RECENZE NBA 2K15
Nejlepší sportovní série vůbec je ještě o chlup lepší.
Stačí jenom zapnout NBA 2K15 a hned víte, že tohle prostě není jako žádná jiná sportovní hra. Hned z první úvodní obrazovky se dostanete do zápasu, hraje vám k tomu Personal Jesus od Depeche Mode a myslíte si, že jenom sledujete nějakou dobře udělanou úvodní animaci, než zjistíte, že už můžete pohybovat s hráčem a hrajete regulérní zápas, zatímco se hra instaluje v pozadí. Ne, že by vám hra vysvětlovala, jak hrát a jaká tlačítka používat. Prostě se tak nějak předpokládá, že jste hráli předchozí díly série.
NBA série od 2K je poměrně složitá na ovládání. Nemůžete si zde nastavit dvoutlačítkové ovládání jako v konkurenčních sportovních hrách od EA, aby byla přístupná i casual hráčům. Musíte trénovat, učit se finty, postupně se vylepšovat. A to teď nemyslíme jenom vašeho hráče v kariéře, ale skutečně vaše schopnosti. Za to se vám ale ta hra moc pěkně odmění.
Výraznou změnou oproti minulým ročníkům je metr pod vaší postavou ukazující, odkud je ideální střílet, což vás nutí se na hřišti konečně trochu pohybovat, nacházet nejvhodnější pozice a přihrávat. Také lze podle tohoto metru lehce odhadnout, kdo je lepší na trojky nebo kdo se dokáže dostat až ke koši a udělat efektní zakončení.
Jinými slovy, už tak vyšperkovaná hratelnost při zápasech je ještě lepší a jediným problémem pořád zůstává bránění, které je mnohdy neefektivní, vyžaduje skutečně hodně koncentrace a tréninku a stejně budete mít polovinu času pocit, že některým útokům prostě nejste schopní zabránit, ať se snažíte jak chcete.
NBA 2K série si vždycky dávala dost záležet na prezentaci a i když se podíváte na dva roky starou NBA 2K13, její prezentace je na kilometry vzdálená od čehokoli od EA Sports. Ano, dokonce i letošní ročníky EA Sports nemají zdaleka takovou vymakanou vizuální prezentaci na NBA 2K13. Jsme o dva roky dál a 2K zase ušli obrovskou spoustu kroků.
Komentář během zápasů je něco neskutečného a člověk nepobírá, jak je technicky možné, že komentátoři se téměř nikdy neopakují, ke každému hráči mají příběhy a když hrajete sezonu, dokonce se baví a vtipkují (!!!) o věcech, které se staly pár zápasů před tím utkáním, který právě hrajete. Občas máte pocit, že tu vaší hru prostě musí někdo živě komentovat. Až tak senzační ty komentáře jsou.
A to ani nemluvíme o dalších věcech, jako když před zápasem moderátor a Shaquille O'Neal povídají, co nás čeká, v přestávkách tancují roztleskávačky, komentátoři hází fórky. Neexistuje žádná jiná sportovní hra, při jejímž sledování po chvíli dostanete pocit, že se už nedíváte na hru, ale na skutečný zápas v televizi.
Když si pak člověk prochází všechny ty módy a možnosti, které ve hře máte, až vás přepadne deprese, že za rok, než vyjde NBA 2K16, snad nebude ve vašich možnostech ani všechno pořádně detailně projít. Jenom MyPlayer, kdy se stanete nedraftovaným hráčem, který se snaží prosadit u některého z NBA týmů, vám sežere obrovskou spoustu hodin. Jde v podstatě o sportovní RPG, kde jsou i příběhové animace (ano, příběhové animace!), z dialogového okna si vybíráte odpovědi při konverzacích s reportéry, agentem, spoluhráči nebo generálními manažery či dokonce můžete provokovat na Twitteru hvězdu týmu, proti kterému budete hrát. Lze tu dělat nepřeberné množství věcí, vylepšovat svého basketbalistu a vytvořit z něj hvězdu první velikosti, zatímco vás pohání příběh, který se může větvit mnoha různými směry podle toho, jak vám hra jde.
V MyGM módu se stanete majitelem basketbalového klubu, ale zatímco v jiných podobných módech ve hrách od EA Sports můžete tak maximálně tradovat hráče, nakupovat volné agenty, hledat mladé talenty a podepisovat smlouvy, tady se staráte prakticky o všechno - dokonce i o to, kolik chcete, aby stály párky v rohlíku na stadionu. Vyhazujete trenéry, najímáte nové, sledujete spokojenost vašich zaměstnanců a hráčů a čas od času si někoho musíte pozvat na kobereček, abyste mu promluvili do duše. Nehledě na to, že si musíte udržovat dobrý vztah s reportéry. A také se musíte starat o to, aby byl spokojený váš majitel klubu. Podle toho, který klub si zvolíte, vám může i dost kecat do práce. Prostě jako ve skutečnosti. Ano, je toho hodně. Práce generálního manažera není žádná sranda!
Horší je to s módem MyPark, což je vlastně série propojených parků pro online hraní, kde se procházíte s ostatními hráči a můžete si zahrát v zápase tři na tři. Což je sice fajn nápad, ale jelikož tam vypadá každý hráč jinak a v jiném dresu, mnohdy ani netušíte, komu přihrávat. Je to zajímavý nápad, ale je očividné, že jde o první krok do budoucnosti.
NBA 2K15 pro PC, PS4, PS3, X360 a X1 vydala Cenega v půlce října za 999-1799 Kč.
koupit na Xzone.
A když už jsme u online funkcí, většina věcí v NBA 2K15 je spjata s online. Dokonce i v MyCareer si vyděláváte mince, za které si vylepšujete postavu a tyto mince jsou na serverech. Což znamená, že pokud servery nepůjdou, což se dělo velmi pravidelně ze začátku prodeje NBA 2K15, ani si svou postavu nevylepšíte. Člověk se až děsí, co bude za tři, čtyři roky, až 2K tyto servery jednoduše vypne.
VERDIKT: NBA 2K15 je sportovní hra, které není rovno. Vypadá a působí oproti konkurenci tak, že má minimálně tři roky náskok co se týče prezentace, vizuálního zpracování a módů. A dokonce ani když vás basketbal zase tolik nezajímá, mód MyCareer je tak zábavný, vtahující a záživný, že ho s čistým srdcem můžeme doporučit skutečně komukoli. Jen musí překonat bariéru v tom, že na ovládání není NBA 2K15 žádná legrace pro každého. Kdyby jen ta série tolik nespoléhala na online, ale to už je nejspíše svět, ve kterém žijeme a nedá se s ním mnoho dělat. Musíme si jen zvykat.