Need for Speed: Shift

Před výjezdem na trať ještě pár slov k tuningu, v minulých letech přece hrál v sérii tak významnou roli. I v Shiftu lze vozy jaksepatří upravit, ovšem vše se nese v čistě seriózní rovině, časy neonů, pouličních závodníků a vymaškařených znetvořených aut opravdu skončily. Co se týče vzhledu, k dispozici je autolakovna, nějaké ty polepy a licencované lité disky kol. Mnohem větší smysl mají ale výkonnostní úpravy, zastoupené (až by se chtělo říci bohužel) tradičními balíčky jedna až tři, kterými lze vylepšit motor, převodovku, brzdy, turbo nebo pneumatiky. Navrch jsou tu ještě záležitosti kolem aerodynamiky (řekněme bodykity a přítlačná křídla) či díly upravující interiér, jako závodní volant, sedačka a odlehčené materiály.

Zvláštní kategorie tuningu potom umožňuje vyladit vůz jezdci případně trati na míru, když je možno nastavit si přítlak, vyvážení auta či jeho ovladatelnost. Zkušenější závodní inženýři se následně mohou ponořit do mnohem podrobnějších a sofistikovanějších menu, ve kterých lze dokonce měnit tlak v pneumatikách, volit rozložení brzd, seřídit si geometrii kol, tuhost odpružení, svornost diferenciálů, upravit převodové poměry, potažmo měnit úhly přítlačných křídel. Víc asi netřeba dodávat, tahle parta se jednoduše nezapře.

Zážitek a dojmy z vlastní jízdy jsou pak jedním slovem skvělé, tak výtečný pocit z rychlosti už série NFS dlouho nenabídla. S jízdním modelem nastaveným „pro víkendové závodníky“ se hra jeví zábavná a přístupná takřka všem, zařadil bych ji zhruba někam na úroveň ProStreet. Naproti tomu při výběru profilu zkušený nebo profesionální, se Shift posunuje opravdu téměř ke klasickým simulátorům, přičemž po vypnutí některých pomocníků už je i na gamepadu často ouvej. Ovládat plyn a brzdu pouze dvěma prsty, či se snažit o citlivou práci s volantem, když s ním točí palec na levém analogu, je prostě nesmysl.

Po nějaké chvíli jsem proto přešel raději na volant, což je už samo o sobě pro hru s logem NFS vyznamenání. Zatímco u předchozích dílů série (až na výjimky typu ProStreet nebo Porsche 2000) bych se musel za použití takového ovladače stydět, u Shiftu ho naopak vřele doporučuji. Konečně po připojení G25 od Logitechu si lze dopřát i manuální ovládání spojky, potažmo řazení rychlostí na klasickém háčku. Dobrá, Shift asi není úplně čistokrevným simulátorem, nejrealističtější hrou na světě a srovnání s tituly jako rFactor nebo iRacing není zrovna na místě. Fyzika je přesto výtečná a myslím, že autoři odvedli maximum, jakého bylo možné dosáhnout u hry od EA, pojmenované jako Need for Speed.

Některé ústupky jsou samozřejmě patrné. O umírněném poškození byla už řeč, jako ze žurnálu nepůsobí ani vlastní kolize a havárie. Zrovna tak kačírek je až příliš milostivý a ochotně pustí auta zpět na trať. Že by vůz výrazně zpomalil, či se v něm bylo možné zahrabat, to věru nehrozí. Závodit v Shiftu je přesto velká paráda, tahle hra respektuje podstatu jízdy na okruhu, grip pneumatik i fyzikální síly a snad ani hardcore řidiče vyloženě neurazí. Ani pro ně totiž nebude patrně legrace zajíždět čistá kola jedno za druhým, nebo ovládnout soutěže v driftování.

Vcelku potěšila i umělá inteligence soupeřů. Zvlášť v počátku závodu se jeví docela ostrá a razantní, při soubojích o pozice. Později, když se závodní pole relativně ustálí, už si jen hlídá svoje umístění a může-li, útočí. Na každý pád kvituji různé jízdní styly a rozdíly v řízení, soupeři rozhodně nejezdí jako přes kopírák. Někdo je precizní, další v zatáčkách často smykuje, ničím výjimečným nejsou ani chyby a výlety mimo trať. Radost udělá i defenzivní stopa, kterou oponenti dokáží zaujmout před zatáčkou, dýcháte-li jim na zadní nárazník. AI v Shiftu se dokonce nezdá ani méněcenná a pokud jedete bok po boku, nepociťuje potřebu nechat vám místo, jako se to děje v jiných hrách.

Několik připomínek bych přesto měl. Že mne občas někdo zezadu napálil, postrčil v zatáčce, nebo vytlačil do pneumatik ještě beru. Je to drsné závodění a nestávalo se to tak často, abych to označil za chybu. Spíše za běžný závodní incident, když to prostě nevyjde a protivník vás bez zjevného úmyslu vyprovodí z trati. Co už je horší, soupeři se v jistých chvílích zbytečně bojí a brzdí tam, kde nemusejí. Známe to od Codemasters (ToCA Race Driver, GRID) a předvádí to bohužel i Shift. Chvílemi jsou také kolegové až zbytečně ohleduplní a váhají s předjetím. Zpomalíte, uděláte jim místo… a oni přesto vyčkávají, co se jakože děje. Největší problém se však vyskytl až někde před koncem kariéry, kdy na některých tratích celé závodní pole zčista jasna málem zastavovalo. Speciálně v pomalých zatáčkách, které projíždělo doslova krokem. Anomálie nebo máme doufat v brzký patch?

O technickém zpracování už jen stručně, těch trailerů a obrázků bylo před vydáním k vidění tolik, že snad není zapotřebí se nad vším znovu rozplývat. Vizuální provedení je parádní, stejně jako propracované kokpity, s volným výhledem a patřičně akčně pojatou kamerou. Ta se neustále pohupuje a naklání, ve snaze zachytit pohyb přilby jezdce. Třešinkou na dortu jsou potom samozřejmě havárie, podpořené dramatickými efekty a černobílým viděním. Velmi pěkně se kouká i na opakovačky, nájezdy kamer a externí záběry z trati jsou efektní, nejednou jsem celý závod shlédl znovu a jen se kochal. Škoda, že se obraz nedá plynule posouvat a nelze měnit rychlost záznamu, potažmo ho uložit. Větších připomínek nelze mít ani k ozvučení, motory řvou, pneumatiky kvílí… možná jen té komunikace s boxy mohlo být více. Mimochodem hudba hraje jen v menu a pod opakovačkami, soundtrack si teoreticky lze sice dopřát i při závodění… ale kdo by proboha dal před zvukem motoru přednost nějaké muzice?