Numen: Contest of Heroes

Dalším případem vágního přístupu k designu je soutěž devíti hrdinů o získání artefaktu. Ano, asi dvakrát nebo třikrát je vám předhozeno rozhodnutí o osudu jednoho ze soupeřů. Ano, můžete dle libosti vyzývat k souboji v aréně. Jenže proč? Neměl jsem ani nejmenší pocit, že bych s někým soupeřil. Rozhodnutí mají nulový vliv na budoucí události. Hru jsem zcela pohodlně dokončil se sedmi z nich v (teoretickém) závěsu a je mi jasné, že by se tak stalo i v případě, že bych je vybil všechny.

Co tvůrcům naopak svědčí a co mu jde, jsou jednotlivé questy, pokud možno co nevíce vytržené ze širšího kontextu hlavní dějové linie. Zamlouvá se mi především to, že ponechávají rozumný prostor pro hráčovo uvažování. Autoři neřeknou pouze: „Najdi prsten na pozici XY, označené na mapě křížkem.“ Oni naznačí: „Zjisti, kdo by mohl vědět o prstenu.“ Nejde pochopitelně o žádnou přehnaně náročnou logiku, neboť prokecnutelných NPC je pár a mapy jsou malé tak, že se v podstatě pořád točíte na pětníku. V rámci žánru dnešní doby jde přesto o osvěžující nadstandard.

Občas dají tvůrci projevit i vlastnímu smyslu pro humor, což je také fajn. Známým příkladem je třeba trest čarodějky za vaše chování k jejím pavoučím mazlíčkům a rafinovaná protipirátská ochrana v jednom :-) Příjemným zpetřením je i možnost střídat denní a noční dobu. Některé úkoly lze řešit pouze v noci, jiné naopak ve dne.

Trochu mě přesto udivuje, že se Numen snaží využít přebohaté a v herním průmyslu sporadicky využívané mytologie starověkého Řecka pouze nesměle. Opak by totiž jednoznačně dokázal posunout Numen do mnohem atraktivnějšího světla, což zcela jasně ukazuje například výtečně atmosférická návštěva Minotaurova bludiště. Kromě několika exemplářů harpyjí tak budete dokolečka dokola vybíjet anonymní směsku pavouků, škorpionů, vlků, kostlivců, zombie, pirátů atp.

Není to bohužel jedinou chybou bojové složky hry. Kompletní respawn potvor u každé příležitosti je tím nejmenším problémem. Mnohem větším průserem je AI, která jednoduše chybí. Příšery jsou v defaultním stavu absolutně pasivní. Zaútočí na vás pouze v sebeobraně, případně pokud detekují v okruhu dvou metrů vás nebo alespoň kamaráda, kterého právě smažíte firebally. To samo o sobě nese spoustu komických situací. S trochou opatrnosti se budete procházet nepřátelským táborem. Nepřátelé budou nečinně přihlížet masakru soudruhů, protože jak na potvoru od nich nestojí metry dva, ale dva a půl. Chtě nechtě se tak brzy stane z bojů docela nudná rutina, kdy po jednom redukujete celé stádo.

Obdobná demence samozřejmě platí i pro spojence. I tady budete nejednou svědky toho, jak kapitán stráží pobaveně přihlíží vašemu souboji s dvoumetrovým sněžným obrem. Ubohý dojem ještě umocňují zóny úniku, jak jsem si další kruhové oblasti pracovně pojmenoval. Každá nepřátelská entita takovou disponuje a odmítá se z ní za jakoukoliv cenu hnout. Jde do tuhého? Poodběhnete o deset metrů dál a i kdyby vám za vámi v tu chvíli běžela miliarda zombií, poslušně se otočí a odpochodují na svá původní stanoviště. Nechápu smysl toho všeho. Když už nic jiného, je takový problém naprogramovat triviální chování „vidím hráče – pronásleduji hráče“? Dungeon Master před více než dvaceti lety to uměl...

Po technické stránce dopadl Numen docela slušně. Grafické zpracování je možné považovat za lepší budget, kterému se dají drobné chyby typu občasného prolínání modelů, blikání textur nebo rovnou mizení celých nestvůr prominout. Různých prostředí je dostatek (poušť, zasněžené hory, bažiny,...) a některá z nich jsou zpracována skutečně kvalitně. O to více zamrzí problém s nestabilitou hry, který se u některých uživatelů objevuje. Vzhledem k systému ukládání, založenému na checkpointech/tábořištích, je tak trochu frustrující, pokud vám hra každých 15-30 minut zamrzne či se zhroutí do systému.

Některé pasáže jsem opakoval třeba i pětkrát a těžko říci, zda bych něco takového nesl s obdobným klidem, investovat do hry svých šest stovek, a zda by se to obešlo jen bez mrznoucího úsměvu na rtech. Není to ale rozhodně jediný bug technického ražení, který dostal Numen do vínku. Nemůžu opomenout zmínit jeden obzvláště vypečený, s jehož pomocí si znatelně zredukujete cooldown (časový interval mezi sesláními) vybraných kouzel při držení klávesy pro pohyb. V nejnovějším patchi již opraveno, nicméně zůstává rozum stát, jak něco tak fatálního mohlo projít betatestem

Co se ozvučení týče, může se Numen pochlubit povedeným soundtrackem a bohužel i absentujícím dabingem. Ve hře jej až tolik nepotřebuji, ale minimálně v příběhových animacích „znějí“ pouhé titulky bez hlasu vypravěče poněkud... nezvykle.