Prison Break: The Conspiracy

Z toho je vidět, že hra cílí na méně zkušené hráče, i když kvůli bitkám bohužel zcela bez krve, má přístupnost až od šestnácti let. Všechny hrany a objekty, na které se dá vylézt, jsou proto v prostředí snadno rozpoznatelné skrze jasnou žlutou barvu, funkce Focus vám na požádání ukáže směr dalšího postupu, či postavu, ke které máte dojít a nechybí ani úvodní tutoriál v podobě instrukcí na obrazovce.

Hra se přitom skládá vlastně jen ze dvou stěžejních náplní. Tou první je Stealth mode, tedy úrovně, v nichž se budete muset někam nepozorovaně dostat, v drtivé většině skrze klikaté cestičky technologickým zařízením věznice. V tomto stavu odehrajete naprostou většinu celé kampaně, kdy se musíte vyvarovat pohledům strážných a civilních zaměstnanců věznice. Po svém prozrazení totiž okamžitě nahráváte poslední checkpoint (manuálně ukládat nelze), vesměs vždy hustě rozmístěný, protože jakákoli konfrontace v těchto chvílích není vůbec možná.

Důležitý je tak tichý pohyb v pokleku, chůze a nedejbože běh vás okamžitě prozradí. V tomto ale využijete jednu z nejpovedenějších vlastností hry, kterou je možnost funkčního krytu. Stačí přijít k překážce a stisknutím tlačítka se k ní pěkně přitulíte. Přitom na další tlačítko lze plynule zahnout za roh při stálém krytí, nebo parakotoulem hbitě přeskočit na další kryt v blízkosti. Praktická je také schovka do skříněk, se současným špehováním škvírou ve dveřích, což platí i pro nahlížení pootevřenými dveřmi do dalších místností, kde ovšem v těchto situacích stejně nebývá ani noha…

Podobně můžete zalehnout pod větší auta (plazení jinak není k dispozici), na daných místech rozladit strážným rádio, což vám uvolní cestu vpřed, kdy stráž opustí kvůli naladění svoji pozici, a konečně lze pro stejný účel taktéž vytrhnout pojistky a tím zhasnout světlo. Pozor si dejte taktéž na občasné kamery, ty lze ale rychle proběhnout, nebo je jediným výskokem na chvíli resetovat.

Druhou a méně častou náplní jsou bitky zejména s ostatními vězni, jež jsou až na výjimky naskriptované a při vašem postupu se jim nelze vyhnout. Ty ale rozhodně nepostrádají šťávu, protože kombinace silného a rychlého úderu pěstí, popř. krytu (jakékoli zbraně jsou zde tabu) vám při správném načasování předhodí možnost protiútoku, nebo finálního dodělání třeba v podobě kopačky do hrudníku nebo omlácení ksichtu o zeď, jak jinak než tzv. Quick Action, tedy hbitým zmáčknutím určitého tlačítka.

Tlačítkové sekvence, popř. drcení jednoho butonu je vyžadováno taktéž v dalších předpřipravených okamžicích, které jsou ale spíše na obtíž. Mnohdy se po vás požaduje extrémně hbité tlačítkování rovnou několika různých kombinací, přičemž okamžik zobrazení tlačítka na obrazovce je tak nicotný, že než se stačíte rozkoukat, kombinaci prošvihnete a ihned opakujete checkpoint. Často jsem takové případy opakoval klidně i mnohokrát, než jsem si zapamatoval sled a sám automaticky tlačítka již v předstihu drtil.

Tato přehnaná interaktivita mě tak často doslova pila krev, protože reakce na desetiny sekundy opravdu postrádám a znovuopakování sekvencí např. při propadnutí podlahou nebo při zákeřném přepadu od jiného vězně, se mi dost zprotivilo. Jedinou dobrou minihrou je tak občasné otevírání zámků paklíčem, nota bene když na druhém obraze s třesoucíma rukama pozorujete příchod stráže k vašemu místu. Často jsem dveře otevřel doslova za pět minut dvanáct.

Hra kromě zmíněného páru stealth postup + bitky již mnoho náplně nenabízí, v naprosté většině případů pouze plníte úkoly typu něco zaopatřit a donést, zadávané kápem Abruzzim, popř. v druhé půli už jedete na vlastní triko. Ostatní hrdiny filmu včetně Scofielda a Burrowse sice potkáte spíše sporadicky, ale i tak kvituji, že narazíte snad na všechny postavičky série od T-Baga a černocha C-Nota, přes dobráka Sucreho, až po zkorumpovaného kapitána Bellicka, jehož jednou vyzvete na férovku.

Přitom tyto charaktery mají nejen digitálně převedené obličeje do hry, ale jsou namluveny i skutečnými herci seriálu! Snad jen mihnutý ředitel Pope a doktorka Tancrediová moc podobností nepobrali, jinak ale ostatní poznáte na první pohled, stejně jako těch pár vedlejších vyžití, mezi něž se počítá zocelování odolnosti skrze vzpírání činky nebo boxování do pytle. Naprosto zbytečné mi pak přišly ilegální zápasy a tetování, což vám vlastně k dobru nic nepřinese.

Celá kampaň je rozložená kromě intra do devíti spíše kratších kapitol, jež jsem na prostřední ze tří obtížností zvanou Fish dokončil už za jediné odpoledne, tedy zhruba za šest hodin. Přitom za vrchol nepovažuji ani tak závěrečný mega souboj, jenž sráží k zemi nutné opakování tlačítkových sekvencí, ale spíše prostředek hry, kde dojde ke známé vzpouře v jednom křídle věznice. Rychlý úprk spolu s častými souboji s pošahanými vězni má spád a atmosféru, což o zbytku kampaně nemůžu bez výhrad říci, i když celkově příběh jako fanda série hodnotím určitě pozitivně.

Po dokončení se vám odkryjí všechny kapitoly pro opakované hraní, resp. dosbírání zbylých achievementů, jež jsou přítomny i v PC verzi. Multiplayer pak zastupuje pouze lokální režim Versus, jakožto bitka pro dva hráče na jedné obrazovce, kde si každý vyberete jednu známou postavu, abyste si to pak rozdali na tři kola v pěstním souboji shodném s bitkami v kampani. A to v jedné z kvarteta arén umístěných ve věznici. A na závěr malá zajímavost: jako externí partner pro natáčení motion-capturingu se na hře podílelo i české Bohemia Interactive Studio.