Ohlédnutí za prvním Zaklínačem

Na druhou stranu existují prvky, kterými Zaklínač 1 rozhodně díru do světa neudělal; ba co víc, některými z nich hráče poměrně dost otravoval a nekonečné loadingy mezi takové bezpochyby patřily. Hráči, jejichž sestavy měly paměť RAM na úrovni minimálních požadavků, si mohli počkat i více než pět minut. Naštěstí si lidé z RED studia rychle uvědomili, že je něco špatně a v druhém patchi se jim povedlo nahrávací sekvence poměrně dost zkrátit

Ale ani soubojovým systémem hra nijak markantně neoslnila. Ne že by byl ve své podstatě špatný – akorát poměrně nudný. Veškeré blokování útoků probíhalo automaticky a v momentně, kdy se hráč naučil klikáním myší správně časovat jednotlivé výpady, upadla většina bojů do značného stereotypu. To jsem ještě ani nezmínil nevyváženost ohnivého znamení Igni, které na vyšších úrovních dělalo z Geralta vražedný gril, jenž upekl vše, co se k němu přiblížilo na dosah.

Od soubojového systému se pochopitelně odvíjí i obtížnost celé hry, což se promítlo do skutečnosti, že významná část hráčů byla schopna dohrát hru na nejtěžší nastavení bez větších potíží. Třebaže v jednom starším interview tvůrci zmínili, že u nich ve studiu existuje asi jen jeden člověk, který považoval Zaklínače za natolik jednoduchého, aby prosazoval zvýšení obtížnosti...

Tyto problémy (jak pro koho) bohužel nebyly nějak zkorigovány ani v rámci tzv. rozšířené edice – která ale jinak přinesla mnoho nového, třeba upravený inventář, systém odlišení postav, vylepšená mimika a gesta –, a tak si komunita pomohla sama. Fanoušek s nickem Flash stvořil mód stejného názvu (Flash Mod), který radikálně zvyšuje obtížnost všech soubojů.

A o čem vlastně hra byla?

„Vskutku, pravím vám, nyní nadchází věk meče a sekyry, věk vlčí. Nadchází čas Bílé zimy a Bílého světla, čas šílenství a nenávisti, Tedd Deireádh – Čas konce." Těmito slovy začíná prastaré elfské proroctví o konci světa, jinak známé též jako Ithlinino proroctví. Ze severu má přijít věčná zima a veškeré lidstvo zahynout. Válka s Nilfgaardskou říší již skončila, ale země je stále ve velmi neutěšeném stavu a navíc se proslýchá, že ve světě se začínají objevovat dávno vyhynulé stvůry. V těchto chmurných dobách je založeno bratrstvo Planoucí růže, které hlásá, že věčnou zimu lze přemoci ohněm, což by se na první pohled mohlo zdáti sympatické... jenomže v jeho čele stojí Jakub de Aldersberg, člověk velmi zbožný, charizmatický a neméně tak fanatický. Jeho nenávist vůči nelidem nezná hranic (stejně tak vaše nenávist vůči nám by se mohla šplhat do nebeských výšin, kdybychom ty z vás, kteří prvního Zaklínače ještě nedohráli, předem důrazně nevarovali, že následující dva odstavce jsou plné spoilerů – pozn. red.)

Geralt, známý toť hubitel škůdců, byl nalezen ve zbídačeném stavu nedaleko pevnosti zaklínačů Kaer Morhen. Jeho přátelé z toho byli paf, protože se všichni domnívali, že je dávno mrtvý. Někteří z nich jeho smrt viděli na vlastní oči! Bohužel ani on sám nedokáže vysvětlit, co se s ním stalo, neboť ztratil paměť. Krátce po jeho příjezdu byla pevnost zákeřně přepadena, zaklínačská tajemství mutací ukradena a mladý rádobywitcher Leo zabit. Bandité po sobě zanechali znamení Salamandry. Geralt se se svými přáteli zaklínači Lambertem, Vesemirem, Eskelem a čarodějkou Triss Ranuncul (Merigold) vydává do světa pátrat po stopách svého čerstvého nepřítele.

Ty vedou našeho hrdinu mezi stále výše a výše postavené, šíře událostí rychle nabírá nečekaných rozměrů a zprvu osobní konflikt se mění na vážnou hrozbu pro celé království. Chtě nechtě je Geralt zapleten do vysoké politické hry. Nemluvě o tom, že se mu pod ruku připlete chlapec Alvin, který je evidentně magickým zřídlem.

Geralt postupně rozplétá celou tuto motanici a dospívá k šokujícímu odhalení – Jakub de Aldersberg se chtěl ujmout vlády nad královstvím a využít zaklínačských tajemství pro vytvoření nového řádu světa, který by byl schopen vzdorovat věčné zimě. Vše vrcholí povstáním elfů, hořící Wyzimou a dramatickou bitvou v de Aldersbergově apokalyptické vizi budoucnosti. Na závěr hry jsme svědky zákeřného útoku nájemného vraha na krále Foltesta. Geraltovi se povede útok odvrátit, ale jaké je jeho překvapení, když zjistí, že vrah má oči mutanta, stejně jako on! Právě několik měsíců po těchto událostech začíná druhý díl.

Bílý vlk verze 2.0

První díl Zaklínače nebyl a určitě není nejlepší RPG hrou všech dob, ale nesporně si vysloužil čestné místo mezi moderními RPG klenoty. Jaké ale bude jeho pokračování? Jaké jsou dosavadní ohlasy? Jak na ohlášení druhého dílu zareagovali fanoušci? Budou v druhém dílu vyléčeny veškeré neduhy prvního?

Celému hernímu světu se dostane opravdu skvostného grafického zpracování, což umožňuje interně vyvinutý engine, známého jako RED engine (dříve nazývaný TSOOD, „zázrak"). Ten by měl zároveň odstranit zábrany, které před tvůrce dříve postavila Aurora a rovněž tak zbavit hru všech technologických neduhů, které sužovaly první díl.

Soubojový systém bude zbrusu nový a mnohem zábavnější, obtížnost si budeme moct nastavit až někde na úroveň Demon's Souls a počet nahrávacích sekvencí by měl být omezen na minimum. Když už zmiňuji ono japonské akční RPG, určitě nelze vynechat fakt, že RED studio otevřeně přiznává, že je při tvorbě hry inspirovaly ty největší pecky z poslední doby – např. Heavy Rain, Batman Arkham Asylum nebo Mass Effect.

Zveřejněná první videa způsobila mezi fanoušky jak nadšení, tak zděšení, neboť Geralt nejenže prodělal plastickou operaci a změnil účes, ale stal se historicky nejspíše prvním albínem, který nemá bílou barvu kůže. Tato vlna zděšení naštěstí alespoň částečně opadla v momentě, kdy lidé z REDu přišli s logickým vysvětlením – textura na obličeji nebyla finální, na vlasy nebyly aplikované shadery ani fyzikální model, a pokožka nebyla světlá kvůli problémům s HDR nasvícením. Vše ale bylo dáno do pořádku a Geraltova drsná tvář už teď poplatně odráží jeho minulost i charakter okolního světa.

Člověk se až skoro zdráhá uvěřit všem těm superlativům, která jsou se Zaklínačem 2 spojována. Není to vše jenom popis nového multifunkčního struhadla prostřednictvím rétoriky Horsta Fuchse? Anebo bude druhý díl Zaklínače opravdu nejlepší RPG hrou všech dob? Přistoupíme-li k tomu realisticky, pak nejspíš ani jedno, ale proč zbytečně spekulovat, když již zítra se o kvalitách hry budeme moci přesvědčit na vlastní kůži.