NHL 2K10

Když dva dělají totéž, není to totéž. Krásným příkladem budiž třeba konkurenční hokeje od EA Sports a 2K Sports, které díky rozdílnému přístupu vypadají jako dvě naprosto odlišné hry. NHL 10 se letos posunula blíže simulaci, když vsadila na realističtější notu. Naproti tomu série NHL 2K se naposledy reality bezmála zřekla, poté co s novým týmem vývojářů vykročila v duchu hesla „Bring the Fun Back to Hockey Videogames“ spíše cestou zábavy. Tedy ne že by nám snad vloni předložilo studio Visual Concepts vyloženou arkádu, nicméně hra mířila s větší přístupností a různorodějším pojetím jasně na širší spektrum hráčů.

Řada virtuálních hokejistů byla proto logicky zvědava, kam se přikloní aktuální NHL 2K10, jelikož doprovodný slogan "Is Party Now!“ už snad ani nemohl být více neurčitý. Obecně se čekalo dotažení a vyladění loňské verze, nějaká návaznost a kontinuita. Namísto toho jsme však dostali vlastně úplně novou hru, nemající toho s minulým ročníkem moc společného. Nelze přitom říct, že by se misky vah celé série překlápěly zpátky k simulaci, nekoná se ale ani kdovíjak zběsilá akce a přílišně zjednodušená koncepce. NHL 2K10 je zkrátka někde mezi, a to už v základu, bez jakéhokoliv zásahu do nastavení.

Ať už naskočíte do prvních zápasů na obtížnost Pro nebo All-Star, hra se chová velmi rozumně a působí vcelku reálným dojmem. Pohyb hráčů, jejich rychlost, přihrávky, střelba… vše vypadá věrohodně, uvěřitelně. Ovšem velmi brzo si začnete všímat i různých nepatřičností a rušivých elementů, které jakoby sem nepatřily. Některé kličky vypadají divně, některé střely jsou moc rychlé, jiné zase až chirurgicky přesné, stejně jako přihrávky nebo časté hity. Občas úplně nepochopíte ani chování brankářů a speciálně pak obránců, jež jsou často zbytečně laxní a na okamžik až zmatení. Chvílemi se zdá, jakoby hráli hokej vůbec poprvé a úplně nechápali jaký mají úkol.

Těžko říct, kde je přesně problém. Všechno bylo fakticky kompletně přepracováno a jsou pasáže, kdy to i funguje. Tu a tam ale probleskne něco z výše popsaného, což výsledný dojem docela kazí. Zdálo by se, že na vině je ovládání nebo nové pojetí hry vůbec. NHL 2K10 je prostě jiná než se čekalo, jinak se hraje, i hráči jinak reagují na vaše povely. Jenže rozpačitý dojem nezmizí ani po několika zápasech, potažmo po úpravě různých nastavení. Pozměníte jeden aspekt, který se vám nepozdává a hra se rázem chová líp, bohužel tím utrpí zase něco jiného. Ani po desítkách zápasů a laborování s posuvníky v menu tak nemohu prohlásit, že bych si tenhle hokej vyladil k naprosté spokojenosti a pořád je tam něco, s čím nejsem úplně smířený.

Dobrá zpráva je, že zachovány zůstaly obsáhlé možnosti v nastavení a hra nadále disponuje bezpočtem šoupátek. Jakkoliv v tomhle směru letos EA Sports přidali, 2K jsou i nadále ve vedení, když dovolují poladit snad naprosto všechno. Od tření puku a ledu, přes rychlost střel i přihrávek (jakož také jejich přesnosti), až k fyzičce hráčů, intenzitě bruslení či vlivu únavy na jejich výkony. Zohledněna je také šikovnost brankářů a jejich agilita, úspěšnost s jakou se obraně daří narušovat přihrávky a blokovat nebo nadzvedávat soupeřovy hokejky, respektive chování a myšlení umělé inteligence vůbec.

Ta dokáže respektovat frekvenci střel i přihrávek, četnost a intenzitu napadání, nahazování puků, blokování střel, vypichování kotoučů a agresivitu při obranných činnostech obecně. Nutno dodat, že řada posuvníků je letos u 2K10 premiérově, stejně jako to, že tím možnosti nastavení zdaleka nekončí. Zdejší rozhodčí kupříkladu neznají jen tři úrovně přísnosti (tak jako kolegové v NHL 10) ale je jim možné i „doporučit“, které fauly mají pískat a které spíše pouštět. Zvolit je možno také délku trvání trestů (odsedí si hříšník skutečné dvě minuty, nebo mu čas poběží rychleji?) a v neposlední řadě též ovládací schéma. Komu nevyhovují analogové páčky, vezme zavděk standardními tlačítky, potažmo klasickým rozvržením a léty prověřenou konfigurací.

Jak vidno, díky komplexnímu systému celé hry není možné nějak paušalizovat. Na své si přijdou jak milovníci rychlých arkád, tak fandové pomalejší a reálnější hry, takřka evokující skutečný zápas. 2K Sports mají navíc pochopení pro hráčskou komunitu, NHL 2K10 tudíž znovu oplývá řadou možností, jak si vyměňovat a sdílet data. Stahovat a uploadovat lze téměř vše, od vlastních balíčků nastavení a konfigurace sliderů, až po nově vytvořené hráče, celé týmy, aktualizované soupisky a nezapomnělo se dokonce ani na mladíky pro každoroční draft. A to už vůbec nezmiňuji provázanost hry s internetovými stránkami 2K Sports, ukládaní povedených replayů, export statistik, tabulek, a tak podobně.

Když už jsme nakousli soupisky a online funkce, proběhněme si v rychlosti i nabídku menu. Licence NHL a NHLPA zajistila kompletní třicítku ligových týmů, stejně jako minule tím ale lehce utrpěly reprezentace. V národních dresech se totiž mohou objevit pouze hráči působící v zámoří, což pro země typu Bělorusko, Lotyšsko nebo Německo znamená z velké části bezejmenný kádr. Dokonce ani Slovensko nemá úplně reálnou soupisku, naproti tomu náš výběr (i přes návrat řady borců do Evropy) tímto pravidlem příliš nestrádá. Na každý pád, v tomhle ohledu vítězí NHL 10, protože v 2K10 nenajdete žádné další ligové soutěže, ani bonusová mužstva. Hvězdnými All-Stars výběry NHL a šestnáctkou národních týmů vše pomalu končí, vždyť ze hry tentokrát vypadly i historické týmy.

Na druhou stranu, nádech historie přináší letošní specialita, takzvaná Winter Classic. Jde o zápasy pod širým nebem, v nichž se skutečná NHL v posledních letech vzhlédla. A virtuální sestra ji následuje, lze si tudíž zopakovat utkání Detroitu s Chicagem na slavném baseballovém stadionu Wrigley Field, včetně dobových dresů. Na led improvizovaného kluziště mohou pochopitelně vyjet kterékoliv dva týmy, konečně navštívit můžete i fotbalový Ralph Wilson Stadium v Buffalu, kde se obdobná akce konala v roce 2008. Za takové rarity jsme samozřejmě jen rádi, zvlášť když soky z EA Sports něco podobného zatím nenapadlo. Což ostatně platí také pro bonusy typu zápas na rybníce (zde v podobě 4 na 4 jako Pond Hockey) či utkání na zmenšeném kluzišti (Mini-Rink 2 na 2) bez pravidel.