Operation Flashpoint 2: Dragon Rising
Kladivo na ArmA 2? Extrémně těžká hra.
Dragon Rising je snad první hra, která na jednu stranu perfektně míchá neskutečnou atmosféru a válečnou vřavu Modern Warfare s volností a příklonem k realitě z ArmA 2, ale za cenu obrovské bázně, strachu, zoufalství a šílenství, kdy už ani nebudete mít sílu na další postup v misi, kterou již po sté musíte opakovat kvůli jedné šlamastice a podvádění ve hře!
Klidně se přiznám, můj boj s trpělivostí skončil po šesté úrovni, 18 - 20 odehraných hodinách (kdyby šlo vše po drátkách, zabralo by to asi jen kolem 5 - 6 hodin - kampaň je jinak směšně krátká) a desítkách znovu opakování, protože jsem už měl plné zuby neustálého nahrávání pozice, kdy skript vám ani nedovolil utéct do bezpečí, aniž by nevykosil půl mé jednotky. Nepomohlo nic; ani manuál (tutoriál neexistuje), ani rozdělení družstva, ani zbabělé ukrytí, ani taktická mapa, ani pauza a celá flaška vína.
Všichni tři muži mi u toho chcípli, ale naštěstí mi hra dala vzápětí nový! Uf, spadli z nebe...
Přitom jsem hrál na nejlehčí ze tří obtížností (normal), která alespoň zobrazuje vizuální pomůcky a waypointy další cesty (tu neradno opustit, hlídky jsou všude), což ty dvě těžší neumožňují. Ani v pancéřovém vozidle nepřežijete pár minut, jedna kulka vás zabije (přitom nepřátele mimo zásah hlavy nikoli), mnohdy tupí spolubojovníci padají jak kuželky, protože je nenaučili krytí, a do toho hra ještě citelně podvádí. Třeba respawnem protivníků přímo do vašich zad z ničeho nic nebo jejich ostřížím zrakem i muškou, se kterou vás přišpendlí v noci na půl kilometru, když jste navíc zalehlí pod stromy ve vysoké trávě.
Kvůli konzolovým verzím pak bohužel trestuhodně chybí výklony, takže se musíte spokojit pouze s poklekem, plazením a sprintem. Velké obtížnosti výrazně napomáhá také neintuitivní ovládání velícího kolečka, jehož menu musíte z klávesnice vždy ručně zavírat, což je při stresu pod palbou hodně obtěžující a často na to zapomenete. A použití tlačítek pro pohyb i k zadávání rozkazů také není moc povedené. I z toho důvodu mi přišel praktičtější xboxový joypad, kde je namapování tlačítek mnohem logičtější a pěkně po ruce, než na klávesnici. Přitom míření nebylo oproti myši o nic méně přesné. Mám za to, že mimo to nejtvrdší jádro hardcore hráčů s bohatou vojenskou praxí, si hru nikdo pořádně neužije, protože obtížnost je naprosto přestřelená a nelze ji nijak snížit.
Absolutně nic, vůbec nic ti to nepromine. Nic nic nic!
Snad při kooperativním online multiplayeru až pro čtvero hráčů si Dragon Rising užijí všichni, přičemž si můžete říci o krátkou výpomoc a po překonání obtížného úseku zase klidně pokračovat sami s AI vojáky. Kompetitivní multiplayer pak nabízí až pro 32 účastníků (na konzolích ale jen 16) dva režimy; bitvy čínská versus americká armáda a boj o základnu, kdy jedna strana infiltruje obranná postavení té druhé, která se snaží své území ubránit. Multiplayer ovšem nebylo možné z review kódu vyzkoušet.
Nebyl by to ten pravý nástupce Flashpointu, kdyby nepodporoval moderskou komunitu, takže nechybí ani samostatně spustitelný editor misí exkluzivně jen pro PC verzi, byť o dost jednodušší, než v naší Armě. Ten je stejné provenience, v jaké tvořili sami tvůrci všechny mise do kampaně, samozřejmě dostupné po prvním dohrání samostatně i pro další rundu.
Ta AI je taky mnohdy na pytel, ale bez ní si ješte ve vetších sra***ch. Sám tady nemáš ani 1% šanci!
Závěr je tak z mého pohledu řádně rozporuplný, stejně jako dojem, jenž na mě nový Flashpoint zanechal. Pokud by hra byla řádně vybalancována, měla lepší AI a třeba umožňovala širší nastavení obtížnosti, tak bych ji díky mnohem napjatější atmosféře a plynulým chodem skoro bez bugů v otevřeném světě (v BIS by se mohli učit, že to jde) řadil výše, než konkurenta z naší domoviny a hodnotil na osmičku.
Jenže naprosto přestřelená obtížnost a tupá AI kolegů, která mě po polovině už hru totálně znechutila, sráží výsledný dojem až k zemi, protože ji navíc bylo docíleno nefér prvky, jako např. podivnými skripty a objevováním nepřátel. Pro velký počet normálních hráčů je tak Dragon Rising v této podobě skoro nehratelný, i když jste třeba dokončili taktéž těžce předskriptovaný Modern Warfare na nejtěžší nastavení. Zde je to ještě mnohem horší a hra vám neodpustí vůbec nic. Za to bych volil pouhou jedničku.
Určitě vydají patch, todle se prostě nedá, každá mise je sebevražda na 100 způsobů.
VERDIKT: Známka musí být jen jedna, která tak těžko obsáhne z minoritní části neskutečné pocity zadostiučinění a štěstí při splnění mise, ale z té jasně převládající zase pocity zmaru, frustrace, vzteku a beznaděje, kdy ani s nejlepším úsilím nedokážete porazit hru, která sama hraje nečistě. Proto jsem tak nakonec zvolil horší průměr výše zmíněných známek 8 a 1. Snad tvůrci vydají nějaký patch pro opravu obtížnosti, respawnů, checkpointů a AI (pak počítejte možná s osmičkou), bez něj totiž osvobodíte Skiru jen s obrovskou dávkou štěstí, 100% muškou a postřehem, a diplomem z Cizinecké legie. I když, ani to vám zřejmě moc nepomůže…