MX vs. ATV Reflex

Díky sympatické encyklopedii se přitom není třeba obávat obtíží, jelikož animované ukázky všech skoků, jakož i návod jak je provést, jsou přítomny. Jenom bych si možná trochu rýpnul do technické stránky věci, protože triky jsou prováděny zásadně za pomoci pravého analogu. A s tím jsem měl občas problém. Ačkoliv jsem věděl jaký skok chci předvést i jak mám hýbat páčkou (řekněme pohyb vlevo, vpravo, nahoru, vlevo) ne pokaždé jsem v tom napětí a rychlosti dokázal palcem přesně analogem kroutit. Možná tak stálo za úvahu umožnit ovládání triků čistě i tlačítky, která lze přeci jen namačkat rychleji a s jistotou, namísto záludnějšího analogového kloboučku. U něj jsem si nikdy nebyl jistý, zda moje příkazy vyhodnotí hra správně.

Patrně jen samé ódy a pochvaly zaslouží naopak inovované ovládání vlastní jízdy, které se teď děje hned oběma analogy najednou. Ten levý má na starost pouze řídítka, pravým pak dirigujete jezdce na stupačkách a sedačce. Rainbow Studios to obecně nazývají Rider Reflex a pointou je symbióza závodníka se strojem.

Před každým skokem (stejně jako při dopadu) je tak záhodno zaujmout vhodnou pozici. Zrovna tak se vyplatí číst terén a povrch trati, jakož i správně volit kdy na motorce stát, nebo kdy přenést váhu mírně dozadu a dostat tím přední kolo trochu do vzduchu. Velmi elegantně se tímhle způsobem projíždějí také zatáčky, je rozdíl hýbete-li pouze řídítky a takříkajíc čekáte co bude, oproti situaci kdy se nakloní i jezdec a třeba s pomocí nohy krásně vybere ostrou zatáčku.

V pohybu to vypadá opravdu dobře a po chvíli cviku je to také velice intuitivní. Prvních pár minut se sice bude každý asi trochu hledat, ale i díky polopatickému tutorialu snad již po pár závodech s motorkou skutečně splynete. Vtipně hra řeší i nárazy a momenty překvapení, kdy kola po dopadu na něco narazí, neřku-li když vjedete na nějakou terénní nerovnost, nebo do hlubokých kolejí. Pád v takovém případě není nutně nevyhnutelný, chce to jen reflex a dobré reakce – stačí stroj s pomocí grafických ukazatelů včas zkorigovat, jak jinak než pravým analogem. Pro upřesnění už jen dodám, že Reflex zůstává nadále arkádovou závodní hrou a jakkoliv je možná z předchozích řádků patrný příklon k větší realističnosti, do simulátoru má série MX vs. ATV stále ještě daleko.

Při zmínce o vyjetých kolejích se hodí představit též další z novinek, deformovatelný terén. Prostředí ve kterých Reflex operuje skutečně není málo a pokrývají takřka všechny myslitelné terény. Jezdí se jak po vyprahlém písku a kamení, tak i na šotolině, v blátě a hlubokém sněhu. Pneumatiky přitom terén při průjezdu vždy realisticky zvrásní, potažmo rozorají, takže trať při závodě nebývá snad ani jednou stejná. A znovu, jízdní model (ač arkádový) s nerovnostmi počítá a je vážně rozdíl, vybrat si ideální a relativně nerozbitou stopu, namísto hlubokých vyježděných kolejí, jen o pár metrů vedle. Více než povedené je také vizuální provedení rozježděného terénu, vypadá velmi pěkně a jediné srovnání snese patrně SEGA Rally.

Pakliže se zatím Reflex jeví jako takřka bezchybná off-roadová zábava, s bohatým obsahem a nudu eliminujícím širokým záběrem, je nejvyšší čas nastínit také nějaká negativa. Spíše než zápory jsou to přitom drobnosti, které by vám mohly mírně zkazit dojem ze závodů. Díky náplni hry si kupříkladu užijete velkého množství pádů, mnohé z nich budou ovšem nezaviněné a způsobené vesměs soupeři. K motokrosu to nepochybně patří, přesto by větší ohleduplnost od kolegů nebyla od věci. Ne že by AI byla špatná, neřku-li agresivní, jízda v chumlu má však svoje specifika, je veskrze nevyzpytatelná a nějaké závodnické školení by mnohé vyřešilo.

Stejně tak starty jsou často o nervy, mnohé ze závodů začínají neskutečnou melou o pozice v první zatáčce a pakliže nemáte štěstí a včas nepoodjedete, mnohokrát uvíznete v hromadné kolizi. Konečně občas frustrující dokáží být i resety, při kterých vás hra umístí zpět na trať buď nešťastně (třeba pod kopec, bez možnosti trochu se rozjet) nebo do míst, odkud jste jen chvíli předtím sjeli do nějaké rokle. Na druhou stranu tohle všechno je o zvyku, stejně jako o zkušenostech, leccos vyřeší i správná volba obtížnosti. Úrovně jsou čtyři, od nováčka po hvězdu, tudíž kdo nestíhá a neustále se soupeři koliduje, může se na rozjezd utkat se slabšími protivníky.

Lehce postěžovat by se možná dalo na dlouhé nahrávací časy (počkáte si klidně i půl minuty), zrovna tohle bych ale u konzolí považoval za standardní. Reflex to nadto řeší stejně elegantně jako EA u svých sportovních her, když vás zatím nechá řádit v tréninkové aréně a data kopíruje na pozadí. A snad úplně na závěr, osobně jsem nebyl zcela spokojený s chováním bugin a trucků. Možná jen subjektivní pocit, ale jejich váha jakoby neodpovídala a po skocích nepředváděly svoji hmotnost tak razantně a nekompromisně, jak by asi měly. Do Motorstormu (s jeho vznášejícími se vozy nad terénem) má sice Reflex daleko, nicméně mohutnější vyznění by myslím hře jen prospělo.

Technickému zpracování naopak nemám moc co vytknout, s novým enginem se zlepšilo jak ovládání doprovázené deformacemi terénu, tak grafická stránka. Vyloženě potěšilo i množství herních kamer, z nichž lze závody sledovat (včetně opakovaček po závodě), na výběr je pohled z vlastních očí i řada externích záběrů – tu více, tu méně fixovaných na samotný stroj. Škarohlídi by patrně znovu poukázali na textury, které možná nejsou ostré jako břitva. Souhlasím, ovšem za jízdy to absolutně nevadí a navíc musíme vzít do úvahy velikost zdejších map. Výkon konzolí „příští generace“ není věru nekonečný a při množství objektů rozesetých po scenérii, jakož i decentní dohlednosti, již patrně není systémových prostředků na rozdávání.

Velká pozornost byla jako obvykle věnována ozvučení, speciálně pak soundtracku. Spousta licencovaných interpretů výtečně podbarvuje drsné dění na obrazovce, přičemž zvolený žánr i styl se ke freestyle motokrosu, čtyřkolkám a rozzuřeným buginám samozřejmě skvěle hodí. Trochu otravný se jeví snad pouze zvuk některých motorů, dost nepříjemný je hlavně bzukot UTV-ček. Tyhle stroje jsou ale ve hře stejně spíš do počtu a já je vynechával jak jen to šlo. Jsou pomalé a ne zrovna výkonné. Naproti tomu vypíchnutí a doporučení si zaslouží rozšířené možnosti u hry více hráčů. Vyřádit se můžete ve split-screenu (až ve čtyřech), přes Xbox Live a přítomen je také system link, aneb propojení více konzolí mezi sebou.