Operation Flashpoint 2: Dragon Rising

Když jsme koncem září standardní cestou obdrželi novinářskou review PC verzi Dragon Rising od českého distributora, abychom z ní napsali recenzi, ani ve snu nás nenapadlo, že by mohla být tak moc rozdílná od prodávané verze, která se tou dobou měla objevit v obchodech za pouhé dva týdny (a tím pádem by měla být prakticky shodné kvality). Ale je tomu opravdu tak. Výrazně odlišné vyznění recenzí v různých médiích u nás i ve světě, kdy jedni hru opěvují a druzí zatracují (naposledy třeba americké 1UP se známkou C- a verdiktem o nevyladěnosti a zásadních nedostatcích), není způsobeno ani tak rozdílnými pohledy na věc, nýbrž něčím mnohem jednodušším - čerpáním z dvou úplně odlišných podob hry s jedním názvem.

Codemasters totiž udělali "zajímavou" chybu, když poslali médiím včetně nás špatně vybalancovanou PC verzi hry. Ta se nakonec ukázala být docela jinou, než současná, běžně prodávaná anglická verze v obchodech. Ač tedy problém není na naší straně a za kritikou původní review-verze si nadále stojíme, rozhodli jsme se pro porovnání znovu zahrát finální produkt a napsat opakovanou recenzi toho, co dostanete, když si hru normálně koupíte.

Zábavnost hraní je u krabicové PC verze zcela odlišná, mnohem lepší. Kardinální rozdíl jsem zjistil v nastavené obtížnosti, konceptu ukládání, a vůbec celém herním zážitku. Uvedu to na příkladu 2. mise z kampaně, která byla ve své prostřední části v review verzi takřka neprůchodná. Jen jeden jediný checkpoint jsem dříve v review verzi nahrával asi 20-30x, než jsem spíše shodou náhod utekl s postřílenou jednotkou a s těžkým krvácením z podnosu bitevního vrtulníku. Ten nikomu nedal ve visu přímo nad námi žádnou šanci, protože nahrání pozice mě vhodilo přímo do střílející hlavně tohoto nepřátelského stroje.

V prodávané hře je ale vše jinak. Nastavil jsem si stejnou, tedy první normal obtížnost jako minule a schválně jsem se nekryl, abych byl snadným cílem. Pokud si vzpomenete, tak po delším pochodu máte za úkol zničit vozidlo s řízenou střelou a poté přes nepřátelskou usedlost pokračovat k finálnímu dobytí kóty s naváděcím radarem.

Přitom po zničení rakety jsem musel v review verzi čelit jednak tomu bitevnímu vrtulníku, který okamžitě bleskově přiletěl rovnou nad naše hlavy a počal palbu. A druhak podivnému respawnu celkem asi tuctu nepřátelských vojáků, kteří se najednou jako červené tečky objevili na všech stranách v blízkosti několika set metrů. Smrt tak byla dílem okamžiku (i při lehu jsem byl jasným cílem), nehledě na následný problémový checkpoint.

Stejná akce zahraná v prodávané verzi podala identickou situaci již zcela jinak a bez frustrace. Po zničení rakety vrtulník v dálce nově opisoval pravidelné paraboly, přičemž si nás nevšiml, pokud jsem včas na hlášení kolegy zalehl do vyšší trávy (dříve si nás jeho kanón našel naprosto neomylně všude). I když jsem zůstal stát a dostal dávku, byl jsem pouze zraněný, nikoli mrtvý jako v předešlé review verzi.

Zůstal jsem tedy stát a čekal následný drtivý útok nepřátel, kteří měli zase spadnout z nebe. Nic takového se ale v prodávané verzi nestalo, objevilo se pouze jedno asi čtyřčlenné družstvo přicházejíc pod kopcem, které mí spolubojovníci dokázali poměrně účinně pokrýt a poté postupně zlikvidovat. Tím narážím na další zlepšení úrovně hry, čímž je přesnější střelba mých AI kolegů a možná i lepší reakce krytím na ostřelování protivníka. Přitom v review verzi jsem velmi postrádal jejich pomoc a když už něco zastřelili, odnesli to zpravidla fatálním zraněním, protože stříleli skoro pouze ve stoje.

Následný přepad usedlosti na kopci pak byl s troškou krytí za západní zídkou doslova procházkou, kterou zaplatil pouze jediný můj kolega a nikoli celý tým najednou, jako v minulosti. Potud je tedy hodně vidět, že tvůrci do prodejní verze velmi důkladně asi na poslední chvíli lépe vybalancovali obtížnost, která mě po těch zkušenostech připadne na normal nyní zase možná až moc lehká a arkádová, ale v globálu je to rozhodně krok vpřed, kdy si hru užije více hráčů různých schopností.