Overlord II

Samotná hratelnost trpí podobným syndromem „střídavé oblačnosti“. Narazíte na excelentně navržené levely, souboje s bossy jsou zábavné, většina puzzlů také. Na některých místech se dokonce převtělíte do jednoho ze skřetů, abyste se mohli dostat do jinak nedostupných míst. Bezva jsou i ovladatelná zařízení jako balisty, kuše, lodě,... Naopak úseků, sestávajících ze stereotypního pobíjení kvant nepřátel, by mohlo být méně. Alespoň že otravnému respawnu z minulého dílu byla učiněna přítrž. Celkově mám nicméně pocit, že je Overlord II o něco akčněji pojatý než jeho předchůdce, za což asi zčásti může i striktně lineární pojetí průchodu hrou.

Nějaké pokusy o nabourání tohoto drobného nešvaru jsem sice zaznamenal, jsou ale poněkud nesmělé a nepříliš výrazné, jakoby byly ve hře navíc. Koho by bavilo vracet se do jednou dobyté vesnice, aby si kouzlem obrátil na svoji stranu všech sto vesničanů, jednoho po druhém. Hráč není navíc za svou bonusovou snahu nijak zvlášť odměněn. Po úmorném pobití tisícovky gnomů, abych splnil kvótu jednoho takového typického vedlejšího úkolu, mi bylo milostivě oznámeno, že jsem splnil úkol. Tradá. No dobrá, přiznám se bez mučení. Postavil jsem se sice nesportovně k líhni, podložil hrnek na kávu myší a odešel si na deset minut zakouřit, ale i tak by byla odměna v podobě ultrasilného meče nebo ničivého kouzla na místě.

Je zvláštní, že v půli cesty zůstaly trčet snad úplně všechny prvky s potenciálem vnést do hry možnost rozhodnutí nad směrem, kterým se bude následné dění ubírat. Ano, můžete sice průběžně poskytovat audience různým postavám a rozhodovat, zda na jejich požadavky přistoupíte nebo ne. Ano, můžete si pěstovat harém a rozhodnout se, která ze slečen se stane vaší temnou paní (a pokud se budete dostatečně snažit, možná bude i překvapení). Samozřejmě, svým jednáním s vesničany rozhodujete, zda se přikloníte na stranu destrukce nebo dominance. To vše je bohužel jen pozlátko bez významnějšího vlivu na už tak jednoduchý příběh.

Mírně mě také zamrzelo, že se tvůrci nevytasili s žádným novým druhem minionů, v což jsem pořád tajně doufal. Skřeti se opět dělí na hnědé (úderná síla), červené (házení ohnivých koulí), zelené (zákeřníci, hodící se především na velké protivníky) a modré (schopnost plavání a neviditelnosti během pohybu). Malou náplastí jsou zvířátka, která mohou minioni osedlat. Zelení mají k dispozici pavouky, lezoucí po stěnách, červení salamandry a nakonec hnědí vlky, kteří dokáží přeskočit lecjakou překážku. Jediný modrý tým ostrouhal a na želvy si nejspíše budeme muset počkat do budoucna... :-)

Citelného zlepšení se dočkala umělá inteligence a ovládání, které se tak dostalo do stadia blížícího se dokonalosti. Především oceňuji, že se skřeti tvrdošíjně drží mimo jistou záhubu v podobě vody, což bylo příčinou nemalé frustrace v prvním dílu. Jejich přímá navigace pomocí kombinace levého a pravého tlačítka myši je také o něco přesnější, a to dokonce natolik, že mi například nedělalo nejmenší problém obíhat pojízdnými červenými miniony okolo panikařících formací římských legionářů.

Ani audiovizuálnímu zpracování není co vytknout. Triumph Studios jsou mistrní iluzionisti. S naprosto minimalistickými prostředky při bližším zkoumání technologicky zastaralého enginu byli schopni vykouzlit na monitoru velkolepou podívanou. Uchvátily mě především neskutečně detailní přírodní lokace, mlhavý opar nad vzdálenými ostrůvky při plavbě lodí nebo světélkující pustina, postižená magickým morem. Bravo grafikům! Pěkné jsou i různé speciální efekty. Ve tmě skřetům efektně svítí oči, během kouzlení okolí jakoby zhoustne temnotou a pokud rychle otočíte kamerou, vzdálenější objekty se rozmažou motion blurem. Nejlepší na tom všem je, že i na maximální detaily v rozlišení 1680x1050 dokázala moje konfigurace 5000+, 2GB RAM a GF 8800GT vyždímat velmi solidních 40-50FPS.

Výborný soundtrack jen skvěle doplňuje výtečnou prezentaci. Při dobývání zasněženého města vám do rytmu burácí příjemně provokativní vánoční melodie za doprovodu rolniček, během soubojů s bossy naopak patřičně epická fantasy hudba, v pustinách zase hbitě vystřídaná tajuplnými hlubšími tóny, případně úplným tichem.