Operation Flashpoint 2: Dragon Rising

Tato review verze hry se později překvapivě ukázala být úplně odlišné kvality oproti té běžně prodávané v obchodech. Doporučujeme proto přečíst i opakovanou recenzi.

Souostroví Skira blízko Japonska, květen 2011: po světové ekonomické krizi oslabená komunistická Čína provedla invazi na strategické ostrovy se zásobami ropy v síle jedné výsadkové divize, které velí generál Zheng. Čína nárokuje na Ruské federaci, jakožto majiteli ostrova, historické vlastnictví, které ale Rusko neuznává a žádá o pomoc USA. S těmi dříve utvořilo koalici, jež společně čerpá nerostné bohatství ostrovů.

Spojené státy do krizové oblasti vysílají invazní síly vedené výsadkovou lodí USS Iwo Jima, jejichž součástí jste i vy, velitel čtyřčlenného družstva amerického námořnictva, když vás Blackhawk vysadí na Skiru v úvodní operaci. Ta má připravit předmostí pro hlavní invazní síly, jež mají Čínu vytlačit z ostrovů.

Ty v**e to je fakt maso, ArmA je proti tomu polívčička i na nejtěžší nastavení! (autentický úryvek z mailové korespondence mezi recenzentem a editorem postupně během pronikání do hry)

Tak začíná nástupce původně české hry, nyní ovšem dílo již plně britské, v režii vydavatele původního dílu Codemasters, kterým zůstala práva na ochrannou známku Operation Flashpoint. Jakožto prakticky jediný přímý konkurent naší Army 2 je pokrevní Dragon Rising taktéž velmi podobnou hrou. Už jen obří celková rozloha Skiry 220 km² (ostrov je 35 km dlouhý a 2,4 – 9,7 km široký) je skoro stejná velikost jako Černarus, nicméně oba tituly kardinálně rozděluje optimalizace, v ArmA 2 to věc podružná a zlobivá.

I přesto, že ostrov je již od začátku celý přístupný a vy se po jeho dálavách pohybujete veskrze svobodně, Dragon Rising Armě zdárně ukazuje, že i s obrovskou rozlohou a volností se dá vytvořit rozumně střídmá hra na výkon počítačů. Na testovací sestavě C2D 3,0 GHz, 3 GB RAM a GeForce N260GTX 896 MB (Windows 7) Dragon Rising frčel jak namydlený na nejvyšší detaily, 4xAA a při 1280x1024 stabilně kolem 40 FPS.

Naháněj nás jak klokany, sme 4, ale útočej ze všech stran a nahoře maj bitevní vrtulník!

Framerate přitom ani v největších přestřelkách nikdy neklesl pod 35 a zaměřovač zůstal celou dobu bez jakéhokoli lagování. Přitom si užijete dohlednost několik kilometrů, animovanou oblačnost (zvláště Měsíc byl v noci nádherný a ranní mlha taktéž) a dynamické plynutí času, kdy misi začínáte např. ve slunečném odpoledni, ale končíte v soumračném podvečeru.

Nicméně kvůli plynulosti se Dragon Rising nevyhnul několika drobným kompromisům, kdy zhruba od kilometru dále jsou objekty v krajině dosti zjednodušené, což platí ale jen pro budovy (do všech lze vstoupit) a vozidla. Krajina jako taková je slušně detailní až na horizont, ale zničitelnost objektů není v porovnání s Armou vůbec tak pokročilá, když např. stromy nelze nijak pokácet. A taktéž na ostrovech, zdá se, není kromě vojáků vůbec žádný život. Co ale Britové vůbec netrumfli, jsou modely bojové techniky, zde v podobě jeepů, náklaďáků, transportérů, pásových vozidel, člunů i vrtulníků.

Oproti naprosto špičkovým vozidlům z Army jsou ty zdejší prostředky o dost chudší, nemají kokpity, takže se ani nelze rozhlížet při první kameře v interiéru (koukáte jen přímo přes čelní sklo), a taktéž chybí volná kamera při druhém externím pohledu. Ovládání hlavně pozemních prostředků je ale přesnější a taktéž jízdní vlastnosti méně záludné, než u českého konkurenta. Jenže stejně jako v Armě, ani zde se v kampani nedostanete ke všem prostředkům, protože Dragon Rising taktéž sází hlavně na pěší útoky a přesuny, v nichž spíše využijete velkou část z celkových 66 ručních a stacionárních zbraní.

Je to i z toho důvodu, že hlavně pozemní technika je extrémně zranitelná a jako z dálky viditelný cíl není zas takové terno. Např. obojživelné vozidlo AAV-7A1 (vedle na obrázku), jež můžete zpočátku využít, se okamžitě odporoučí jen na jediný zásah nepřátelskou bazukou, přičemž vojáka schovaného daleko v trávě ani nezahlédnete! Tím narážím na nejrozporuplnější vlastnost nového Flashpointu, která se kolem něj vine jako červená nit – na šíleně přestřelenou obtížnost, která v dosavadních hrách asi nemá obdoby, a to ani v jinak slušně těžké Armě!

Prostě porážka neviňátek jak sviň - těžší hru sem snad v životě nehrál!

Úvodní ostrá mise na nejmenším ostrůvku Skiry je ještě naprostá pohoda, i když hra postrádá tutoriál. Eliminace přehledového radaru na výběžku k moři je otázka chvilky, ovšem nevidím logiku v tom, co se dělo následně. Vyčistil jsem přistávací zónu jako hlavní rozkaz, ale nepovinné vedlejší se zmiňovaly o likvidaci protiletadlové baterie a protilodní střely na druhém konci ostrova s majákem (že by inspirace podobnou lokací z naší Army?). Vrtulník pro konečný odlet ale přistál již zbytečně brzo na dohled od nepřátelských hlídek, i když jsem měl ještě případně zlikvidovat baterie a nechal bych tak vrtulník naprosto bez ochrany.