RECENZE Neverwinter, Free-2-Play dle Dungeons and Dragons
Onlinovka víceméně zadarmo a s uživatelským obsahem.
Ještě před spuštěním pro mě bylo jednoznačně největším lákadlem zasazení hry do reálií Dungeons and Dragons, konkrétně do věta Forgotten Realms. Většina titulů postavených na prostředí D&D patří mezi kvalitní kousky, zajímavé je i zatím jediné opravdu MMO pojetí tohoto světa - Dungeons and Dragons Online. A zároveň jsem se trochu bál toho, že autoři z Crypticu nový Neverwinter postavili na čtvrté edici D&D, která je pro skalní hráče tak trochu kontroverzní, hlavně proto, že se celou tuhle RPG legendu snaží posunout směrem k širokým masám.
Dva sloty na postavy a jinak zaplať? Mega startovací balík za 200 dolarů? Docela jsem přemýšlel nad tím, jestli to není tak trochu zlodějna, ale na druhou stranu: pro běžné hraní tohoto Free-2-Play titulu nemusíte fakt zaplatit ani korunu. Tak do toho.
Tiefling kouzelník a půlskřetí zloděj
Při tvorbě postavy mě potěšil slušný výběr ras a také to, že nejde jen o kosmetickou volbu. Každý národ má jiné bonusy k šesti základním vlastnostem (a rozdíl mezi startovním maximem 18 nebo 20 není zcela zanedbatelný!) a taky tři různé speciality: třeba zvýšená rezistence proti určitým útokům nebo bonus ke kritickému zásahu.
Vedle klasických lidí, elfů, půlelfů, hobitů, půlorků a trpaslíků je k dispozici i trochu méně obvyklý extraplanární tiefling, na druhou stranu z běžných D&D ras tu chybí gnóm. Ale co, za prcky jsem nikdy nehrál a a niž bych si potřeboval léčit nějaký komplex, vybírám právě démonicky vypadajícího tieflinga. A v dalším kroku mu volím profesi kouzelníka. Nabídka povolání zatím není úplně největší - kromě mága je tu ještě zloděj, kněz a dva typy bojovníků nablízko. Takže žádný střelec (dobře, později se svojí sekundární postavou - půlskřetím zlodějem - mohu vrhat nějaké ty nože, ale to není ono). Zatím. Jedno neobsazené povolání si dovoluji tipnout na rangera.
Následuje výběr vzhledu - sice docela propracovaný a s velkou škálou voleb, ale nějak se mi při různém experimentování nedařilo u žádné rasy vytvořit hezký ženský obličej. Jojo, i proto mám hru rozehranou s tieflingem a půlrokem, tam jde spíš o jizvy a tetování, než o cokoliv jiného. Zajímavě vypadající volba původu a uctívaného boha je nejspíš jen pro vaše potěšení, při dosavadním zkoušení jsem neodhalil žádný hlubší význam.
Akční boje a neoriginální začátek...
Útržkovité vzpomínky: útok draka na loď... potápíme se... Hup a stojím jen v rozedraných hadrech na pobřeží plném trosek. Takhle začíná i DDO, originalita tedy fakt nulová. První rozhovor s dobrákem, který mi radí, že v naplavených bednách najdu možná nějaké vybavení, seznamování s ovládáním, první savepoint. Vlastně resurrection point. A pak několik plytkých úkolů na bojišti před městem: uzdrav pár vojáků, přines hrst vystřílených šípů, zabij půltucet kostlivců. O dost méně zábavné než první výukový dungeon v DDO, mimochodem. Jo, abych nezapomněl: Neverwinter je sice fajn velké město a vůbec, ale teď zrovna jej mimo jiné sužuje útok armády nemrtvých. Kam se z těch her vytratila originalita?
Dobře, něco jako tutorial je za námi, dokonce jsem poskočil o pár levelů a odemkly se mi nějaké nové schopnosti. Bitky jsou od začátku celkem akční. Než jsem se probojoval přes nemrtvými zamořený dlouhý most k prvnímu bosovi, tak mi soubojový systém přešel do krve. Jde spíš ve šlépějích akčních singleplayerových RPG (takže musíte docela dost klikat na klávesy představující jednotlivé útoky), plus třeba jako v GW2 občas nepřátelé chystají nějaký větší útok, na zemi se červeně označí zóna zásahu, a vy ještě můžete rychle uhnout speciálním manévrem. Každá profese má jiný, třeba kouzelník krátký teleport na pár kroků, zloděj elegantní kotoul (hm, v podání mého půlorka moc elegantní vlastně nebyl, spíš jako když se valí sud obalený dýkami - ale to je asi správně) atd.
Neverwinter si můžete zdarma stáhnout a zahrát zde
Jak se budete prokousávat hrou a získávat vyšší levely, získáte různé bonusy v podobě speciálních "featů" a čas od času vás čeká i zvýšení některé základní vlastnosti (síla, obratnost, odolnost, intelekt, moudrost, charisma). A hlavně: budete si volit nové dovednosti a vylepšovat ty stávající. Ovšem ne všechny naráz využijete. Už z interfacu je jasné, že v bojích nebudete kombinovat desítky dovedností naráz jako v některých jiných MMO. Spíš tu jdeme cestou, kterou úspěšně vytyčila série Guild Wars: postupně se sice naučíte spoustu triků, ale naráz jich můžete mít v liště k použití navolených jen pár.
Taktizování pak nespočívá jen v průběhu boje jako takového, ale i v přípravě na něj. Proč ne (a třeba D&D se takhle minimálně v případě kouzlících postav vlastně hrálo vždycky). A rychle si zvyknete i na to, že nepřátele nezaměřujete (nepřepínáte) obligátním tabulátorem, ale kouzlo či útok vedete do místa, kam se díváte skrz zaměřovač. Jako v akčních hrách.
...i další postup
Z počátku lineární příběh dostane hned v druhé městské čtvrti (tedy ve druhé plnohodnotné oblasti, do které se dostanete) příjemné odbočky v podobě vedlejších questů. Nijak originálních, bohužel, ale zas tolik to nevadí. Celé pojetí je také relativně komorní, jednotlivé exteriéry nejsou extrémně velké a i díky tomu vás hra místy docela vtáhne. I hlavní příběh je docela klasický, nicméně do tradičního fantasy D&D prostředí se vlastně docela hodí.
Spíš mě štve, že na rozdíl od drtivé většiny dnešních MMORPG je příběh od samého začátku naprosto stejný pro všechny rasy a povolání (kromě pár výjimek v podobě class questů). Dobře, rozmanitost ve stylu GW2 je ideální extrém, ale aspoň rozdílné úvodní lokace by hře slušely. Takhle s každou další postavou pojedete lautr to samé. Teda - až na to, zda a jaké budete zkoušet questy vyrobené hráči.
Obsah od ostatních hráčů
Tak, a je to tady. Podle mého názoru jedna z největších deviz celé hry a aspoň částečná pobídka k replayabilitě a hraní po dosažení maximálního levelu. A v rámci MMO docela originální prvek, ač samozřejmě vychází z multiplayerové koncepce Neverwinter Nights s podobnou funkcionalitou. Po prvních pár příběhových questech můj ďábelsky vypadající (ale bohužel jak jeliman oblečený) kouzelník narazil na vývěsku se zprávami. A při kliknutí na ní vidím docela přehlednou a už docela bohatou nabídku úkolů od ostatních hráčů! Paráda.
Questy lze různě filtrovat, vidíte u nich hodnocení a taky průměrný čas dokončení. Jsou tu jak rychlovky na 20 minut, tak celé kampaně (zatím tedy vesměs rozpracované) na několik hodin. Vybírám si sérii s prozatím dokončeným prvním dílem, který mne má zavést do dugeonu plného nástrah.
Vyrážím městskou branou, na mapě světa se přesouvám jedním kliknutím do startovacího místa. Ocitám se v pěkném hostinci s několika postavami (s většinou můžete pokecat nebo si aspoň přečíst podrobný popis "dungeonmastera", tedy vypravěče) a hlavně s organizátorem nebezpečné zábavy pro dobrodruhy. Právě ten mne posílá portálem do dungeonu, za jehož dokončení mě čeká odměna. Procházím temné kobky, bojuji s kostlivci, a párkrát se přistihnu, že koukám za monitor, jestli se za rohem neskrývá další nepřítel... Hned můj první uživatelský dungeon jsem si fakt užil, podzemí s napjatou atmosférou vybroušenou i solidní hudbou, slušně nadávkovaná obtížnost a uvěřitelný layout. Fakt se mi to líbilo.
Uživatelské questy automaticky nastavují levely potvor podle vaší úrovně, takže do jakéhokoliv úkolu můžete skočit jak na sedmém, tak třeba na pětapadesátém levelu. Obtížnost se samozřejmě liší, ale v popisu obvykle bývá, zda lze sólovat nebo je lepší jít v partě. Trochu kontroverzní je odměňování, které je zcela v režii hry (autoři dungeonů do nich nemohou nasekat poklady), na druhou stranu jde patrně o jediný způsob, jak udržet herní rovnováhu.
Je ale otázka, jestli takhle automaticky generovaný loot uspokojí hráče na nejvyšších levelech. Uvidíme. Zkusil jsem samozřejmě víc úkolů od ostatních hráčů a i přes kolísavou kvalitu musím říct, že jsem na vyloženou blbost nenarazil. Vlastně jsem ani jednou nebyl zklamaný. K dispozici jsou akční záležitosti i ukecané příběhy, podíváte se do budov, stok, lesa i typických strašidelných dungeonů.
Fakt mě celý tenhle aspekt hry příjemně překvapil. Výroba dobrodružství je totiž díky implementovanému nástroji Foundry relativně snadná; můžete to sami zkusit už od 15. levelu, na který se dostanete v klidu během jednoho herního dne. Jednoduchý a samozřejmě třeskutě originální dungeon (lineární kryptu zamořenou nemrtvými se zoufalou kněžkou u vstupu do podzemí :) jsem i se studiem základních principů dal dohromady za půlhodinku.
Skirmishe a dungeony
Příběhy od ostatních hráčů nejsou jediným zpestřením a odbočkou od plnění připravených questů. Jsou tu taky skirmishe - znáte je asi třeba z LOTRO, jsou to prostě instancované bitvičky, do kterých se obvykle dostanete pár minut po přihlášení do fronty (mezitím můžete klidně pobíhat po světě, ovšem třeba z instancovaného dungeonu vás bohužel mezihra v podobě skirmishe vyhodí). A v čem spočívají? S hrstkou hrdinů se objevíte v samostatné lokaci a bojujete - buď útočíte, nebo v obranné formaci likvidujete vlny nepřátel. Pak obvykle přijde boss, a pokud i toho zdoláte, mrknete na statistiky (kdo rozdal nejvíc ran, kdo nejvíc léčil atd.) a seberete odměnu. Jednoduché, elegantní a docela zábavné.
Jen škoda, že skirmishů nemáte obvykle na daném levelu na výběr víc. Ale to se snad časem změní. Větší výzvu představují dungeony, do kterých se také můžete hlásit skrz jednoduché menu. Tyhle hutnější podzemní lokace jsou taky určeny pro celé party hráčů a jak už to tak bývá, jsou drsnější, delší a co se odměny týče taky bohatší než běžné questy.... Dungeony ani skirmishe mě sice ničím vyloženě nepřekvapily, ale ani nezklamaly; prostě klasika v rámci MMORPG.
Vem po hlavě kamaráda
Podobně se můžete přihlásit i do PvP řežeb. Vyzkoušel jsem si klasický režim dominion, kdy se v partě (náhodně sestavené ze zájemců) snažíte udržet kontrolu nad třemi magickými sloupy a co nejdřív nakumulovat potřebné skóre. A nepřátelská bandička se snaží o totéž, takže se celou dobu v celkem hektickém a zábavném tempu vzájemně vraždíte. Komunikace a spolupráce mezi hráči je samozřejmě cestou k úspěchu, a sehraná parta nedává náhodně posbíraným hejskům šanci. Vždycky mne bavila víc epická část MMO her nežli řežby mezi hráči, ale místní PvP nezatracuji - je to docela příjemné zpestření.
Řemesla a další klasika
Neverwinter opravdu nabízí většinu klasických propriet svého žánru. Třeba řemesla - jsou zpracovaná ve stylu SWTOR (čili najmete si kováře a zatímco ve stokách kosíte koboldy, ukove nějaké to brnění). Nechybí ani aukce, banka nebo cestování na koních či exotičtějších zvířatech. Docela brzo se taky dostanete k prvním bojovým společníkům ovládaným AI, kteří pomohou v bitvách - nic originálního (SWTOR, první díl Guild Wars...), ale minimálně tu je další prostor pro vylepšování jejich schopností a vybavení. A třeba s kněžkou léčitelkou za zády je každá bitva hned snazší...
Účinnější a vesměs i zábavnější než putování s robotem je samozřejmě sdružování s ostatními hráči - ať už do ad hoc partiček nebo trvanlivějších gild. Mimochodem, loot v partě je celkem přívětivě nastaven na známý systém need/greed/pass, kdy stačí vždy jen stisknout příslušnou klávesu. Ani v sociálních aspektech hry tu ovšem nehledejte žádné převratné postupy.
Neverwinter mohl být i lepší...
Zpracování Neverwinter je pro mne trochu rozporuplné. Prostředí a většina potvor se mi líbí, některé dungeony vás opravdu přikovají na židli. Ale bohužel to, na co koukáte nejčastěji - váš herní avatar - mi připadá trochu nedotažený. Možná jsem zhýčkaný z Guild Wars 2, ale jak už jsem naznačil, třeba hezky vypadající hrdinku jen tak nevytvoříte. A ani mužští hrdinové nevypadají moc uvěřitelně. A týká se to vlastně i většiny NPC, bohužel.
Dojem ještě víc kazí fakt, že na nižších a středních úrovních nebylo k dispozici moc rozmanitého oblečení/brnění pro jednotlivá povolání - to znamená, že když se potká tiefling kouzelník na 20. levelu s jiným tieflingem kouzelníkem, dejme tomu na 23. úrovni, tak si jsou dost podobní (pokud si tedy neobarvíte ohoz poměrně vzácnými barvami). Možná se to mění s hi-level obsahem, ale to jsem zatím nezjistil.
Aspoň, že ve městě je dost živo a uvěřitelnou živoucí atmosféru tak trochu zachraňuje pouliční mumraj. Zvuková stránka není špatná, zvlášť co se hudby týče, ale v dabingu mají autoři dost velké mezery; některé hlasy jsou poměrně prkenné. Celkový audiovizuální dojem je prostě trochu smíšený. Na kompletně F2P hru to není nic špatného, ale rezervy tu jsou.
Hra není tak user-friendly jako třeba skvělé Guild Wars 2. Přehledná mapa a deník jsou sice fajn, ale někdy je cestování docela zdlouhavé, hra není zrovna nejplynulejší a třeba trochu zmatený systém mnoha různých platidel taky není ideální. Za reálné peníze si můžete dokupovat spoustu věcí, asi nejvíc vás budou lákat sloty na další postavy, baťohy, místo v bance... autoři na ně totiž jsou dost skoupí (logicky, chtějí z nás vyrazit peníze a nemůžeme jim to mít moc za zlé). I to hru dělá mírně nepřátelskou. Vyloženě mě ovšem na druhou stranu potěšil nástroj Neverwinter Gateway, pomocí kterého můžete i zcela mimo hru přes webové rozhraní ovládat třeba aukci, poštu nebo výrobu předmětů.
...ale stojí za vyzkoušení
Neverwinter je na jednu stranu hodně tradiční onlinovka, ale nabízí dost akční zábavu. Mě osobně vůbec nechytil úplný začátek, pak s přicházejícími dungeony (včetně uživatelských) jsem se do D&D atmosféry docela položil, aby mě z ní čas od času zase vytáhnul nepříliš originální příběh a opakující se úkoly (jen holt někde musíte vybít X banditů a jinde Y orků). A vlastně jsem se přistihl, že ke hře přistupuji jako k singleplayerové fantasy, kde třeba skirmishe a PvP jsou milé zpestření, ale hra na nich nestojí. End-game dungeony samozřejmě asi budou trochu jiné kafe.
Dlouhodobě bude dost záležet i na kvalitě uživatelských questů a kampaní (a taky na případném rozšiřování editoru pro jejich výrobu) a také na tom, zda se i na nejvyšších levelech obejdeme bez větších plateb. O Neverwinter, stejně jako o každé jiné onlinovce, by se dalo psát ještě dlouho. Ale lepší je ji vyzkoušet. Je zadarmo a v rámci kompletně F2P titulů to není vůbec špatný kousek. Ač podle mého názoru nedosahuje kvalit GW2 nebo SWTOR.