R.U.S.E.
Krvavá bojiště plná lží.
Je pravda, že do „realistické" strategie tyto karty příliš nepatří, ale náramně to oživuje hru a to především v multiplayeru, který je oproti kampani ještě rychlejší, protože nejste svázaní všemožnými omezeními. Budovy jsou v R.U.S.E. postaveny prakticky okamžitě, chvilku trvá trénování jednotek a při troše nepozornosti o ně můžete stejně rychle přijít. Nijak složité není ani těžení surovin a daleko více vás bude zajímat zabírání nových sektorů, protože zdroje spotřebujete velmi snadno.
Opravdu mě ale zamrzelo, že si tvůrci nedali pozor při navrhování ovládání a podřídili ho spíše konzolím. Až do samého konce jsem například nepřekousnul fakt, že při vydání příkazu jednotce dojde k jejímu odznačení. Zpočátku jsem to řešil neustálým lovením vojáčků na mapě a později jsem přešel spíše k označení jednotek přímo na čísla, což ale není vždy úplně nejlepší řešení. Nakonec jsem však v nastavení onu položku schovanou našel, ale v úplně jiné sekci. Vadil mi navíc fakt, že při oddálení se kamera vždy stočila do původní pozice a nezůstal zachován mnou nastavený větší sklon. Trochu cviku stálo i označování více stejných jednotek na obrazovce.
Hra více hráčů rozhodně není žádným přívěskem ke kampani, jak by se mohlo zdát. Nejenom kvůli již zmiňovaným kartám, které přeci jenom fungují spíše na živé hráče, ale především by byla škoda nevyzkoušet si možnosti systému, který se stará o levelování, turnajové žebříčky a nejrůznější statistiky. Nehledě na samotné strategické možnosti hry.
Některé mapy z režimu Operations jsou dokonce přístupné pro kooperativní hru. Jedná se o předem připravené scénáře a sehrát si třeba bitvu u Tobruku ve dvou má rozhodně svoje kouzlo. Skrimish a samotný multiplayer nabízí zhruba 25 map různých velikostí, šest frakcí, a tři historická období, v nichž lze hrát a podle toho se rovněž odlišuje výzbroj vojáků. Dlouhé hodiny zábavy jsou tak zaručeny. Škoda jen horší umělé inteligence samotných jednotek, o které se musíte permanentně starat, a například se nezvládnou zastat opodál stojícího kolegy. Celkově jsou však soupeři dostatečnou výzvou pro všechny skupiny stratégů.
R.U.S.E. je u nás k dispozici v češtině od Playmana (PC verze) a přeloženy jsou ve hře všechny texty. Nevšimnul jsem si žádných závažnějších chyb nebo překlepů. Přikláněl bych se však za větší invenci tvůrců, kteří by se tak dogmaticky nedrželi původního textu. Příkladem za všechny budiž například popisek „Umístit ducha", což je sice přesný překlad originálu, ale hodilo by se spíše něco ve smyslu „Vyberte místo pro stavbu budovy".
Musím přiznat, že mě R.U.S.E. potěšil relativně nenáročnou, ale přitom hodně povedenou grafickou stránkou. Plynulé oddalování a přibližování jsem chválil už v úvodu a k tomu přidávám i krátké nahrávací časy, navíc vzhledem k velkým bojištím a mnoha soupeřícím jednotkám. Dokonce na postarší sestavě Core2 Duo E6300, 4GB RAM, Radeon X1950, Windows 7 64-bit jsem si mohl dovolit nastavené střední detaily. Hudební a zvuková stránka rozhodně není silnou stránkou R.U.S.E. a pro podkreslení ohromných bitev bych si představoval trochu důraznější skladby.
VERDIKT: Hrát R.U.S.E. je jako jet na horské dráze. Skvělé chvíle vojenských manévrů střídá nezáživná kampaň s nudnými úkoly. Z tristního ovládání vám možná bude stejně špatně jako mě. A bonus v podobě „lstivých" karet spraví chuť minimálně. Přitom potenciál celé hry je někde úplně jinde a při troše snahy by mohl R.U.S.E. útočit na daleko vyšší pozice. V současné podobě dosáhl trochu se štěstím a díky mojí slabosti pro nádherná panoramata na lehký nadprůměr.
PC verze R.U.S.E. v češtině se dá sehnat za zvýhodněnou cenu 749 Kč jen do pátku 17. září.