ANALÝZA: Obětovaný singl Diablo 3 formou onlinovky?

Představte si, že domů přinesete novou hru. Hru, která je zaměřená na kampaň jednoho hráče. S možností kooperace až ve čtyřech lidech. V principu tedy singleplayerová hra jako každá jiná. Ale když ji zkusíte rozjet, nepůjde vám ani polovině dalších hráčů vůbec spustit. Problém nebude na vaší straně. Budete muset počkat, až výrobce situaci nějak vyřeší. Ale i po spuštění hry nebude vše ideální. Jednou či dvakrát za den, zvlášť ve večerní špičce, bude hra všechny hráče vykopávat zpět do hlavní obrazovky s chybovou hláškou. Případně se bude moci stát, že postava na vaše kliknutí zareaguje nečekaně s vteřinovým zpožděním, což se vám v divokém souboji stane osudným. Jsou toto znaky kvalitně zpracované hry pro jednoho hráče?

Takový start si může dovolit jen minimum her. Vyjít takto téměř jakákoli hra, zejména nová značka, tak ji všichni zadupou okamžitě do země za neodpustitelné nedostatky, které neměly projít betatestem. Jen pár her a firem s opravdu dobrým jménem i reputací si takový start můžete dovolit. A ještě jej prezentovat jako klad, protože problémy jsou "jen občas", řeší se a jsou způsobeny něčím, co přece musel každý očekávat. Takovou hrou je v současnosti Diablo 3.

Mnozí problémy omlouvají. Jsou prý nedílnou součástí online hraní. Ale patří do hry pro jednoho hráče? Stojí těch pár výhod, plynoucích z tohoto řešení, za všechny ty trable okolo? A co na to asi říkají lidé, kteří na hraní mají jen chvilku času, jen mezi devátou a desátou hodinou večerní, když právě uložili děti do postele a než jdou spát před časným vstáváním do práce, ale singleplayer zrovna na potvoru přesně v tu dobu nemohou hrát? Je to důvod pro naštvané vrácení hry do obchodu? Není to silnější protiargument než to bájkami opředené hraní zásadně někde na chatě na samotě u lesa?

Výhody online řešení u singleplayerové hry

Výhody tohoto řešení jsou poměrně zjevné. Na prvním místě se vyřeší fair-play. Podvádět jakýmkoli způsobem je zatím nemožné. Každou schopnost a předmět si musíte zasloužit. Ze žádné smrti se nelze vyvléci. Což je de facto jediné řešení, jak implementovat poctivý hardcore mód, který nelze nijak očůrat.

Také aukce za skutečné peníze by bez neustálého ověřování validity hry přes internet byly velmi brzy zneužity. A pokud máte více počítačů, resp. hrajete-li Diablo 3 z různých míst (doma, práce, notebook...), máte vždy ihned po ruce aktuální postavu, o kterou nepřijdete při havárii systému.

Jinou nespornou výhodou je eliminace pirátství a tím větší prodeje a zisky pro Blizzard. Zajištěné tím, že některé herní operace probíhají přímo na serverech a obyčejný crack by hru zbavil zásadních funkcí. Dá se očekávat, že dříve nebo později nějaká pirátská verze na soukromých serverech vznikne, byť zatím se tak nestalo. Ale o kvalitách, stabilitě a spolehlivosti takové verze lze velmi pochybovat. Zahrát si pořádně asi půjde vždy jen zaplacená originálka (stejně jako u World of Warcraft, který je ale na rozdíl od Diabla 3 ryzí onlinovkou a tam to všichni berou jako logickou věc).

Co se týče vlivu online ochrany pro prodeje si dovolíme citovat Milana Czarnowského, šéfa Comgadu (dříve CD Projektu), srovnávajícího odbyt Diabla 3 s jejich Zaklínačem 2. Ten si sice na prodeje stěžovat nemůže, ale online ochraně se vyhnul, což pak má negativní důsledky pro tržby. A jen z opěvování tohoto rozhodnutí nebo vypouštění DLC zdarma od hardcore hráčů si tvůrci rohlíky nekoupí.

"Zaklínač 2 je naše nejprodávanější hra, ale jsem realista. Diabla 3 se prodá více, protože je násobně silnější značka než Zaklínač, o tom nemám nejmenší pochyby (dokonce i mne jako první hra po dlouhých letech přinutilo odervat se od WoWka :) Prodeje Zaklínače 2 jsou také hodně negativně ovlivněné pirátstvím, zatímco Blizzard naprosto perfektním krokem, zapojením Battle.netu a možností vytvářet online party s přáteli + online aukcemi, udělal z původně offlinové hry de facto onlinovku. Takže hráči si prostě musí koupit originál, aby o tyto vymoženosti nepřišli. A když se u Zaklínače 2 odhaduje míra pirátství na 80%, tak mít aspoň 60% z toho v prodaných kusech [a Diablo 3 má asi ještě více-pozn.ed.], tak si chrochtáme :)""

Odhadovaná míra pirátství i u hry jako Zaklínač 2, o kterou se lidé mohli v obchodech porvat, je velmi smutné číslo. A dá se z něj pochopit, proč Blizzard sáhnul k mnohem agresivnější formě ochrany. I za cenu určité ztráty spolehlivosti funkčnosti hry. Ve velké míře si za to vlastně mohou hráči sami.

Zápory online řešení u singleplayerové hry

Množství záporů bohužel značně převyšuje získané klady. Pro zákazníky je klad vlastně jediný, protože snížení pirátství zákazníkovi požitek ze hry při jejím hraní nijak neovlivní. Nejviditelnějším problém je samozřejmě hned samotné vydání hry, kdy mnoho hráčů singleplayeru nemohlo hru v prvních pár dnech po vydání ani spustit, obvykle ve špičce. Přestože se na první pohled nejedná o nic kritického, protože potíže přejdou do pár hodin a za pár týdnů nejspíš bude vše opraveno či zapomenuto (viz start Steamu), může to mít pro Blizzard jistý, nejspíše drobný, dopad i do budoucna.

První dojem vždy bývá důležitý. A pokud Blizzard vypustil hru, kde jsou první dojmy naprostá naštvanost z nefunkčnosti, zejména u největších fanoušků, mohou si tito lidé nákup příští hry rozmyslet nebo odložit. Zvlášť když kvůli politice Blizzardu neposkytnout médiím hru dopředu neexistují žádné recenze a v souvislosti s Diablo 3 se všude zmiňují jen samé problémy s chybou Error 37. I ze slavného Blizzardu se tak u části hráčů snadno může stát nenáviděná firma, podobně jako to potkalo BioWare kvůli některým kauzám okolo Mass Effect či Dragon Age.

Druhým omezením je samotná povinnost vyžadující hraní pouze s aktivním internetovým připojením. To má sice doma snad již každý. Ale v dnešní době výkonných notebooků, na kterých Diablo 3 bez problémů běží, je to trošku škoda. Na služební nebo jiné dlouhé cesty si člověk nějakou zábavu rád vezme. A bohužel to musí být jiná hra než Diablo 3.

Doposud uvedené důvody jsou sice nejpatrnější a nejvíce diskutované. Na druhou stranu mají nejmenší dopad. Drtivá většina hráčů stejně paří doma. A těch pár prvních problematických hodin či dnů asi přežije každý, pokud na hru nestál půlku chladné noci frontu na ulici. Běžný hráč hru stejně koupil až příští odpoledne cestou z práce. Ale bohužel tímto nevýhody online zpracování singleplayeru nekončí. Naopak každého čekají další omezení a problémy, které nejsou sice tak závažné a často se jedná o prkotiny. Ale znepříjemňují život dlouhodobě. A znáte to: Stokrát nic umořilo vola. Ony časem i maličkosti začnou lézt krkem.

Člověk se může setkat s potížemi s připojením. Jak na straně Blizzardu, který musí provést údržbu serverů, kterých již bylo během pár dní několik a Diablo 3 je tak jednou z nejčastěji padajících her v současnosti. To, že není hra shozena bugem, ale IT správcem, bohužel není pro koncového hráče žádný rozdíl a může mu to být v podstatě celkem jedno.

Ale i když servery stabilně běží, občas dochází k nějakému drobnému výpadku paketů u vašeho poskytovatele připojení, což vede ke klasickým MMO lagům, kdy třeba hra zareaguje o vteřinu či dvě později. Nebo při delším výpadku dojde k rozsynchronizování událostí na klientovy a na serveru. Po opětovném navázání spojení dochází k různým teleportacím postavy na jinou pozici (ačkoli je dobré, že postup vaší postavy se na server vždy uloží). Na úvodní snadnou obtížnost se nejedná o nic zničujícího. Ale v kombinaci s vyšší obtížností a hardcore módem může jít o smrtící kombinaci, pokud kvůli krátkému výpadku umřete v těžkém souboji a natrvalo přijdete o vypiplanou postavu. Nehledě na možné potíže s přísným FUP (povolený objem přenesených dat za měsíc).

Nový rozměr dostávají i obyčejné chyby. Ty lze v běžných hrách vždy nějak vyřešit. I když by se mělo jednat o extrémní řešení reinstalací, člověk hru opět rozběhá. Ne tak, pokud k chybě dojde někde na serveru. Jako v případě Diabla 3, kde může nastat situace, že se ke svému účtu kvůli hraní singleplayeru již vůbec nepřihlásíte. A to jen proto, že určité postavě věnujete štít v nevhodnou chvíli. Jako hráč nemůžete nic dělat. Jen čekat, než Blizzard problém opraví. Do té doby sbohem a šáteček. A pamatujete na nabourání databáze Sony nebo DDoS útoky zahlcující autorizační servery UbiSoftu, kvůli čemuž nešel hrát Assassins Creed?

Člověka mohou zamrzet i prkotiny. Například jazykový filtr. Proč si ve hře, kterou nikdy s nikým neplánuji hrát online, nemohu pojmenovat postavu libovolně, jak chci? No a je tu i otázka dostupnosti hry v budoucnosti. Osobně mě tento problém netrápí, protože se ke starým hrám vracím výjimečně. Ale určitě existují hráči, kteří si budou chtít Diablo 3 zahrát i někdy za dvacet či třicet let. Ať již z nostalgie. Nebo mladší hráči budou zvědavi, na co to jejich senilní děda vzpomíná. Půjde to? Pojedou servery? Budou zakoupené krabicové či spíše digitální kopie k něčemu?

Závěr

Osobně tedy tento způsob zpracování singleplayerových her považuji za slepou uličku a doufám, že se nerozšíří masověji jako forma spolehlivé protipirátské ochrany. O tom, že při vydání Diabla 3 nestíhaly servery a nešlo hru spustit, se mluvilo všude. Co se již téměř nikde neříkalo, bylo, že přetížením zlobil celý Battle.net. Takže se mnoha hráčům nešlo vůbec nalogovat ani do World of Warcraft nebo Starcraft 2. Dokážete si představit, že by se tato forma ochrany opravdu rozšířila a všechny hry na Xboxu či PS3 musely být neustále připojené k Xbox Live? A při každém vydání větší hry byste ani nemohli zapnout konzoli a zahrát si cokoliv jiného? Taková budoucnost mě neláká a doufám, že k ní směřovat nebudeme. Mimochodem, jak asi budou fungovat budoucí konzolové verze Diablo 3, když asi polovina majitelů konzolí je vůbec nemá připojené k internetu?

Zápory tak u Diablo 3 z mého pohledu výrazně převyšují těch pár výhod, získaných povinností neustálého připojení k serverům. A osobně doufám, že takovéto hry nadále zůstanou pouze okrajovou výjimkou. A nechytnou se tohoto řešení někteří nenažraní distributoři a nezačnou jej tlačit, kam jen to půjde.

V minulé analýze jsme rozebrali nešťastný konec Mass Effect 3.