Recenze Need for Speed: Most Wanted
Když se čelně srazí Burnout Paradise s NFS a nikdo nepřežije...
V posledních dnech zachvátil redakci absolutní chaos, objevilo se tolik parádních her, že pomalu nevíme co hrát a recenzovat dřív. A neobešlo se to bez zmatků. Michal Jonáš se třeba těšil na novou Forzu, ale namísto ní dostal od Microsoftu NFS: Horizon. Já si zas brousil zuby na Most Wanted, ovšem Electronic Arts nám pod tímhle názvem poslali pokračování Burnout Paradise. Závodní hry nejsou tento podzim tím, čím se zdají být...
Forza, se svým festivalovým pojetím a otevřeným světem, fušuje do řemesla sérii Need for Speed a Test Drive. A designérům Criterionu při vývoji nového Most Wanted asi ujela ruka, protože ať se snažili jak chtěli, zase jim z toho vyšel Burnout. Tahle hra opravdu nikoho neošálí, vždyť už úvodní představení města Fairhaven jasně odkazuje na intro "sesterského" Paradise City. A povídačka o nejlepším místě pro pouliční závodníky pro změnu k dva roky starému Hot Pursuit. Stěžejní prvek původního Most Wanted zastupuje potom Blacklist, aneb desítka nejlepších místních šoférů, kteří jsou v hledáčku policie.
Fairhaven je závodnický ráj
Hráč má od první chvíle k dispozici celé město a navrch i všechna auta, nasednout může do kteréhokoliv z nich. Stačí když je v ulicích objeví, což není nikterak složité, jelikož většinou nebývají extra schovaná. Postávají jen tak u silnice, vedle autoservisu, zaparkovaná u chodníku…, dokonce ani supersporty z kategorie exkluzivních nepoužívají speciální maskování. Vozů je dohromady něco přes 130 a čistě pro ilustraci, já už sotva hodinku po startu kariéry svištěl ulicemi Fairhaven v Lamborghini Gallardo, což je auto, se kterým jsem sedm let zpátky v Most Wanted celou hru finišoval.
Vskutku odvážné a relativně originální rozhodnutí, rozhazovat takhle sporťáky plnými hrstmi. Ale vývojáři to mají vcelku vymyšlené. Všechna auta totiž fungují zároveň jako vstupenky do závodů, jakmile nějaké najdete a skočíte za jeho volant, palubní navigace promptně nabídne pětici výzev. Herní módy jsou tu klasické, obyčejný závod na pár kol, rychlý sprint odněkud někam, jízda skrzeva checkpointy, okořeněná ještě sledováním průměrné rychlosti, samozřejmě i úprk před policií…, stačí jen vybrat co byste rádi a systém GPS už vám ukáže kudy. V rámci modernizace a úspory času razí Most Wanted heslo "kde už jsem byl, můžu být zas", tudíž pokud nechcete, na známá místa už znovu dojíždět nemusíte. K objeveným autům a pomyslným startovním semaforům můžete být klidně teleportováni.
Most Wanted naroubovaný na Paradise City?
Toliko prozatím k Most Wanted prvkům, jak vidno, od originálu se hra příliš neliší. Tak proč v tom všichni vidí Burnout Paradise? Nu třeba město, jeho rozvržení, struktura i některé čtvrti a zákoutí, jakoby Paradise City z oka vypadly. Je tu přístav, vlakové nádraží, nadzemka, baseballový stadion, vysloužilé letiště, písčitá pláž, mrakodrapy a park v centru města, i klikaté cestičky podél skal. Fairhaven je opravdu pestrý a ač se při pohledu na mapu nezdá moc rozlehlý, vystavěn byl znovu v několika vrstvách, tak jak to umí asi jen designéři z Criterionu. Je to jedno velké hřiště.
Jezdit můžete v kanálech, v odvodňovacích stokách a po běžných silnicích, ovšem nedostupné nejsou ani patrové garáže, již vzpomínané koleje nadzemky a vlaků, po různých rampách se lze mnohdy vyšplhat až na střechy továrních hal a domů. Tohle už k sérii Need for Speed moc nepasuje, viďte? A jdeme dál. Nový Most Wanted nemá žádné garáže, dílny, ani prodejny, ostatně za nic tady neplatíte a téměř vše je hned k dispozici. Vylepšení aut získáváte za dobré výkony v závodech a když je váš plechový miláček pomačkaný, případně se vám znelíbí jeho lak a barevné provedení, stačí jen v plné rychlosti profrčet pod přístřeškem servisu. Říkal tu někdo Burnout?
Všudypřítomná destrukce, demolice a havárie
Sluší se zmínit i zábavu pro volný čas, respektive chvíle, kdy se zrovna přímo nezávodí, nehledáte nový vůz, ani se nesnažíte někam dostat díky GPS. Zaujmout vás mohou například billboardy, rozmístěné všude možně i nemožně, za jejichž likvidaci (jak jinak než v letu, mocným skokem z nějaké té rampy) inkasujete body navíc. Podobně jako za aktivaci rychlostních kamer - čím vyšší rychlost na pořízené fotografii, tím lépe pro vás. Zabaví i hledání zkratek a všelijakých průjezdů, často přehrazených plotem. Také prorážení těchto "security gates" se hráči počítá k dobru a SpeedPoints (nahrazují zde reputaci) se jen sypou. Říkal tu někdo Burnout?
Pokud ano, nelze zapomenout na všudypřítomné bouračky a klasické takedowny, kdy v plné rychlosti pošlete někoho do svodidel, do divokých kotrmelců, či jen na mostní pilíř, respektive protijedoucí náklaďák. Přestože je zdejší vozový park licencovaný a automobilky většinou jen nerady dávají svolení k destrukci svých modelů, tvůrci ze svých standardů příliš neslevili. Obvyklá harmonika a čumák auta slisovaný až k palubní desce se sice nekoná, ale jinak se plechy mačkají moc ochotně, skla praskají a plastové díly plandají. Model poškození je nad očekávání dobrý, byť znovu jen vizuální - na jízdu má vliv maximálně tak prázdná pneumatika. A ač každá větší rána znamená totálku, za pár vteřin se zas zhmotníte v plné parádě a připraveni vyrazit.
Skoro třístovkou ve městě? To bude pokutička, pane řidiči!
Připomínkou, že hrajeme Most Wanted, je naopak přítomnost police. Také ona funguje tak, jak jsme od série NFS zvyklí, je relativně bdělá a podaří-li se vám ji naštvat, pak i nepříjemná. Poldové trestají téměř vše, počítejte s tím, že při rychlé jízdě, způsobené nehodě a dalších nepřístojnostech, okamžitě uslyšíte hlášení v rádiu. Děje se tak v závodech i mimo ně, pakliže narazíte na strážníka v typickém sedanu, mějte se raději na pozoru. Jinak totiž následuje obvyklá procedura, s přivoláním posil, s přivoláním dalších posil, než se nadějete pověsí se na vás černo-bílé Corvetty, těžká policejní SUV a další obrněnci, vždyť už to znáte. Avšak na vrtulník nedojde a nedostaví se ani seržant Cross.
O zátarasech, pásech s hřeby přes cestu a možnostech jak se dotírajících uniforem zbavit, netřeba dlouze vyprávět, kdo hrál první Most Wanted (a pomalu každé druhé NFS) bude ve svém živlu. Když už nestačí strategie "kdo uteče, vyhraje", nezbývá než se pokusit sestřelit takedownem i policejní složky, což však celý sbor ještě víc rozdovádí. Naproti tomu jakmile se podaří snížit tradiční "heatmeter", poodjet a přiblížit se režimu "cooldown", máte vyhráno. Pokud se policii ztratíte z dohledu a zapadnete někam bokem, do tovární haly, pod dálnici, nebo vzdáleného koutu parkoviště, je to doma a bodíky se jen sypou. S úspěchem lze občas praktikovat i změnu vozu a barvy, když se nikdo nedívá. Nicméně někdejší Pursuit Breakery a barikády vytvářené destrukcí okolí letos absentují.
Honičky jsou znovu nesmírně intenzivní a svou roli opět hraje um řidiče, lstivost i prvek náhody. Kolikrát se mi nedařilo policii setřást a pronásledování trvalo třeba přes dvacet minut, abych se záhy (při dalším konfliktu se zákonem) stejně naštvaných dotěrů zbavil v rekordním čase, klidně pod tři minutky. Je dobré znát okolí a mít připraveny svoje zkratky a pasti, umělá inteligence (přestože dost možná opět lehce podvádí a nehraje úplně fér) vám nedá nic zadarmo. Na závěr historka z ranku "policie bdí", demonstrující jak to ve Fairhaven chodí. Dokonce i při mém nevinném protáčení motoru na semaforu, a lehkém pálení pneumatik, stálo za to policistovi hlídkujícímu v protisměru zapnout sirénu a otočit vůz! Mimochodem ono gumování nebyl dobrý nápad, jelikož pneumatiky brzy explodovaly a já před majáky prchal po discích, ve spršce jisker.
Hele a co tuning? Je tam tuning?
Není, milé děti. Je zvláštní, jak se ho někteří stále dožadují - přitom do NFS série vlastně nepatří a byl hlavně doménou obou Undergroundů. V následném Most Wanted už byl na ústupu a zbylo z něj jen pár body kitů a výkonnostních balíčků. Novodobý Most Wanted jde na úpravy aut úplně jinak, autoři evidentně souhlasí s myšlenkou, že plasty by si na supersport namontoval jen řidič rozumu mdlého. Místní takzvané "modifications" tak upravují čistě výkon a jízdní vlastnosti, když si v pěti kategoriích můžete vyměnit pneumatiky (na silnici, do terénu, závodní…), vyladit podvozek (měkčí nebo tvrdší?), namontovat nitro, odlehčit karoserii, či ji udělat o něco odolnější, zlepšit aerodynamiku a vyměnit převodovku (raději rychlost nebo akceleraci?).
"Mods" skutečně chování vozu promění, ovšem Most Wanted není žádný simulátor, očekávejte tudíž jen přístupnější a lepší odezvu auta, v závislosti na vaši volbě. Ford Focus nastavený "na rallye" pojede v terénu opravdu mnohem líp, než v továrním provedení a z Lamba dostanete na silnici taky víc, navolíte-li si variantu "chystám se na Nürburgring". Vtipné je, že veškeré hrátky s mody probíhají za pochodu a třeba i za jízdy. Upgrady jsou jednoduše stále po ruce, stačí jen v rychlém menu vyvolat požadovanou kategorii a voila, v mžiku přenastavíte podvozek, či přezujete. Jestli jdou na někoho mdloby (hej, je to přece arkáda!) ať ještě chvíli vydrží, v nabídce jsou totiž i pneumatiky model 007, aneb automaticky se dohušťující a opravující obutí, patrně od agenta Bonda. Po najetí na pás s hřeby se to hodí.
Nový Most Wanted je skvělý, když…
Rychlá rekapitulace: máme tady Burnout Paradise, se všemi jeho destruktivními sklony a zábavou v otevřeném světě, nicméně s licencovanými auty a v Most Wanted stylu. Kdy se v jednom kuse naháníte s policií a kromě závodění máte stále co hledat, objevovat a pátrat jak se kam dostat. Pointě hry, tedy stát se tím nejlepším závodníkem a porazit desítku místních borců z Most Wanted listu, dopomáhají všudypřítomné SpeedPoints, inkasované doslova za všechno. Nejen za výkony v závodech, ale i za ony skopičiny kolem. Cosi jako příběh tedy chybí, stačí jen nastřádat dostatečný počet bodů a můžete směle vyzvat nejbližšího rivala z žebříčku.
Sledujte také fotoseriál s vlastními obrázky přímo z hraní.
Když se dílo podaří a ve speciální výzvě zvítězíte, získáváte přirozeně jeho vůz - nicméně teprve poté, co ho efektně rozmáznete o zeď, pošlete do kotrmelců na dálnici…, inu bez takedownů ani ránu. Nakonec se to od sedm let starého originálního Most Wanted ani tak neliší, že? Záleží asi na úhlu pohledu, zrovna tak lze totiž říct, že tu máme Burnout Paradise 2, jen s policií, skutečnými auty a mechaniky ve formě trpaslíků, co vám to pod kapotou vždycky ochotně poštelují. Těžko přesně říct, která skupina hráčů bude nad hrou jásat a která nadávat, že "to přece není Need for Speed". Úplně všem se do noty dozajista netrefí.
Na druhou stranu, jestli má někdo arkádové závodní hry v malíku, jsou to právě Criterion Games. O povedeném destrukčním modelu už řeč byla, jak známo, ničení aut dnes není ani zdaleka samozřejmost, zvlášť s licencemi. Pochválit musím i jízdní model, přes 130 vozů a každý se chová jinak, plus-mínus tak jak byste čekali. Jsou tady SUV-čka, čtyřkolky, silné muscle-cars s náhonem na zadek, sporťáky, exotické kousky i auta pro všední den, a prakticky s každým si lze užít spoustu zábavy. Přetáčivost, nedotáčivost, líní šneci i super-rychlá žihadla, jezdí to jedním slovem skvěle, o dost realističtěji než v Paradise City a ne tak uklouzaně a "furt smykem" jako v Hot Pursuit. Vážně sympatická arkáda, kterou rychle dostanete do ruky, až si najdete své oblíbené káry.
Potíže v ráji? Škrábanec na kapotě?
V první chvíli se zdálo, že Most Wanted je naprosto dokonalý. Úvodních 5-6 hodin jsem si opravdu užíval a až na pár maličkostí bych na hře neměnil vůbec nic. Na každý pád, tohle byl pohled fanouška Burnout Paradise, příznivci originálního Most Wanted to patrně uvidí jinak. Vadily mi drobnosti jako až příliš akurátní GPS navigace, která vodí skutečně tou nejkratší cestou, klidně protisměrem. Vadilo mi menu EasyDrive, které je sice výborné (právě přes něj se volí další destinace, montáž upgradů, výměna aut, výzva k souboji s rivalem, přepnutí do online režimu…), ale které po svém vyvolání vypne mapu a veškerý HUD. Pročpak to? Je to snad nenápadný signál k zastavení vozu? Nemám si hrát s palubním počítačem za jízdy?
Námitky by jistě mohly zaznít i na pouhé dvě kamery, bohužel z toho už se pomalu stává standard. Most Wanted umí pohled zpoza vozu a nárazníku, což však plně dostačuje. Nemá palubní desky ani replaye, ale který NFS z poslední doby je měl, že? Nebýt Shiftů, tak pomalu 10 let žádný. A trochu legračně působila i změna denní doby, když se plynule střídá den a noc, slunce pluje po obloze…, oproti Burnout Paradise však ne zcela plynule, tady stíny co pár minut jakoby poskočí. Vývojáři jsou už asi na samé hranici systémových možností. Ovšem to bylo pomalu tak vše, jen těch pár drobných připomínek, na nic dalšího si nevzpomínám. Vypadalo to na krásnou devítku, gratulace do Criterionu a tak dál.
Postupem času se však objevila stejná bolístka, jakou trpěl už Hot Pursuit. Málo tratí, nevyužitý potenciál a promarněná příležitost dostat z otevřeného světa města Fairhaven ještě víc. K čemu jsou nám kvanta aut a hromada vedlejších úkolů (brány, billboardy, kamery…), když závodů, respektive výzev, ne vždy je to o pořadí a čase v cíli, je dohromady jen 61? Skutečně by bylo tak složité vytýčit na mapě dalších pár desítek okruhů, sprintů, rozházet do ulic checkpointy, nebo si hrát na kočku s myší? Pro srovnání, Burnout Paradise měl 120 disciplín a první Most Wanted na 130 závodišť, doplněných navrch o 70 výzev. V tomhle ohledu hra jede sotva na půl plynu, když už mám fungující a skvěle navržené město, proč ho naplno nevyužít? Jezdit stále stejné závody, už po několika hodinách, není ta nejlepší vizitka.
Pěkné, plynulé a hlasité
O technickém zpracování lze naopak mluvit asi jen v superlativech, zdá se skoro neuvěřitelné co dokázal Criterion z Xboxu 360 vytáhnout a kam posunul svůj Chameleon engine. Most Wanted vypadá o něco líp než Hot Pursuit a o dost detailněji než Burnout Paradise, sviští přitom naprosto plynule. Sluší se připomenout, že kromě té osmičky (obvykle) aut v závodě se do akce neustále zapojuje i policie, v okolí si to poklidným tempem šupajdí běžná doprava a vzduchem co chvíli poletuje bezpočet překážek. Protože ulice jsou plné obvyklého haraburdí a dalších narafičených objektů, které pro větší efekt auta rozrážejí. S výkonem, dohledností, nebo detaily, to ale ani nehne.
Takže grafika super, vypíchnul bych především realističtější barvy a rozumné efekty, lesknoucí se mokrý asfalt vypadá skvěle, sluneční paprsky jakbysmet, potěší efekt oslnění po výjezdu někam na světlo, voda stříkající od kol i sprška jisker při broušení svodidel. A ozvučení? Pro změnu taky super, pneumatiky kvílejí, motory správně burácejí a mohutná ozvěna v tunelu, i ve stísněných uličkách, dozajista nadchne nejen trio magorů z Top Gearu.
Need for Speed: Most Wanted pro PC (české titulky), PS3 a X360 vyšlo tento týden za 1099-1399 Kč.
koupit na Xzone
Navrch si přidejte ten nejlepší soundtrack na světě (kromě několika desítek pečlivě vybraných skladeb je totiž možno nechat si hrát vlastní muziku - co může být lepšího?) a čilou komunikaci policejního sboru města Fairhaven v rádiu, když v jednom kuse řeší kde ti výtržníci jsou, kam se poděli, do jakého vozu přesedli a kam postavit zátaras. Atmosféra honiček je znovu vynikající. Na otázku "opravdu to musí tak řvát?" si připravte jasnou odpověď. Ano musí, Electronic Arts to většinou umějí nazvučit mistrně.
VERDIKT: Most Wanted má jediný vážný problém. Není to (tak úplně) Need for Speed, spíš pokračování Burnoutu Paradise. Pokud s tím máte problém, mohl by to být problém. Criterion to zkrátka pojal po svém a trochu jinak, tohle NFS se určitě nezalíbí úplně všem. I přes líbivý vizuál, povedený jízdní model, bouračky, honičky, spoustu aut a hromadu možností, jak se na Fairhaven hřišti bavit. Plánujete-li trávit desítky hodin v multiplayeru a nechat se zlákat do sítí Autologu, přehlédnete jistě i menší počet závodů v singlu. Protože až se servery zaplní a seženete správné parťáky pro co-op akce a týmové úkoly, zábava se po vzoru Burnout Paradise stane nekonečnou.