Pure Football

Kromě Foul a Pure meterů se ale energie hromadí a kumuluje též v podobě bodů. Každá klička, přechytračení soupeře a povedená přihrávka je odměněna, jednotlivé akce se dají řetězit, navazovat a skládat div ne do komb. Konečný pozápasový účet pak odemyká tradiční serepetičky typu nové dresy, nová loga, neřku-li legendární hráče. Zkrátka arkádový fotbálek v té nejryzejší podobě, kde góly sice jsou důležité, ale neméně záleží i na tom, jak jich dosáhnete a vůbec jak budete na hřišti vidět. Na skvělé pure-střely tak navazují též pure-rohové kopy a pure-centry před branku, přesnost, hvězdnost a vytříbená technika jsou tím, co chtějí diváci vidět. Tedy kdyby kolem hřiště nějací byli.

Tahle hra je pochopitelně jako stvořená pro multiplayer a různé párty sešlosti. Hraní jen proti počítači asi nikomu dlouho nevydrží, tím hlavním a důležitým je lokální zábava až pro čtyři hráče, respektive dovádění přes Xbox Live. Všelijaké žebříčky, tabulky a challenge jsou samozřejmostí, také při zápasech po internetu neustále naháníte bodíky a budujete co možná nejlepší tým. Musím ale uznat, že i osamocený kopálista si s Pure Football vcelku vyhraje, určitě mnohem víc, než svého času s FIFA Street. V Ubisoftu totiž neopomněli přiložit celkem povedený kariérní mód, který si pomalu nezadá s podobně vystavěným Be a Pro od konkurence.

Ona kampaň navíc disponuje lehkým příběhem na pozadí, pojednávajícím o cestě na vrchol a pomyslný fotbalový trůn. Jak překvapivé a nečekané. Vše je ale provedeno stylově ba až snově, však hned v prvním zápase nastoupíte po boku Pelého, Cantony, Bergkampa, a na brankové čáře vás jistí Peter Schmeichel. Teprve chvíli na to přijde vystřízlivění (nebo to nebyl sen?) následované prostým zadáním: jste kapitánem party nazdárků, pokuste se během 28 dní kvalifikovat, respektive zajistit si účast, na turnaji snů. Dostat se mezi osm nejlepších mini-reprezentací světa se zdá zprvu nemožné, na druhou stranu hráči které porazíte, se k vám ochotně a bez řečí přidají. Cestujete tedy po mapě Evropy, účastníte se všelijakých klání a když fotbalový bůh (a zápasová kritéria) dají, trejdujete ty nejlepší světové hráče, jednoho po druhém.

Přirovnání k Be a Pro jsem nezvolil náhodou, tenhle režim jede prakticky ve stejných kolejích. Vytvoříte si hráče a z přidělených dovednostních bodů poladíte jeho atributy. Za dílčí úspěchy a splněné milníky posléze své virtuální já vylepšujete, jako ostatně celý tým. I ten je v počátku nutno stvořit, včetně provedení dresů, barev, loga a názvu. Během kvalifikace pak už jen pilujete dovednosti, tu a tam pozměníte image (vyhrajete-li třeba za odměnu sadu nových triček) a hlavně pečujete o soupisku. Před každým mačem tabulka zobrazí, za jakých podmínek k vám hráč soupeře přestoupí. Při zápase s českým týmem stačí (pro příklad) nedovolit více jak patnáct střel na branku a navrch rozdávat přihrávky jak karty při mariáši. Když to klapne, můžete vytrejdovat Petra Čecha i Tomáše Rosického.

Zápas od zápasu tudíž vaše pětka sílí, výběrem ofenzivněji a defenzivněji laděných fotbalistů lze i profilovat hru týmu. Společně s tím se přirozeně posouváte na žebříčku a zároveň se otevírají další možná kolbiště a města. Hřiště jsou situována na ta nejkrásnější místa, přestože ne vždycky vyloženě fotbalová - hrál jsem v milánské továrně, vedle Temže v Londýně, v liverpoolském obřím skleníku, marseillském přístavu, ba i u amsterodamských kanálů. Samotné finále a turnaj snů pak hostí střecha výškové budovy v Kapském Městě. Hra vás přitom do ničeho netlačí, není nutné zúčastnit se všech zápasů, ani všude vyhrát. Stačí jen sbírat ty správné body a dosahovat žádaných milníků. Otevírá se tím prostor pro opětovné hraní s jiným týmem a po jiné cestě, body k dobru má Ubisoft také za pestrost. Jednou se hraje běžný zápas, jindy dotahuje branková ztráta, v kalendáři je i několik mini-turnajů.

Zaslouží-li Pure Football nějakou kritiku, pak za zpracování a technické provedení vůbec. První trailer s in-game záběry vypadal vcelku odpudivě a na rovinu, tak hrozné to nakonec není. Na velké obrazovce a s přihlédnutím ke kreslené – lehce karikované grafice, vyznívá tohle pojetí docela pěkně. Slabší už jsou ale animace, ne že by se snad hráči pohybovali vyloženě jako zombíci, ovšem do ladnosti FIFA 10 je daleko. Pohyb po hřišti je vůbec trochu nejistý, uklouzaný a ovládání jakoby opožděné. Jistota a přesnost jakou známe u EA, zde chybí.

Ano, po pár zápasech se na to dá zvyknout. Jistě, můžeme i namítnout, že šlo o záměr - kreslení komiksoví panáci se přeci nebudou hýbat jako živí. První dojem je ale rozpačitý. Výstavně nepůsobí ani občasné mírné trhání obrazu, na to jak málo polygonů se na scéně vyskytuje, je to opravdu na pováženou. Příliš nepotěší ani kamery, k dispozici jsou pouhé dva pohledy a oba mají své problémy. Televizní klasika ze strany vypadá přehledně, bohužel hřiště je zabíráno (na můj vkus) zbytečně z dáli. Hrál jsem tedy s pohledem v podélné ose hřiště, rádoby s kamerou za zády fotbalistů, tak jak to známe (znovu) z Be a Pro. Potíže? Vlastně nejsou, výhled pouze občas zakryje veliký grafický ukazatel se skóre a pure energiemi.

Menší popíchnutí určitě snese také umělá inteligence, zvlášť spoluhráči chvílemi nepůsobí moc bystře, nemají snahu se uvolňovat, nabíhat si do šancí a podobně. Je sice možno měnit strategie a agresivitu, přikázat hrát útočněji či se naopak stáhnout a bránit – nicméně i tady je znát ono multiplayerové zaměření. Při hře s kamarádem si zkrátka užijete fotbalovějších akcí a hezčích kombinací mnohem víc.

Relativně vtipně vyřešili tvůrci ozvučení, k zápasům vyhrává tlumená hudba a kromě zvukových efektů či ruchů už po většinu času uslyšíte jen pokřik spoluhráčů. Komentář absolutně chybí, byl však nahrazen kratičkými animacemi, které heslovitě vystihují jednotlivé situace. Obvyklé komentáře po brankách a na konci utkání jsou tak zpracované graficky a opět v graffiti duchu, pobaví i použití několika jazyků s vazbou na soupeře. Můj turnajový zápas a výprask výběru ČR kupříkladu zakončila lakonická hláška „nashle“ přes celou obrazovku, s radujícím se týmem v pozadí.