Nintendo 3DS
Jak vlastně funguje? A jaké jsou na něm 3D hry?
Nintendo má vkusný způsob předvádění 3DS. Podobně jako na étrojkové tiskové konferenci, i na prezentaci v rámci gamescomu byly k vidění hostesky s bytelným páskem – a handheldem k němu připevněným. Pořádně macatým řetězem, samozřejmě. Naštěstí se tu teď objevily i konzole přikurtované pouze k sedačkám a jejich ozkoušení tedy mohlo být intimnější, aniž by mi v zorném poli plandaly cizí vlasy. Jinak samozřejmě nic proti hosteskám.
Víte, 3DS je něco jiného. Při jeho prvním uchopení jsem zažíval podobně neotřelý pocit, jako když jsem před lety premiérově testoval unikátní herní výdobytek jménem Wii. Oproti DS Lite se 3DS na pochování zdálo mohutnějším, ačkoliv co do rozměrů jsou prakticky stejné a hmotnostně se liší pouze o 12 gramů v neprospěch 3DS (to asi kvůli všem těm pixelům navíc).
Nejvíce samozřejmě ohromil neproporční horní displej, který je se svými 3,53 palci větší, než 3-palcový dolní. Mnohem důležitější je ale jeho extrémně vysoké rozlišení, konkrétně 800×240, což nese své opodstatnění právě kvůli autostereoskopickému 3D displeji, kdy je pro každé oko určeno 400×120 pixelů. Dolní displej 3DS se chlubí rozlišením 320×240, je opět dotykový, klasicky 2D a oproti hornímu s 5:3 zobrazením má pouze 4:3.
Ale teď už řečí normálního smrtelníka – ten hlavní, horní displej 3DS je někde úplně jinde, než obrazovky předchozích DS handheldů od Nintenda. Vlastně má vyšší rozlišení než obrazovka Sony PSP a stejně tak je i schopný vykreslit plnohodnotnou trojrozměrnou grafiku... ve 3D :-) Říká se, že výkon 3DSka s přehledem převyšuje výpočetní kapacity Nintenda Wii.
Abych už byl konečně konkrétní, zmíním předvedenou ukázku z Metal Gear Solid: Snake Eater 3D – The Naked Sample. Spíše než o demo ze hry – žádný MGS titul pro 3DS totiž ještě nebyl oficiálně oznámen - šlo o technologickou ukázku, čeho jsou lidé okolo Kojimy schopni dosáhnout s novým 3D hardwarem. Bylo to velmi, velmi působivé. V asi tříminutovém interaktivním filmečku, v němž bylo možné pomocí praktického analogového ovladače štelovat kamerou, jsem sledoval Snakea, kterak se nejprve plazí hustou džunglí a naráží na anakondu i krokodýla; obě dvě potvory jakoby vystrčily čumáky ven z displeje. Výhodou 3DS jinak je, že jak jde o relativně malý displej, nebolí vás ze zdejšího 3D hlava, jako se to u mnoha lidí dostaví po pár desítkách vteřin s 3D brýlemi u velké televize na klasickém PC nebo konzoli.
Chvilku na to již Snake podráždil obyvatele vosího hnízda, kteří mu, se špetkou pro sérii typického humoru, nepěkně pocuchali kožich a on raději seskočil z lanového mostu nad propastí. Následovala menší lezecká scéna a pak hlavně pasáž, kde nepřátelský voják upustil krabičku s cigaretami přímo do příkopu, kde se plížil Snake a když se pro ní voják naslepo natahoval, jako bych za jeho ruku skoro mohl zatahat. Demo skončilo (samozřejmě agresivním) setkáním s The Boss. Bitka se odehrávala na kouzelné louce plné barevných kvítků, jejichž lístky mi z displeje létaly skoro až do nosu.
Jak výstižně poznamenal vedle sedící zahraniční kolega, „The Naked Sample vůbec nevypadá jako hra na DS." Asi tak. Spíše jako Peace Walker pro PSP.
Šlo sice o zlatý hřeb předváděčky, ale většina dem byla ještě přede mnou. Jediným hratelným kouskem byly Pilotwings Resorts (pamatujete ze SNESu a N64?), dost možná patřící mezi startovní tituly. Jde o (velmi) arkádový letecký simulátor s Mii postavičkami (takže žádné násilí!), který sice neohromil svou náplní – jednou jsem v časovém limitu prolétával skrze kruhové pylony, podruhé jsem ovládal maníka s jetpackem a práskal balónky..., ale o tom to demo snad ani nebylo. Šlo totiž o hru, která se ovládala pro handheld zbrusu novým analogovým ovladačem, což z leteckého simulátoru náhle udělalo velmi příjemně hratelnou záležitost.
Obecně se dá o analogu říci, že díky němu se DSko najednou stane domovem pro hry, jež by na něj dříve hledaly cestu jen stěží. Resident Evil: Revelations, nový Metroid Prime a koneckonců i ten potenciální MGS jsou hrami, které se bez analogové páčky dají ovládat jen s velkými potížemi. Tato překážka však s 3DS najednou padá. Aneb další možná rána pro PSP, byť jej tímto Nintendo trochu vykrádá.
Po přistání v Pilotwings Resorts jsem se mrknul na nehratelné demo Mario Kart 3DS, které bych, co do hratelnosti, jen těžko rozpoznal třeba od dílu na GameBoy Advance. Jenže v tom je i kouzlo těchto instalatérských motokár – předem garantovaná a nikdy nekončící zábava, která se prostě musí umět ukout.
I když, jeden rozdíl by tu byl – demo trojrozměrného Mario Kart sice 3D efektů kdovíjak nevyužívalo, leč vypadalo o takhle hrozně moc lépe, než předešlí handheldoví sourozenci. To koneckonců platilo o všech titulech, které jsem na 3DS omrkl. Graficky byly o několik úrovní výše. Jasně, máme tu samozřejmě detailnější a jemnější displej, ale posunu v grafice pomohlo i právě ono trojrozměrné zobrazení.