MÝCH TOP 5 ROKU: Pavel Oreški
Reklama na kolu, pletky s duchy i 40 hodin života.
MÝCH TOP 5 ROKU je nová série článků, ve které se vybraní kmenoví recenzenti Eurogameru ohlížejí za uplynulým rokem 2013, subjektivně vybírají své nejoblíbenější hry či trendy a zdůvodňují, čím je přesně zaujaly (minule Agarwel Idiriz). Navazuje na obdobné osobní žebříčky za 2012.
Můj letošní seznam je jednostranný. Zčásti za to může má "exkluzivita" na Nintendo tituly v redakci Eurogameru a také neuvěřitelně nabušený rok v podání Nintendo 3DS. A to v seznamu chybí pecky jako Legend of Zelda: A Link Between Worlds, Pokémon X/Y, Donkey Kong Country, Castlevania, Monster Hunter 3 Ultimate a další. I proto jsem na Nintendo 3DS letos odehrál jednoznačně nejvíce hodin ze všech konzolí i PC a je pro mě nejlepší platformou uplynulého roku.
Zadruhé jsem po narození potomka musel své herní aktivity utlumit a nedostal se k hrám jako The Last of Us, Crysis 3, Assassins Creed 4, Bioshock: Infinite, DayZ a dalším. A věřím, že minimálně první z jmenovaných by se do mého seznamu určitě dostala. Stejně tak by do něj právem patřil Battlefield 4, kdyby ovšem fungoval. Poslední dobou jsem fanoušek spíše lokálního multiplayeru a takhle dlouho jsem se online bavil naposledy u Left 4 Dead nebo Counter-Strike. Škoda zásadních chyb, které zážitek z jinak skvělé hry příšerně kazí.
5. Lego City: Undercover
"To druhé" gtáčko na mém seznamu z dílny TT Games (recenze). Působilo jako známá reklama na Coca Colu, v níž hlavní hrdina pomáhá a chrání, nikoliv krade a zabíjí. Klasická legácká hratelnost naroubovaná na otevřený svět se spoustou humoru. Je obrovská škoda, že Lego City vyšlo brzy v životním cyklu Wii U, protože tuhle pecku (stejně jako ZombiU, Pikmin 3 nebo Wonderful 101) vyzkouší minimum hráčů. Za pár let budou zmíněné tituly zářit aurou legendárnosti, jako svého času klenoty z Dreamcastu nebo GameCube.
4. Luigi Mansion 2
Luigi je brácha nejznámější herní postavičky a na jeho psychice je to znát. Sralbotka, který si je jistý jen pokud má po boku neohroženého sourozence. A přitom se právě on zaplete s duchy. Luigi Mansion 2 si mě získala svou nintendovostí - culíte se u displeje jako malé děti a s úsměvem na tváři nechápete, kam autoři na ty nápady chodí. V čem před pár lety exceloval Mario v Super Galaxy, na to jeho bratr navázal v Mansion 2 (recenze).
Hratelnost se potácí na hranici několika žánrů, nejvíce prostoru dostávají hádanky a akční pasáže. Kromě toho je Luigi Mansion 2 jednou z nejlépe vypadajících her na Nintendo 3DS. Dokonalým animacím sekunduje sice jednodušší, ale stylová grafika a ujetá hudba. Navíc jsem ani na minutu nevypnul 3D efekt. Luigi Mansion 2 zkrátka odstartoval fenomenální rok Nintendo 3DS, který otočil postavení do té doby odepisovaného systému.
3. Far Cry 3: Blood Dragon
Byl to právě krvavý drak, který mě po letech přiměl slevit ze svého pravidla: "Desktop má být černý a bez tapety". Dodnes, kdykoliv spustím počítač, koukám na postavu Rexe Power Colta. Možná je to tím, že dětství jsem prožil v osmdesátých letech, kdy jsme si o hrdinech jako Rex povídali dlouhé hodiny. Americké filmy byly svátkem a každý je u movitějších kamarádů s VHS přehrávači hltal i s příšerným monodabingem.
Nad vším skvělým v Blood Dragon (recenze) se tyčí bombastický závěr hry. Většina ostatních titulů nakonec připraví tu nejtěžší výzvu, ovšem Rexovi je naopak v poslední hodině přidáno jak na síle, tak štítech a on kosí stovky nepřátel s chladně drsnou tváří. Blood Dragon je pro mě DLC udělané správně a to by ani nemuselo být samostatně spustitelné. A ten soundtrack!
2. Fire Emblem: Awakening
Dlouho jsem uvažoval, jestli mohu udělit maximální hodnocení. Nakonec mě od toho odradila jen spartánská grafika. Na druhou stranu dokonale odladěná hratelnost, skvělý příběh a úžasné sžití se s postavami pro mě znamenalo jasného kandidáta na hru roku, zpracování navzdory. Jenže pak vyšlo...
Fire Emblem jsem věnoval čtyřicet hodin svého života na "nevýkonné přenosné konzoli". Navíc mě hra chytila za srdce natolik, že jsem si pořídil i starší díl, který jsem nedávno rozehrál. A chválu pěji na Awakening (recenze) i přesto, že poslední tahovou strategií/RPG, které mě bavila, bylo staré UFO: Enemy Unknown. A pořád nechápu, že jak můžu být odvařený ze hry, v níž všechny postavy postrádají kus nohy od kotníku dolů.
1. Grand Theft Auto 5
Na vrcholu osobního žebříčku nemůže být nic jiného než Grand Theft Auto 5, které ode mě tento rok schytalo desítku (recenze). A jedním dechem dodávám, že je pro mě i hrou celé uplynulé konzolové generace (Wii, PS3 a Xbox360). Více se nechci rozepisovat, jen bych se po našem vyčerpávajícím zpravodajství kolem GTA 5 opakoval.