NAŠE DOJMY PO DOHRÁNÍ Horizon Zero Dawn
V čem se opičí po Zaklínači a proč ne absolutorium?
Nikdo by se vám nemohl divit, kdybyste do téhle hry šli s očekáváním něčeho trochu jiného. Minimálně pro vývojáře z Guerrilla Games představuje Horizon Zero Dawn pozoruhodnou změnu jak v tónu, tak v tempu. Je to zasloužený odpočinek po deseti letech stoického vývoje hrubozrnných bojišť v Killzone, krok od rozbitého betonu a odkrytých ocelových konstrukcí v Helghanu. Směrem k něčemu zářivějšímu, uvolněnějšímu a otevřenějšímu. Horizon Zero Dawn je honosné a pomalu planoucí dobrodružství, které se rozpíná ve třicetihodinovém příběhu na nádherné a rozsáhlé mapě, jež je na hony vzdálená vražedným arénám ze stříleček z vlastních očí od Guerrilla. Je to hra s otevřeným světem obdivuhodného rozměru a provedení.
A přesto je na ní něco až únavně povědomého.
Možná je na vině fakt, že se jedná o první velký otevřený svět od Guerrilla, neboť tomuto studiu chybí určitá dávka sebedůvěry k tomu, aby si razilo vlastní cestu. Většinu Horizon Zero Dawn už jste totiž nejspíš viděli jinde. Tohle je žánrovka, která je až trochu příliš generická: Horizon Zero Dawn si z ostatních her půjčuje až příliš liberálně a často navíc příliš doslovně. Výsledek kvůli tomu působí jako napodobenina něčeho, co jste hráli už nesčetněkrát předtím a často v lepší podobě.
Příběh v Horizon Zero Dawn je ovšem zcela původní. Je to příjemně brakovité "new age sci-fi", kdy je Země v troskách a kolem vás hlídkují kruté hordy mechanických dinosaurů. Jste Aloy, kmenová vyděděnkyně, která je navzdory situaci v tomto postapokalyptickém matriarchátu povýšena do role hledače a vydává se za hranice své izolované vesničky. Okolní svět představuje dostatečnou záhadu na to, aby vás do sebe postupem času vtáhl, ačkoliv pár vláken se později trochu zašmodrchá.
Nijak tomu nepomáhá, že Horizon Zero Dawn tak rychle vybízí ke srovnání se Zaklínač 3, což je souboj, který studio Guerrilla nemůže v žádném případě vyhrát. Nijak netěží z toho, jak CD Projekt dokázal vybudovat svůj temný dospělý příběh. Místo toho nabízí kombinaci sci-fi a fantasy, která to trochu přehání s tím, jak se bere vážně. Alegoricky řečeno: je to mladý dospívající Zaklínač 3, kterému ale chybí velká dávka vřelosti i osobního kouzla.
Velkolepá struktura Horizon Zero Dawn se po Zaklínač 3 opičí - je to série questů, které vás provedou různými zajímavými místy tohoto rozbořeného světa, ve kterém nechybí spousta rozptýlení mimo hlavní cestu. A neopičí se jen struktura, ale i některé jemnější detaily. Narazíte na scénu, kdy vás hra požádá, abyste ji prozkoumali pomocí „soustředění" - to je zvláštní rozhraní, jež získáte díky magickým sluchátkám s bluetooth, které najdete na začátku hry. Slouží ke sledování stop a prozkoumávání předmětů. Tento mechanismus ovšem nenabízí stejný pocit účelnosti, když se postava i její hlavní motivace ztratí v nevyváženém scénáři a jeho pokulhávající realizaci.
Zčásti je na vině Decima, vlastní engine od Guerrilla, který pozoruhodným způsobem renderuje fantastické ocelové materiály, neonové jiskry a nesmírně nádherné krajinky, ale osobnější drama, které po něm hra chce, už je nad jeho síly. Dabérka Ashly Burch dodává roli Aloy na lidskosti, což ovšem podrývá trapná mimika obličeje a nezkušený střih v každé filmové sekvenci. Je jen příznačné, že velkou část vypravěčského břemene si na bedra raději vzal roztřesený hologramový playback či mnohé audio deníky, které zde plní roli sběratelských předmětů.
Je škoda, že Horizon Zero Dawn dokáže být tak úmorný, když je z větší části vlastně rozkošný. Po vizuální stránce nemá konkurenci, přinejmenším na konzolích. To je jediná oblast, ve které se Guerrilla dokáže postavit vedle Zaklínač 3 a nepůsobit trapně. Samotná krajina je bohatá a rozmanitá: střídá spektrum od tundry přes zalesněné oblasti až po ty nejvelkolepější kaňony tak rychle, jak rychle se dokážete pohybovat na jednom z mechanických ořů. Přičemž úroveň detailů je dechberoucí - vysoká tráva se kývá v mírném vánku a nad houštím tančí roje světlušek. Na tomto estetičnu je něco tak lahodně, nepopiratelně a hrdě videoherního; je to neskutečný střet kmenového světa s technologií ze vzdálené budoucnosti, který nějakým způsobem dává smysl. Co se týče technického pokroku, můžeme o Horizon Zero Dawn směle mluvit jako o mistrovském díle.
Vaše aktivity v této divočině také těží ze skvěle odvedené řemeslné práce, i když zde už je často patrný nedostatek fantazie. Souboje v Horizon Zero Dawn jsou příjemně krvavé a daří se jim převést veškerou intenzitu a komplexitu FPS do žánru otevřeného světa. Aloyinou hlavní zbraní je luk - o důvod víc, proč vám bude nemálo připomínat Katniss z Hunger Games - a k dispozici má ještě řadu důmyslných nástrojů. Jsou zde nástražné dráty, pasti a - co je nejlepší - vystřelovač provazu, kterým můžete znehybnit kořist. Tato sada nástrojů je skvělá a hra jí dobře využívá.
Hra vám ve vší své pompě bude víc než jen trochu připomínat Far Cry - zejména, když se uchýlíte k nenáročnému mechanismu plížení, abyste zlikvidovali tábor banditů. Leč zdejší umělá inteligence není natolik robustní, aby vám připravila podobná překvapení, o jaká se umí postarat tato série od UbiSoftu. Horizon Zero Dawn si však našlo svůj vlastní styl, jenž vyniká v krocení dinosaurů, kteří se prohánějí divočinou. Mechanický zvěřinec je zkrátka zlatý hřeb celého představení.
Design nepřátel je úžasný. Jsou jako hračky z 80. let, které se dočkaly famózního oranžového a modrozeleného stylingu, a navíc je zdobí nádherně libozvučná jména jako Thunderjaw či Sawtooth. Mají víc osobnosti než celé ostatní osazenstvo dohromady a při setkání s nimi (což představují páteř Horizon Zero Dawn) hra jede na plné obrátky. Právě tady Aloy musí otestovat hranice možností svých chvatů a je třeba říct, že dokáže být víc než zdatná. Je tak trochu jako Lara Croft mírně šmrncnutá Vanquish, když přechází od jednoho střetu ke druhému a na cestě si vyrábí vlastní munici. Když se to všechno sejde, dokáže být Horizon Zero Dawn strhující.
Je proto zklamání, že hrozně moc času strávíte bojem na kudličky s všednějšími domorodci z masa a kostí, kde představivost dostává na frak a kde to všechno působí spíš jako vybledlá nápodoba bezpočtu her, které tu byly předtím. Hra skýtá podhoubí pro něco skutečně úžasného a tak doufáme, že Horizon Zero Dawn přinese chlapíkům z Guerrilla dostatečný úspěch, aby se mohli vrátit a pokračovat ve svém díle - a třeba do něj vložit ještě víc vlastních nápadů.
Ani zdaleka to není špatná hra - je svým vlastním způsobem příjemná a nikdy se v ní nebudete nudit. Můžete sjíždět po lanových skluzech, šplhat na věže, probírat se dialogovými větvemi, vyrábět předměty a zkoumat technologický strom. Je zde úplně všechno, co se dá v moderní hře s otevřeným světem najít, a každá jednotlivá složka je přinejmenším obstojná. V popředí Horizon Zero Dawn ale stojí základní soubojový systém a vzhled, zatímco ten zbytek představuje jen jakési rozmazané pozadí.
Horizon Zero Dawn je dílo, jež se pyšní značnou finesou a technickou zručností, ale nedokáže se vymanit z pasti, do které spadly i ostatní hry od Guerrilla: je až příliš zapomenutelná. I přes veškerou (bohužel povrchní) dynamičnost postrádá jiskru. Stejně jako robotičtí dinosauři, kteří se plíží poutavě krásným otevřeným světem, je to jen imitace plná lesku, oceli a neonu, která ovšem postrádá vlastní funkční srdce.
Plnohodnotnou recenzi od Martina Zavřela i s finálním verdiktem publikujeme už koncem tohoto týdne, krátce před uvedením hry do obchodů! Čtěte také souhrn názorů ze světa.