Jak se hraje s PlayStation Move?

O poznání záživnějším titulem pro Move byl KungFu Rider, což je ryze humoristická hříčka s kancelářským pošukem v hlavní roli, který je zamilován do svého křesla a rád na něm závodí z kopce. O tom také celá hra bude – o zdolávání tras na kancelářském křesle. Rychlým kmitáním ovladače jsem se rozjel, pohybem do stran zatáčel a sbíral tak peníze, škubnutím nahoru jsem přeskočil přes překážku, stisknutím triggeru jsem ji podjel, po zmáčknutí Move tlačítka jsem překážku nebo nepříjemného chlapíka kopl a prudkým trhnutím ovladačem vpřed jsem rozbil cokoliv, co mi stálo v cestě. KungFu Rider je tedy v prvé řadě taková sranda ptákovina, kde bude hodně záležet na variabilitě tratí, ale potenciál pro virtuální blbnutí tu rozhodně vidím velký.

Podobně lepší dojmy zanechal i The Shoot, což je hra skutečně poplatná svému názvu – jednak se točí okolo filmování, jednak v ní je střílení. Jeden level, co jsem zkoušel, se nesl v duchu automatových stříleček typu The House of the Dead, kdy o pohyb se starala hra sama a já jen zaměřoval a střílel roboty a emzáky. Úroveň se odehrávala v metru, čas od času mi před zaměřovací křížek skočil i civilista a hru nejvíce oživovaly tři různé power upy, které mohly zpomalit čas či zapnout berserk mód. Střílení samo o sobě tvořilo hlavní část hratelnosti, čas od času ale bylo třeba se i vyhnout nepřátelskému projektilu prostým pohybem ovladače do stran. A ano, opět bylo hraní tuze jednoduché a co do náplně triviální.

Na Move samozřejmě nemůže chybět ani ryze „párty“ hra, poplatně pojmenovaná Star the Party!, která bude skýtat dvě desítky miniher a čtyři z nich na E3 ukázali. V jedné jsem plácačkou na mouchy bušil hmyz a bylo fajn vidět, že brouka jsem mohl rozplácnout skutečně jen plochou stranu mé smrtelné zbraně a záleželo tedy, jak ovladač natočím. V další hříčce jsem střílel duchy a čas od času musel schovat baterku, protože se na scéně objevil duch veleduch, kterého nešlo zabít a on by mi akorát ukradl body. Nechyběla ani vybarvovací hra, která mi absolutně nešla a posledním kouskem bylo navádění kuřátek do hnízd – kuřátka padala z nebe, já měl po ruce větrák a musel jsem je fouknout do domečku. Pár z nich mi propadlo, pár z nich to schytalo od listů větráku, ale většinu z nich jsem zachránil. Aspoň bude co k večeři.

Posledním kouskem, který jsem měl možnost na E3 vyzkoušet, a zároveň mým nejoblíbenějším kouskem exkluzivně pro Playstation Move, bylo TV Superstars. Tam mě zejména dostal úvod do hry. Jde totiž o simulátor spousty televizních soutěží a ještě než se do nějaké pustíte, je třeba vytvořit vlastní postavu. To se ovšem dělá v prvé řadě tak, že si vás kamerka vyfotí v několika grimasách – neutrální obličej, veselý obličej a naprdnutý obličej. Posléze si ještě vyberete oblečení, účes apod., ale nejlepší je stejně to, že pokud se vám ve hře daří, bude se vaše postavička usmívat používajíc přitom váš nafocený veselý obličej. To samé platí i o dalších dvou obličejích a je to příjemně osobní, ačkoliv ať už se nafotíte jakkoliv, budete ve hře vypadat jako trotlové, ale to je částečně i záměr tvůrců.

Z nabízených TV soutěží jsem nejprve otestoval kuchtění a pak hlavně jednu takovou ujetou japonskou soutěž, jejíž variace jste možná kdysi vídávali i v české televizi. V jedné disciplíně jsem běžel po ohromném, neustále se otáčejícím válci, kde se mě ještě snažil podkosit otáčející se strašák. Běžel jsem tak, že jsem rukama dělal pohyb jako při sprintování a skákal jsem škubnutím Movem hore. A docela jsem se i zahřál!

Mezi další japonské disciplíny patřila střelba z praku, kdy se má postavička postavila do obří zbraně na šutry, já mašinu korespondujícím pohybem s Move natáhl, vystřelil do jednoho z papírových cílů a musel svého letícího avatara nasměrovat tak, aby se trefil přesně do obrysu nakresleného na plátně. Dobrá ujetina! Příjemné navíc je, že všechny soutěže v TV Superstars budete moci absolvovat s až třemi dalšími kámoši a to buď v rámci co-opu nebo samozřejmě v rámci soutěže na ostří nože.