Skip to main content

Příběh o ukradení Half-Life 2

Jak hacker naboural Valve a způsobil škodu za miliardy?

Bláhová naivita

Proč Gembe odeslal ten email? „Protože mi bylo líto toho, co se stalo," řekl. „Chtěl jsem, aby věděli, kdo to udělal a že mé úmysly nikdy nebyly takové, jak to nakonec dopadlo." To nebylo ale jediné, co měl bláhový hacker v plánu. Mladík viděl pozitivní východisko zločinu jak pro Valve, tak pro sebe. V druhém emailu se zeptal Newella, jestli by nezvážil nabídnout mu práci. „Byl jsem tehdy hrozně naivní," řekl. „Byl a stále je to můj sen, pracovat pro společnost vyvíjející hry, tak jsem se zeptal. Doufal jsem, že mi odpustí, hlavně proto, že to nebylo úmyslné."

Hackera překvapilo, že Newell za pár dnů odepsal, že by Valve zájem o jeho služby mělo. Zeptal se, jestli by Gembe souhlasil s telefonickým pohovorem. Skutečná motivace za tímto návrhem Newella nebyla zjistit, jestli by byl Gembe dobrý kandidát na pracovní pozici ve firmě. Bylo to proto, aby Valve získala nahrávku přiznání jeho zločinu. Je to starý trik FBI určený k získání přiznání tím, že se apeluje na hrdost dané osoby.

Gembe tehdy hodil podezřívavost za hlavu. „Doufal jsem v to nejlepší," řekl. „Nebyl jsem tehdy ten nejchytřejší kluk." Pohovor s ním prý dělal Alfred Reynolds, tvůrce Couter-Strike, Steamu a scénárista Portalu. „Nejdřív chtěli vědět, jak jsem se naboural do sítě. Popsal jsem jim všechny detaily. Pak se mě zeptali na mé zkušenosti a schopnosti. Pořád si pamatuju jejich překvapení nad mou plynulou angličtinou bez silného přízvuku."

Krátce po úniku se na internetu začaly k Newellově zděšení objevovat obrázky herních postav v kompromitujících pozicích.

Trio si povídalo čtyřicet minut. Jakýkoliv pocit viny Gembeho v přítomnosti jeho hrdinů zmizel. To ale nebylo nic proti tomu návalu adrenalinu, když přišla pozvánka pro druhý pohovor. Tenhle už byl tváří v tvář v hlavním sídle Valve v Seattlu, na americké půdě. Aby nalíčili past, museli Valve a FBI obstarat Gembemu vízum (a také pro jeho otce a bratra, které chtěl vzít s sebou). Stále ale převládaly obavy kvůli hackerovu neustálému přístupu do sítě Valve a případných škod, které by mohl způsobit. FBI tak kontaktovala německou policii a upozornila je na jejich plán.

"Nejsi takový kretén jako ostatní"

Vracíme se do situace ze začátku článku... Krátce poté se Gembe probudil a zíral do hlavně zbraně. Oblékl se a šel dolů, společně s ozbrojeným policistou, který se prodíral úzkou chodbou jejich domu. „Můžu se najíst, než půjdeme?" zeptal se hacker. „Žádný problém," řekl jeden z policistů. Gembe se natáhl pro nůž, aby si ukrojil chleba. „Každý policista v místnosti na mě začal mířit puškou," řekl. Po hrnku kávy a cigaretě vlezl Gembe do dodávky a byl odvezen na místní policejní stanici. Tam jej uvítal šéf policie. Přišel ke Gembemu, podíval se mu do očí a řekl, „Máš ty vůbec ponětí, jaké máš štěstí, že jsme tě sebrali předtím, než jsi vlezl do toho letadla?"

Hackera policie vyslýchala tři hodiny. „Většina otázek byla o červovi Sasser," řekl a odkazoval tak na malware, který tehdy napadal počítače s Wndows XP a Windows 2000. „Z nějakého důvodu si mysleli, že mám něco společného se Sasserem, což jsem popřel. Sasser byl tehdy velkou novinkou a jeho autor, Sven Jaschan, měl doma policii ve stejný den. Mysleli si totiž, že bych ho mohl varovat." „Můj program využíval stejné zranitelnosti ve službě LSASS jako jeho program, kromě toho, že nepůsobil pád hostitele, takže si asi mysleli, že jsem mu dal ty kódy. Samozřejmě jsem to popřel a řekl jsem, že jsem nikdy nenapsal takhle chatrný kód."

Jakmile si policie uvědomila, že mezi Gembem a Sasserem není žádné spojení, začali se vyptávat na Valve. „Mohl jsem odmítnout a vyžádat si právníka, ale řekl jsem si, že jim povím všechno, co jsem věděl, upřímně a do detailů, což si, myslím, ocenili," řekl. „Chlápek, co se mě vyptával, mě měl rád a řekl, že nejsem takový kretén jako ostatní. Toto policejní oddělení se muselo většinou potýkat s dětskou pornografií." „Myslím, že jsem k nim byl tehdy tak otevřený, protože jsem nevěřil, že jsem udělal takovou škodu." Hacker byl ve vazbě dva týdny. Policie ho propustila poté, co uznala, že neuteče. Ovšem s podmínkou, že se za ním půjdou třikrát týdně podívat, každý týden, po celé tři roky, než začne soud.

Politování a omluva

První úroveň Half-Life 2, otevřená v editoru Hammer.

Zatímco čekal na soud, hacker Gembe tvrdě pracoval na změně svého života. Dokončil praxi a získal práci v bezpečnostním sektoru, kde psal aplikace pro Windows, které se staraly o bezpečnostní systémy a údržbu databází a serverů. Soudní proces trval sedm hodin. Z Valve nebyl přítomen nikdo, z Wall Street Journal se objevil jeden člověk. Prolomení bezpečnosti stranou, neexistovaly důkazy, které by naznačily Gembeho odpovědnost za únik zdrojových kódu Half-Life 2 na internet.

Gembe se přiznal k nabourání do sítě Valve. Soudce mu dal dvouletou podmínku. Shovívavý rozsudek odůvodnil drsným dětstvím a snahou obžalovaného udělat s životem něco pozitivního. V době soudu se Half-Life 2 prodalo 8,6 milionu kusů. Úspěch hry byl únikem zdrojových kódů na internet ze 4. října 2003 očividně nedotčen.

Dnes je Gembemu 28 let. Téměř deset let poté své epizodky s Half-Life 2 lituje. „Byl jsem naivní a udělal jsem věci, které jsem nikdy dělat neměl," řekl. „Existovalo tolik lepších využití mého času. Lituji toho, že jsem Valve Software způsobil obtíže a finanční ztrátu. Také lituji toho, že jsem způsobil některým univerzitám finanční újmu využíváním jejich serverů k rychlostním testům mého malware. V podstatě lituji všech nelegálních věcí, kterých jsem se tehdy dopustil... A lituji toho, že jsem s mým životem nedělal nic pořádného předtím, než na mě přišli."

A co muž, kterému hru ukradl? Co by Axel Gembe řekl Gabe Newellovi dnes? „Hrozně se omlouvám za to, co jsem vám provedl. Nikdy jsem vám nechtěl způsobit újmu. Pokud bych to mohl odčinit, odčinil bych to. Stále mě to mrzí, jen když na to pomyslím. Rád bych jen zůstal a sledoval, jak to děláte, ale nakonec jsem to pokazil. Jste moji oblíbení vývojáři a vždy si budu kupovat vaše hry," uzavřel hacker své vzpomínání při povídání si se Simonem Parkinem z Eurogameru.

Read this next