Operation Flashpoint: Red River
Odlišný od stereotypní kaše s Call of Duty v čele.
Jedna z nejlepších a nejvýraznějších českých her, Operation Flashpoint, zanedlouho oslaví desetileté výročí od svého vydání. Je to již pěkná řádka let, během nichž původní tvůrčí tým vydal datadisky, stihnul založit novou herní sérii a vydavatel Codemasters nabral nové vývojáře, kteří teď pro ně vytvořili už druhé pokračování pod původním názvem, protože na něj vlastní práva. Před pár lety jsme byli všichni zvědaví, jak se povede první samostatná práce britských vývojářů s podtitulem Dragon Rising a ono to kupodivu dopadlo celkem dobře. Nový Flashpoint sice nedosáhnul kvalit originálu, ale nejednalo se ani o fiasko. Hra byla mnohem uhlazenější a nabídla i na konzolích kouzlo obrovského bojiště. Hra si odnesla slušné průměrné hodnocení 75% a zajistila si i odpovídající prodeje, jinak by Codemasters určitě nevytvořili další díl.
Po necelých dvou letech tak dnes vychází další Flashpoint s názvem Red River. Kdo sledoval vývoj tohoto projektu, tomu nemohly uniknout marketingové přísliby vydavatele, jak bude hra mnohem akčnější, dramatičtější, plná úžasných efektů apod. Byl jsem tedy zvědav, jak si s tím tvůrci poradí. Stále se jedná o simulátor války, ale že jde o odlišný přístup než Call of Duty a snad by šlo říct i inteligentnější ztvárnění boje, o tom určitě není sporu.
Začátek nezní špatně. Red River vás vezme do dalekého Tádžikistánu, takže namísto fiktivního bojiště tady máme reálnou lokaci, ve které svádí boje americké jednotky s povstalci podporovanými čínskou armádou. Pozadí příběhu je docela zmatené, sahá si pro podklady hodně hluboko do minulosti a pohrává si s několika konspiračními teoriemi. To nás však nemusí moc zajímat, poněvadž jen málokterá vojenská hra disponuje zajímavým příběhem. Mě spíše zamrzela lacinost zpracování, byť mu neupírám jistou dávku vtipu a ironie. Krátké prostřihy na historické dokumenty různého stáří a pár umělých záběrů nenahradí dobře napsaný scénář, i když je úmysl jakkoliv dobrý. Z takového provedení na vás pokaždé dýchne snaha ušetřit.
Před každou misí si můžete zvolit svou profesi ve čtyřčlenném týmu, přičemž máte na výběr ze střelce, granátníka, průzkumníka a kulometčíka. Tato volba ovlivňuje vaše vybavení v následujícím levelu, což může být poměrně důležité, jakmile odhalíte jednu z výrazných herních vlastností. O tom si povíme něco až později. Novinkou je také přidělování bodů do různých kategorií, kdy můžete zlepšit svůj sprint, výdrž, ovládání zbraní a několik dalších prvků. Body samozřejmě získáváte podle toho, jak kvalitně dokončíte určenou misi. Pokud to bude na zlatou medaili, budete mít k dispozici tři body, které následně rozdělíte podle libosti. Za stříbrnou medaili jsou body dva, za bronzovou pak jeden. Bohužel jsem nezaregistroval nějaký patrný posun ve vylepšení své postavy, takže si nejsem jist přínosem tohoto systému.
Hned úvod kampaně, která čítá deset větších misí, podtrhuje jednu nepříjemnou vlastnost hry. Tím je strašlivá užvaněnost, kdy se neustále tlachá většinou o naprostých zbytečnostech nebo rádoby drsňáckých věcech. Vrcholem nebetyčné nudy jsou pak donekonečna opakovaná vojenská pravidla, která by si zapamatoval i žák pomocné školy po lobotomii mozku. Tak nějak se budete cítit, když budete podesáté poslouchat, jak je důležité neschytat kulku, což je zrovna v téhle hře docela obtížný úkol. Nevím, kdo vymyslel tyhle bláboly, ale ten člověk má místo mozku vařenou čokoládu, a i v tom případě dá stěží dohromady jednu lentilku. Užvaněnost hry je zkrátka průvodním znakem většiny misí. Ať už někam jdete, nebo jedete, pořád někdo kecá o úplných nesmyslech nebo nezajímavých věcech. Většinu těchto žvástů navíc nadaboval jediný hlas, pro mě celkem nepříjemný, takže jsem byl po chvíli nucen zeslabit danou zvukovou stopu o několik stupňů. Ostatně je to celkem nutný krok, protože horší ozvučení hry, než je tady, byste našli jen stěží. Když těch několik málo zvuků, co se pokouší vytvořit dojem války, neustále překrývá o 300% hlasitější monolog neúnavného žvanila, pak vám nic jiného ani nezbývá.
Bylo by však chybou lámat nad Red River hůl. Na některých z pozdějších misí ulpělo trochu toho skutečného vojenského prachu originálního Flashpointu a já se začal dobře bavit. Dobývání některých checkpointů je povedené, stejně jako obrana určených pozic. Selhává tu sice trochu navigace hráče, kdy přesně nevíte, kam se postavit, ale jinak se jedná o poměrně dobře naskriptované úkoly.
Obtížnost hry šla podle mého názoru hodně nahoru. Nejsem si proto jist, jak tohle koresponduje se slovy hlavního designéra, že "chce nový Flashpoint přiblížit 90% hráčů, kteří si stěžovali na obtížnost v Dragon Rising"? Schválně jsem si pustil dvě mise v minulém dílu a prošel jsem je v daleko větší pohodě než v Red River. Důvodem je jednak daleko větší přesnost střelby AI v Red River, kde vás zasáhnou na dálku, aniž vůbec rozeznáte nějaký pohybující se pixel na obrazovce. A potom je to vaše relativně malá výdrž, kdy i na nejnižší obtížnost Normal stačí dva zásahy k tomu, abyste zemřeli. Neříkám, že je to na škodu hry.
Velmi brzy jsem si na tento striktní systém zvyknul, a jestliže si poslechnete všechny ty suchopárné výukové žvásty, pak vám nemůže uniknout informace o tom, že se musíte neustále krýt. S touto taktikou máte slušnou naději na úspěch. Pokud ani to nepomůže, můžete stiskem jednoho tlačítka používat osobní lékárničku. Plné ošetření trvá nekonečných 12 vteřin a věřte mi, že se po takových 4 či 5 ošetřeních v krátkém sledu za sebou naučíte krýt velmi dobře.
Za jeden z hlavních problémů hry považuji příliš častý boj na obrovskou vzdálenost. Na konzolích není moc chytrý nápad nutit hráče zaměřovat pixely, zvláště když jsou tyto pixely ve střelbě na vás mnohem efektivnější. Velmi často jsem cíle ani neviděl a musel jsem se orientovat podle kompasu, protože černého vojáka na černém pozadí zkrátka neuvidíte, ani kdybyste se rozkrájeli. To je také důvodem k tomu, proč je nejefektivnější vybrat si jako profesi průzkumníka. Ten má totiž k dispozici zbraň s teleskopem, byť toho přes něj o moc víc neuvidíte. Pořád je to však lepší nápad, než pixel hunting se standardními zbraněmi.
Opět pro srovnání, v Dragon Rising jsou nepřátelé kontrastnější, jsou relativně nepřesní a nechají vás dojít poměrně blízko, než nějak zareagují. V Red River se mi běžně stávalo, že vypuknul boj, což jsem poznal jen podle křiku „Under heavy fire". Přitom jsem absolutně netušil, kam vystřelit a najednou jsem se dozvěděl, že nepřátelé ustupují. Proč, když po sobě stejně nikdo nestřílel a pokud ano, tak o tom nikdo nevěděl? Zvuková stránka hry je neskutečně tragická...
Na druhé stránce recenze: umělá inteligence, neovládání vozidel, chyby ve skriptech, technická stránka, kooperativní hra, verdikt.