Nintendo 3DS - test přístroje

Software a další využití

Bezdrátová komunikace probíhá přes Wi-Fi, kterým se Nintendo 3DS připojuje jak k internetu, tak k ostatním konzolím. Technicky jde o standard 802.11 b/g, nicméně důležitější jsou služby na něm postavené. StreetPass komunikuje s ostatními Nintendy 3DS v blízkém okolí, vyměňuje si informace nebo využívá specifických služeb jednotlivých her. Ty v tu chvíli ani nemusí být v konzoli. Teď u nás ještě najít místo s vysokou koncentrací majitelů téhle mašinky :-) SpotPass je v podstatě aktualizační služba samotného Nintenda, která přes bezdrátové sítě stahuje třeba systémový software nebo upozorňuje na nové produkty.

Už v základní výbavě je Nintendo 3DS plné software, který se na obrazovce řadí podobně jako na Wii, tedy v podobě ikonek poskládaných vedle sebe nebo do sloupců. V horní liště je nastavení jasu, pak Game notes pro psaní poznámek přes dotykovou obrazovku (ukázka). Friends list, kam si přidáváte kamarády, má zatím velmi malé využití. Vidíte jenom status přátel, jestli jsou online, kterou hru měli naposled spuštěnou a jaká je jejich oblíbená. Stejné si můžete nastavit i pro sebe, ale nedá se poslat zpráva ani fotka. Notifications je v podstatě schránka, ve které najdete zprávy ze SpotPass a StreetPass. Na začátku jsou tam zajímavé informace o ovládání konzole a naposledy jsem dostal upozornění na System Update. Úplně vpravo na horní liště se nachází odkaz na internetový prohlížeč, který ale bude zdarma dostupný až později s nějakým dalším updatem.

Pro modelování postaviček Mii je připraven editor. Funguje stejně jako na Wii, jen umožňuje vytvořit postavičku i z fotografie. I když jediné, co za vás vybere, je pouze tvar očí, nosu a rtů. Barvu kůže nebo účes musíte zvolit sami. Nintendo 3DS lze propojit i s Wii a stáhnout si už vytvořené Mii z něj. StreetPass Mii Plaza automaticky vyměňuje postavičky, dárky (části obrázků) nebo malé logické minihry s ostatními uživateli.

V Activity Logu si můžete prohlédnout podrobné informace o tom, jaké hry, kdy a jak dlouho jste hráli. Případně se můžete podívat, kolik kroků jste za dobu, co jste měli 3DS v kapse, udělali. Musím říci, že jde o velmi cenné informace nejen pro rodiče, ale i pro herního recenzenta. Kromě Settings je v menu ještě Download play, tedy centrum pro lokální multiplayer s kamarády ve vašem okolí. Podporuje ho například Super Street Fighter 4 nejen běžnými souboji, ale i tím, že si jeho demo může zahrát i kamarád, který daný titul nevlastní.

Fotoaparát a přehrávač hudby

Nintendo 3DS Camera je aplikace na fotografování. Zajímavé je, že snímky jsou ukládané jak v 3D, tak v normálním formátu jpeg. To znamená, že každá fotka vytvoří dva soubory. Kamera má několik manuálních nastavení, jako jas, kontrast, ostrost a dokonce manuální zaostření. Zvolit se dají režimy snímání černobílá, sépie, invertní, nebo slunečný. Do fotky se dají fouknutím do mikrofonu přidat různobarevné květinky, konfety nebo hvězdičky. Podobných efektů je víc. Fotoaparát je ale použitelný pouze za denního světla, protože je stejně kvalitní jako první pokusy v mobilních telefonech. To znamená šum, šum a šum.

Posuďte sami dle srovnávacích fotografií pořízených 3DS a mobilním telefonem Samsung Galaxy Spica. Ukládat ani přehrávat nejdou videosoubory, což je velká škoda. Pravda je, že 3D fotky jsou opravdu zajímavé a prostor se dá zachytit velmi dobře. Srovnávací fotky pořízené na 3DS (vlevo) a na mobilním telefonu (vpravo):

Rozporuplné je zaznamenávání zvuků a přehrávač hudebních souborů. Pomocí mikrofonu můžete ukládat zvuk, který lze poté pomocí různých efektů deformovat. Je škoda, že nahrávky mohou mít pouze deset sekund, určitě by konzole občas našla využití jako záznamník. Nintendo 3DS zvládá přehrávat formáty AAC a MP3 s koncovkami m4a, mp3, mp4 a 3gp. Podporován je bitrate 16 -320 kbps, chráněné soubory samozřejmě nepřehrajete. I vestavěné reproduktory toho na svou velikost umí opravdu dost. Dokážou prostor velmi pěkně vyplnit virtuálním surroundem. Přiznám se, že tak kvalitní pokus o prostorový zvuk pomocí stereo výstupu jsem ještě nezažil. Surround jde i vypnout.

Za to zvuk, který vychází z audio jacku, je ale prapodivně tichý i na nejhlasitější nastavení. Doufám, že je pouze vadná moje konzole nebo to Nintendo opraví v software. V této podobě je však Nintendo 3DS pro přehrávání hudby za pochodu nepoužitelné. Zkoušel jsem jej zapojit do svých sloupových reproduktorů a musel jsem zesilovač nastavit téměř na maximum, abych hudbu jakž takž slyšel.

Jak se na 3DS hraje a jaká je výdrž baterie?

Systém je uživatelsky příjemný a zaučení pomocí nabízející se nápovědy probíhalo hladce. Hry se dají vysouvat a zasouvat i při zapnuté konzoli. Nahrávací časy jsou takřka nulové. Už jsem psal o nepříliš pohodlném držení objemné krabice, je otázka, zda si na ní za chvilku nezvyknu. Odezva na povely je také okamžitá. Prostým zavřením horního víka konzoli v kterémkoli okamžiku uspíte a otevřením se vrátíte zpět tam, kde jste hraní přerušili. Malého využití má zatím variace na systém trofejí. Zpočátku jsem nemohl přijít na to, za co dostávám penízky, které se zobrazují na horním displeji. Utratit jsem je mohl třeba za nákup nových variant v AR Games nebo za obrázky v MiiPlaza. Později jsem se ale dozvěděl, že je dostanete třeba za nachozené kroky díky zabudovanému krokoměru, jako odměnu za to, že se hýbete.

Poměrně velkým nedostatkem je malá výdrž baterie. Výrobce nám alespoň nevěšel bulíky na nos a Nintendo 3DS vydrží tři až pět hodin v závislosti na jasu displeje, zapnutém 3D a úsporném režimu. Když šetřící mód aktivujete, podsvětlení displeje se mění podle právě zobrazované scény. Když jsem úsporný režim použil v Pilotwings Resort, obraz se po poměrně velkých krocích ztmavoval třeba při klesání letadla k zemi, kdy nebylo vidět jasné nebe. Pět hodin není moc, ale s nabíječkou v batohu by vám během dne šťáva dojít neměla. Otázka je, co budete dělat při delších cestách vlakem nebo autem, kde nenajdete elektrickou zásuvku.

Celkový výkon konzole není takový, jaký bychom si přáli. Na druhou stranu, pro toho, kdo chce s sebou nosit PS3 v kapse, bude určena PSP 2 (NGP). Grafika vypadá jako o něco lepší Wii, například zvířata v Nintendogs jsou jako živá a Super Street Fighter 4 vypadá také úžasně. Musíme si ale uvědomit, že Nintendo 3DS není primárně zaměřena na hráče, kteří mají doma Xbox nebo Playstation, ale spíše na široké publikum. To nehledá chyby, ale oceňuje 3D displej, zábavné hry a vtipné funkce jako třeba krokoměr. V ČR je opět velkým problémem cena. I když mě hrát na Nintendu 3DS velmi baví, konzoli bych za doporučených 6990,- Kč jednoduše nekoupil. Navíc, když v samotném balení kromě výše zmíněných malých aplikací není žádná plnohodnotná hra.

Až bude Nintendo 3DS stát pět tisíc, mohl bych o něm uvažovat. Ale toho se asi po zkušenostech s Wii nedočkáme dříve než za pár let. Hry jsou také poměrně drahé (každá za 1200-1300 Kč), ale k tomu se dostaneme až v jednotlivých recenzích. Oproti iPhone nebo Android telefonům jsou jednoznačnou výhodou opravdová tlačítka, takže si prsty nezakrýváte půlku displeje. Hry jsou také mnohem delší, propracovanější, nejde jen o jednoduché a krátké tituly, ale také jsou za plnou cenu, žádné jednodolarovky.

Už teď slibuje Nintendo pomocí nového software přidat další funkce – internetový prohlížeč, Virtua Consoli, online obchod s hrami a možná i další software. Takže jestli mohu doporučit, pokud nemusíte vyloženě mít každou novinku, ještě chvilku s nákupem 3DS vydržte, protože později už vše dostanete v konzoli a nebudete si to muset stahovat v updatu.