Modern Warfare 2

Soukromé novinářské předváděčky se vyznačují mimojiné tím, že u nich člověk nemusí čekat ve frontě. Tedy, většinou. Jenomže každý chce vidět Modern Warfare 2, každý se na jeho prezentaci chce procpat, každý chce spatřit tu nejvíce nářezovou FPS letošních Vánoc... a jeden si holt musí počkat v lajně nadržených novinářů. Stálo to ovšem za to. Po shlédnutí jedné z misí je zapotřebí konstatovat, že Modern Warfare 2 opět servíruje neskutečně adrenalinovou a pohlcující akci, která jednoduše nemá konkurenci.

Infinity Ward mi za zavřenými dveřmi ukazovali misi pojmenovanou Cliffhanger. Trefné. Odehrávala se v Rusku, v zasněžené horské oblasti a hráč, Roach, začínal v jeskyni nad ohromnou propastí dolů do údolí. Po přeletu stíhačky se hráč a jeho velitel, kapitán MacTavish (starý známý Soap), vydali traverzovat po hrůzu nahánějící ledové římse. Následně oba vytáhli cepíny a začali lézt po vertikálním ledě vzhůru. Bez jištění a v nehostném počasí, samozřejmě. Předvádějící se zmocnil ovládání a postupným mačkáním levého a pravého triggeru na Xbox 360 ovladači lezl nahoru. Kdyby příliš váhal, led by praskl, i musel proto zůstat v pohybu.

Po menších trablích, kdy se pod Soapem ulomil kus ledu a chudák málem sletěl dolů, se dvojka agentů dostala až na vrcholek, kde se zarazila před propastí. MacTavish se bez váhání rozběhl, skočil a cepíny se zachytil na druhé straně ledové stěny. Trochu po vzoru filmového nesmyslu Vertical Limit, ale efektně to vypadá, tak proč ne. Hráč udělal to samé, ale ne a ne se při přistání stabilizovat. A tak byl Soap nucen kámoše (hráče) na poslední chvíli spasit. Všechno působilo tak živě, tak skutečně, až děsivě nebezpečně, a když po mém alter-egu Soap chňapal, všiml jsem si vylepšené mimiky a ještě promakanějších detailů na obličejích postav.

Vše nakonec dobře dopadlo a mohla začít infiltrace ruské základny, aneb důvod pobytu v oné nehostinné oblasti, kde nebylo vidět na krok. Po odpravení hlídky zezadu se hráč a Soap rozdělili. Roach se plížil dál skrz základnu, využívajíc při tom nízké viditelnosti ve sněhové bouři, takže se stal prakticky neviditelným. V případě nutnosti ho Soap kryl ze zálohy. Bylo sice vidět velké kulové, ale hráč měl k dispozici na zbrani přidělaný detektor tlukotu srdcí v okolí (vypadal jako indikátor pohybu v Aliens vs. Predator), takže mohl jednoduše vyhledávat hlídkující vojáky a odpravovat je neviděn neslyšen. Po chvilce se Roach dostal až k palivové nádrži, kterou obložil C4 náloží a utekl k řídící budově, kde měl spicha s MacTavishem.

Zajímavé na tomto úseku byla míra volnosti, kterou člověk před obrazovkou dostal. Modern Warfare 2 sice opět bude lineární akcí, ale, jak jsem se na místě dozvěděl od zástupců Infinity Ward, díky novému streamování textur byli autoři schopni vytvořit rozsáhlejší prostředí, kde si hráč bude moci užít trochu té volnosti, tak jako ve skutečnosti. Ale zpátky k E3 demu...

Kolegové vojáci se vydali dovnitř, spatřili ochranku a než měl hráč vůbec šanci něco udělat, kapitán se po Rusovi vrhl, tvrdě jej přirazil ke skříňce a následně ho ubodal na zemi. Drsňák. Soap zůstal v přízemí ve velké garáži, Roach se vydal nahoru stáhnout nějaká data z počítače. Mezitím ovšem kapitána odhalili a přišlo na plán B. Takže hráč odpálil nálož, následovala ohromná exploze, která všechny vyrušila, Soap toho využil k útěku a bleskovému útoku na nepřátele. Rusů bylo vážně hodně a přestřelka byla dlouhá, náročná a rozlehlá. Nakonec se předvádějící stejně rozhodl prchat, a tak vzal nohy na ramena, ruku v ruce se svým šéfem, až získali sněžné skútry od najíždějících nepřátel. Jednoho z nich Soap sundal cepínem – drsňák, vždyť to říkám.

Se skútrem pod zadkem, komando se vydalo na úprk směrem k evakuačnímu vrtulníku. K cíli se muselo kus dojet. Jízda to byla opravdu našlapaná. Ski doo jel jak blázen, všude samé stromy a jiné překážky, k tomu dotírající skútry s Rusáky a nebezpečný vrtulník na obloze (předvádějící to jednou vlastně schytal a muselo se loadovat). Na samotném konci se hráč rozjel po jednom opravdu nervy drásajícím sjezdu, z něhož najel na skok a přeletěl přinejmenším padesátimetrovou propast. Pronásledovatelé to vzdali a hráč byl zachráněn. Uf!

Od prvního do posledního momentu této dvacetiminutové prezentace jsem skoro nedutal. Možná to tak úplně nevyznělo, ale Modern Warfare 2 intenzita a napětí lezou ušima při každé vteřině hraní. Každý kousek té hry je promyšlený, zajímavý a dávající smysl. A akce, ta vám prostě uhrane.

Ptáte se (škodolibě) jak dlouhá tahle singleplayerová paráda bude? Ještě kratší? Já se také ptal a tady je odpověď producenta: „Přesně ti to ještě neřeknu, pořád na kampani pracujeme. Také záleží na tom, jestli budeš hrát jako recenzent na easy nebo jako opravdový hráč,“ vtipkoval při svém vysvětlování producent hry a dodal, „Modern Warfare 2 ale bude o něco delší než jednička, už jen kvůli otevřenějším prostředím, které tu teď máme.“ Avšak i kdyby to zase nakonec zůstalo jen na těch šesti hodinách, nezlobil bych se. V originálním Modern Warfare to bylo snad nejlepších šest hodin, co jsem kdy strávil u střílečky, a to vydalo za desetinásobek.