MOJE NE TOP ROKU: Marek Beniač

MOJE TOP 5 ROKU je série rekapitulujících článků, ve kterých jednotliví kmenoví autoři českého Eurogameru už třetím rokem sestavují ryze osobní žebříček jejich nejoblíbenějších her, které měli možnost v uplynulých dvanácti měsících hrát nebo recenzovat (jiné hry, které nehráli, v osobním TOP 5 nesmí figurovat).

Přehlídka ne až tak dobrých a často ne úplně hotových her

Ne, tentokrát to prostě nejde. Pokud se mám držet pravidel, TOP 5 za rok 2014 zkrátka dohromady nedám, z jednoho prostého důvodu. Hry, které jsem si mohl v uplynulých 12 měsících pořádně zahrát, jednoduše nebyly dost TOP, aby měly vůbec nárok se o umístění ucházet a já byl s to je s klidným srdcem doporučit. Ostatně vloni jsem nejčastěji hodnotil sedmičkou a sami jistě uznáte, že to v dnešním světě na vrchol nestačí ;) Vybral jsem tedy několik v uvozovkách nejlepších (ne až tak dobrých a často ani ne úplně hotových) her, které mi v loňském roce proběhly harddiskem, potažmo se zavrtěly v redakčních konzolích. Na pořadí nehleďte a jak vidno, ocenění uděluji ve speciálních kategoriích - které vcelku korespondují se současným (ne zrovna utěšeným a řadě hráčů milým) stavem herního průmyslu.

Nejblátivější hra s technologickým přínosem - Spintires

Staré ruské náklaďáky, brodící se vodou a bahnem, jezdící lesem tam a zase zpátky. Spintires jsou pomalu jedinou hrou v tomhle výběru, která je tu zaslouženě a správně. Dlouho se na ni čekalo, lid se na ni složil (Kickstarter) a nakonec získala i důvěru (Steam Greenlight), aby počátkem léta konečně se řvoucím motorem přijela. Tak tak dodělaná, občas s nějakým tím bugem, s neposednou kamerou, či chybějícím obsahem a herní náplní. Inu typický reprezentant roku 2014. „Tady to máte, je to sotva hotové a ne úplně to funguje. Zatím si hrajte, my to časem nějak doděláme. Snad.“

Bez velké ironie, podobný popis na Spintires docela sedí. A zrovna tak se dá říct, že tenhle zablácený off-road simulátor je jedno velké prázdné nic. Pětici map dohrajete klidně za pár večerů, obsažené vehikly spočítáte jedna dvě a herní náplň lze shrnout lakonickým nalož dřevo, vylož dřevo. Nějakým zvláštním způsobem je to ale zábava a hraje se to sakramentsky dobře, v singlu i multiplayeru. Vinen je samozřejmě engine, fyzika a v rámci možností věrná simulace těžkého terénu, rozbahněných lesních cest a nevyzpytatelných brodů. Spoustu legrace si můžete užít i s navijákem, převrácenými trucky, vysypaným nákladem, potažmo hydraulickou nakládací rukou, s věčně prázdnými nádržemi, či během dřevorubeckého matiné, kdy přední nárazník a čelo náklaďáku kosí okolní keře i menší stromy. Recenze.

Nejlepší sportovní hra vydaná v alfa/beta verzi - NHL 15

Tak trochu smutný příběh. Hokej je mým sportem číslo jedna a dá se říct, že patřil dlouhá léta k očekávaným podzimním herním hitům. Dnes hráčstvo čeká na nový přírůstek série CoD, na dalšího Assassina, na Far Cry, za mých mladých herních let se vyhlížela FIFA, NHL a pochopitelně i NFS. Těšili jsme se z technologického pokroku, dokonalejšího zpracování, vylepšené hratelnosti, s vidinou stovek odehraných zápasů. Speciálně hokej nám pokaždé vydržel prakticky celou sezónu a téměř celý rok, až do vydání další verze. A věřte, že to byla pěkná hromada utkání, od první NHL Hockey pro MS-DOS, přes nástup 3Dfx, až k analogovým gamepadům a skill sticku.

Proč ta vzpomínka? NHL 15 měla být dalším skokem a díky next-gen konzolím i výrazným krokem vpřed, k realitě a pomyslné dokonalosti. Na jednu stranu hurá, leccos se povedlo, máme tu nový Ignite engine, lepší grafiku, televizní přenos opravdu jak z televize, všude loga NBC a navrch ještě Mika Emricka a Eddieho Olczyka v komentátorské kabině. Hráči však zároveň pocítili zmar a frustraci, z toho, že si EA Sports vůbec dovolili vydat něco tak rozpracovaného a neúplného. Je to alfa, beta, early access? Je vcelku jedno jaký nelichotivý výraz si vyberete, jedno je ale jisté, chybějící herní módy a funkce vám do hry nepřidá. Vývoj asi nešel zrovna podle plánu, možná se něco pokazilo, možná se jen nestíhalo. Ovšem mávnout nad tím rukou a zavelet „vypusťte co máte, ve stavu v jakém hra právě je, oni to nějak zkousnou“ opravdu není normální. I když co v dnešním pokřiveném, a podivně nemocném, světě videoher a herního průmyslu je.

EA to jednoduše přehnali, přestože hra samotná (hra jako hra, tam dole, na ledové ploše, v pěkně vypadajících a atmosférou i fandícími diváky našlapaných arénách) vůbec není špatná. Na každém kroku však cítíte, že jde spíš o ukázku a nástin budoucích možností. „Tohle jsme zatím zvládli udělat, takhle to jednou bude vypadat a fungovat, plánů i nápadů máme spoustu, vydržte, vaši EA Sports.“ Ještě jednou fuj, za takový přístup zaslouží narazit na mantinel a prohodit plexisklem, třeba to těm frajírkům v dresu EA/NHL 15 konečně dojde. Jde přeci o super-hvězdy s lukrativní smlouvou (hra za plnou cenu). Nezbývá než zatnout zuby, důstojně dohrát letošní ligový ročník a doufat v podpis nadějného mladíka v podobě NHL 16. Snad to bude komplexní a plně vybavený hráč, s úctou a zdravým sebevědomím. Recenze.

Nejkrásnější opožděná a neúplná hra - DriveClub

Pěkná grafika dobrou hru nedělá. I sebevětší ptákovina, co se hraje sama, je samý skript, filmová pasáž a QTE pasáž…, zůstane jen ptákovinou se super vizuálem, avšak s hratelností na bodu mrazu a se zábavou na úrovni televizní estrády. Proč to říkám v případě DriveClubu je nasnadě. Ačkoliv nejde o tupou FPS v tunelu, se všemi zmíněnými nešvary, tyhle závody útočí v první řadě tím jak krásně vypadají. Přestože prostor ke zlepšení tu určitě pořád je (hlavně okolí tratí trochu pokulhává, za modely aut a efekty), díky nasvícení a nově též fungujícímu „dodáme ho až časem, skrzeva DLC“ počasí, je na DriveClub skutečně moc pěkný pohled. Marně vzpomínám, jestli jsem někde viděl lépe zpracovaný déšť, nebo sněhovou vánici.

Bohužel, na hru samotnou jakoby se skoro zapomnělo, přes všechnu tu péči věnovanou vizuálu. Negativa v případě DriveClubu bezmála převážila všechno to dobré, konečně výrazy jako obyčejný, mdlý, zvláštní, nedodělaný a známka 7/10, také nejsou zrovna vstupenkou do TOP 5. Přičemž připomínám, že v době recenzování, před samotným vydáním, hra fungovala! Ve stavu, v jakém byla, s běžícími servery, funkčními kluby a výzvami…, což se běžným(™) hráčům a platícím zákazníkům poštěstilo teprve o dva měsíce později! Ale co už, exkluzivní PS4 titul a div ne system-seller, který dojel až s ročním zpožděním a ještě obsahově sotva poloviční. Už to nechme být, po řadě týdnů od startu, zhruba sedmičce patchů a několika omluvných DLC zdarma, dali machři z Evolution Studios hru vcelku do kupy.

Opravdu, řada výtek z recenze dnes již neplatí, spousta věcí, po kterých jsem volal, byla dodána a naplnění došly i některé chybějící funkce. Tudíž i přes slabší variabilitu a množství herních módů, tratí, nebo aut, případně ne zrovna naplněný potenciál a vývojářské sliby (zamýšlený masivně klubový online zážitek se nějak nedostavil), lze DriveClub všem PS4 závodníkům doporučit, zvlášť při letošní absenci Need for Speed. Některé tratě a vozový park mi ostatně značku NFS stále evokují, speciálně staré klasické díly, jistě i díky efektnímu zpracování, grafice a kokpitům. Narazíte-li online na šikovné soupeře, hlavně fér a slušně jezdící, poněkud sterilní singl (s poťouchlou AI) zážitky z multiplayeru hravě přemažou, DriveClub umí být zábavný. Recenze

Nejlepší závodní hra s promarněným potenciálem - The Crew

Mám rád sérii Test Drive Unlimited, přes všechny její mouchy, a líbil se mi též poslední, duchařinou říznutý, Driver: San Francisco. Takže „to svoje“ jsem si našel i v The Crew, kterou z velké části vnímám právě jako mix zmíněných značek. Nakonec vývojářský tým Ivory Tower je složen z někdejších Eden Games a Reflections Interactive. Musím ovšem říct, že jsem byl z The Crew docela otrávený a to už po pár hodinách, nějak to nebylo úplně ono a hra se rozhodně neblížila tomu jak byla prezentována. Slibované MMO a všeobjímající týmový online zážitek se někam vytratil, Ubisoft to hráčům maloval trochu jinak. Stejně tak tuning, ne že bych na něm zrovna já bazíroval, ale hodně se o něm mluvilo a vždy byl předváděn. Přitom je tak trochu automatický a do počtu, v postatě nedůležitý, AI a hra sama vám to stejně spočítá.

Nepotěšil ani jízdní model, oproti Driverům o něco arkádovější a uklouzanější, nebo příběh, klišovitý, svazující a rovněž docela zbytečný. Přesto by se mi The Crew líbila a rád bych ji hrál, skýtá totiž spoustu možností a velký potenciál, který však pohříchu zůstal nenaplněn. Svým způsobem unikátní a relativně rozlehlý (ale kampak se hrabe na FUEL) je dozajista herní svět, takovou plochu, a obecně možnost jezdit zmenšenou replikou Spojených států, vám hned tak někdo nenabídne. A právě to je zároveň i jeden z kamenů úrazu, rozloha je v ostrém kontrastu s prázdnotou a nemožností pořádně se do hry ponořit, zapojit a veškeré závodění si užít. Nabízí se toho přitom tolik, dovedu si představit desítky herních režimů a řadu zábavných akcí, které by šly na mapu vložit a dokázaly The Crew naplnit, oživit.

Místo toho ale jen pusto a prázdno, ostatní hráče skoro nepotkáte, když už, nechtějí moc spolupracovat, případně ani nemohou (level, pravidla) a když už se po desítkách minut začne něco dít, herní náplň nijak nevybočuje z průměru. Nové hry jsou ve všem větší, lepší a krásnější, jenom herně toho nabízejí polovinu (oproti tomu co bývalo běžné 10-15 let zpátky) a ještě drhne zábava, když jsou designovány tak moc pro všechny, až ve výsledku nebaví skoro nikoho. Nicméně čas ukáže. Vždyť současný stav nahrává i neustálým updatům, DLC balíčkům a rozšířením, hry dnes nejsou hotové prakticky nikdy. Je docela možné, že se The Crew během pár měsíců změní k nepoznání, respektive mohla by, záleží na Ubisoftu. Třeba se hitem stane až druhý díl. Recenze

Nejlepší hra, která nevyšla v roce 2014 - System Shock

Ještě pár let zpátky by mě to ani nenapadlo. A ještě rok dva zpátky by mi to přišlo minimálně hloupé ;) Ale při pohledu na všemožné HD verze, remastery, remaky a definitivní či ultimátní verze, se kterými se nám některé hry vracejí stále dokola (a hráči jsou téměř nuceni si je znovu kupovat - ačkoliv originál už mají, často pořízený i s ujištěním, že dále portován a vylepšován nikdy nebude), se vlastně jen přizpůsobuji aktuálním trendům. A pouze s letmým pomrknutím bez problémů nominuji mezi TOP hry roku 2014 víc jak 20 let starou pecku.

System Shock je krásným důkazem toho, co bylo možné vytvořit před více jak dvěma desetiletími a zároveň zrcadlem úpadku dnešních super moderních, technologicky našlapaných a samozřejmě úchvatně vypadajících her nových a nových generací. Které však ve finále často selhávají v tom základním - mluvím pochopitelně o zábavě a hratelnosti, co vám jednoduše nedají spát, ani vás spát nepustí. „Ještě jeden level, ještě nakouknu támhle za ty dveře a už to fakt vypínám, venku pomalu svítá.“ Je stále k nevíře, že krátce po DOOMu a revoluci kterou způsobil, dokázal Warren Spector a parta lidí z Looking Glass/Originu zařadit ještě vyšší rychlostní stupeň a stvořit vpravdě legendu, či ikonu.

System Shock v mnoha ohledech předběhl svou dobu a byl neuvěřitelný nejen zpracováním, ale i způsobem vyprávění příběhu, level designem, možnostmi pohybu a s tím spojeným ovládáním, širokou možností interakce s herním světem, parádním ozvučením a na rok 94 i skvělou grafikou, žádající si tehdy ninja PC - zvlášť pokud jste chtěli hrát v SVGA a neuvěřitelných 640x480 bodech. Je asi zbytečné říkat, o kolik vyšší výkon mají dnes vývojáři k dispozici, ani připomínat, že nebýt tohoto temného cyber-punkového sci-fi hororu, nebylo by ani Deus Exe, Thiefa, BioShocku a mnohých dalších, co se nechaly inspirovat a ovlivnit.

Nebudu ani moc přehánět, když plácnu, že víc jak dvacetiletý System Shock trhne i dnes - s přehledem a prakticky po všech stránkách - takřka cokoliv, co bylo vydáno v posledních deseti (minimálně) letech. Kdo System Shock hrál a pamatuje, ten ví své. Ti kdož jsou mladšího data výroby neví a nikdy se možná nedozví, přestože připravovaný remake (jak jinak než amatérský) byl měl spatřit světlo světa snad už na jaře. A již pár let dostupná „portable verze“, jen lehce vylepšená a vyšperkovaná vším možným, pohodlně fungující přes DOSbox (z fleku by mohla na GOG), je k dispozici na všech dobrých internetech.

Od herního roku 2015 si pak přeji (a žádám) jediné: pokoru. Nebo taky soudnost a zdravý rozum, pochopitelně na straně tvůrců, respektive vydavatelů. Pokud vidíte, že se vám to vymyká, vývoj je ve skluzu a projekt ani zdaleka dokončený, tak jej s omluvou odložte. Lepší pár měsíců navrch, než z ostudy kabát. Když už musíte sekat hru na kousky, vytvářet DLC a roubovat mikrotransakce, tak ať neobtěžují, ať jde skutečně o věci volitelné a neotravují ani jednu stranu. No a neškodila by ani pravdomluvnost, s poctivostí nejdál dojdeš a stejně to už máme všichni prokouknuté. Pokud není možné popsat skutečný stav věcí a sdělit úplně všechno, neříkejte radši nic. Bude to lepší, než se pak smát u směšných a vylhaných PR zpráv. A úplně nakonec, HRY jsou od slova HRÁT. Na filmy chodím do kina a u her bych rád měl alespoň pocit, že to ovládám, mohu ovlivnit, že je to relativně fér a s pravidly. Dík.

Související články ze série MOJE TOP 5: Pavel Oreški, Martin Zavřel, Jiří Sládek, Agarwel Idiriz + Nej závody a sporty 2011 podle Marka Beniače