DOJMY z Might and Magic X: Legacy
Svět plný dungeonů, úkolů, pokladů: jak za starých časů?
Počítačový svět Might and Magic vznikl ještě v době, kdy jsem na osmibitovém Atari proháněl Zorra a hrál na svou dobu skvělou Karateku. Patří k historii počítačové zábavy stejně jako Doom nebo Civilizace. A zatímco strategičtí Heroes vycházejí v novém provedení celkem pravidelně, RPG série se vrací po více než desetileté přestávce. A na Steamu si už teď už můžete za třicet Euro koupit v poslední době populární „Early Access" (předčasný přístup) a nahlédnout do hry. Ale než utratíte peníze, za něž pak dostanete i plnou hru, přečtěte si, jestli to vůbec bude stát za to.
Připravovaná desítka se odehrává na kontinentě Ashan a hráči, kteří neznají nebo si jako já příliš nepamatují události předchozích titulů, by neměli být nijak znevýhodněni. Možná jim tu a tam unikne nějaká narážka na známou postavu či událost, ale to je tak všechno. A dobrá zpráva pro všechny příznivce žánrové čistoty: ve hře nejsou žádné sci-fi elementy, které v některých předchozích dílech Might and Magic někdy až trochu nemile znásilňovaly čistý fantasy svět.
(Skoro) každé RPG s partou bijců pochopitelně začíná volbou hrdinů, a MMX vracející se ke kořenům nemůže startovat jinak. Když opovrhnete náhoddnou volbou skupiny nebo předdefinovanou tlupou, poskládáte si čtyřčlennou partu z orka, trpaslíka, elfa a člověka. Zatím je bohužel pro každou rasu k dispozici jen jedno povolání, takže na cestu zřejmě vyrazíte s orčím barbarem, trpasličím obráncem, elfím rangerem a lidským mágem. Podle prázdných slotů to ale vypadá, že v plné verzi budou k dispozici pro každou rasu povolání nejméně tři.
Nepříliš pestrá je nabídka obličejů - dva mužské a dva ženské pro každou variaci rasy a povolání, což dá ve finální hře dohromady sice slušné číslo, ale pořád dost malou možnost volby. Příjemnější je rozhození několika úvodních bodíků. Už v téhle fázi mi bylo jasné, že vývoj postav bude docela propracovaný: kromě základních atributů (síla, vitalita, magie atd.) má totiž každá postava spoustu skillů, jejichž namaxování rozhodně chvíli potrvá; a dost možná všechny během jednoho hraní ani na velmistrovskou úroveň nedotáhnete.
Parta hotova, nepříliš originální úvodní povídání na pár obrazovek a hup, stojím na molu malebného městečka Sorpigal. Na svět koukám očima hrdinů a chodím po čtverečkách (plynule ovšem, a můžu se i libovolně myší rozhlížet). Jednak to působí hezky oldskoolově (á la Legend of Grimrock), jednak to samozřejmě celkem usnadňuje orientaci a mapování. Mimochodem, jinak přehledná mapa zatím (doufám, že zatím!) neumí poznámky a popisky.
Prohlížím si město, kouknu do prvního obchodu a podle instrukcí chlapíka z mola se jdu poptat po nějaké práci k veliteli místních stráží. Hra vás na začátku vyloženě do ničeho netlačí, a ač máte „hlavní" příběhový úkol, jste především dobrodruhy s touhou po mydlení nepřátel a nacházení pokladů.
Rozhovor s velitelem mě pobavil. Dialog si trochu dělá legraci ze zažitých klišé, a pak ho sám použije. Skřetí kapitán Maximus vám totiž řekne, že pro vás rozhodně nemá žádný klasický úkol, jako je zabíjení krys ve sklepě! (No vzpomeňte si, v kolika RPG je něco podobného v úvodních lokacích). A pak vám zadá úkol... pobít pavouky v městské studni! Hahaha. Každopádně po městě se potloukají i další postavy, dost jich je také v budovách. Je fajn, že je nemusíte nijak moc hledat, interiéry budov jsou totiž představovány statickou obrazovkou s pár postavami, které vám něco řeknou. Nemusíte tedy pobíhat po několikapatrových budovách a hledat zastrčená NPC, což je fajn (a zas takové oldskůlové, že?).
Tak či tak, vrhám se na svůj první dungeon a je mi jasné, že mě čeká i první boj. Podzemí - na to, že jsou to jeskyně pod městem - jsou docela barevné a samozřejmě zamořené pár pavouky různé tuhosti, včetně královny. A boje mě co? Boje mě baví! Jsou tahové, ale kromě výběru nepřítele na vše potřebné klikáte jen ve spodní části rozhraní, prostě vyberete krytí, majznutí, střelu, kouzlo, lahvičku...
Docela to odsýpá a za chvíli je podzemí čisté. Návrat, odměna, první level-up. Zatím fajn, jen mi připadá divné, že noc a den se mění fakt celkem rychle a moje parta je tím pádem dost často (myšleno často v reálném čase) unavená a musí spát. Škoda, denní cyklus tedy mohl být klidně delší, takhle abyste spali po proběhnutí pár městskými ulicemi.
Beru další úkoly, které mě ženou ven z města. Osvobodit maják od nag, vykosit bandity na cestách... však to znáte. Pokud mi porce bojů v dungeonu připadala docela vyvážená, v divočině je jich na můj vkus trochu moc. Já vím, že série MM (a třeba i Wizardry) taková prostě je. Nicméně když jsem na cestě přes pár čtverečků od města k blízkému majáku musel pobít tolik nepřátel (a několikrát odpočíval kvůli noci a/nebo vyčerpání many a životů), trochu se mi boje proti opakujícím se partičkám nepřátel začaly zajídat.
Neříkám, že by mě MMX jako celek nebavil, ale pokud si chcete užít příběh a úkoly, mohou vás boje až trochu zdržovat a nudit. Lítá řež s opakujícími se protivníky se tak stává časově nejpodstatnější složkou hry, trochu na úkor prozkoumávání světa s truhlami a svatyněmi, rozhovorů a hádanek (na jednu jsem narazil v kryptě kousek za městem).
Vývoj postav, jak už jsem naznačil, je docela propracovaný. A budete vždycky těžce volit, jestli rangerce raději vylepšit střelbu, boj nablízko nebo třeba přírodní magii, kterou dokáže mimo jiné léčit zranění či odstranit otravu. Kromě zvyšování atributů a dovedností vás čeká i trénování speciálních úrovní v jednotlivých skillech, které přidají příjemný bonus. A nová kouzla se taky čarodějům jen tak neobjeví v hlavě, ale musíte za ně pěkně zaplatit u městského kouzelníka. Ke čtyřem hlavním postavám můžete přibrat až dva další nohsledy. Někdy to budou NPC důležitá pro nějaký úkol, jindy „jen" najatí pomocníci. Ti vám ovšem nepomohou přímo v bojích úderem či kouzlem, ale přidají různé bonusy. Třeba nákladní mula zvětší inventář, zvěd ukáže informace o nepřátelích atd.
Svět Might and Magic - ať už prezentovaný ve strategickém či RPG žánru - byl vždycky hodně barevný až kýčovitý. A Legacy v tomhle trendu pokračují, což asi není na škodu. Asi nejvíc se mi zamlouvalo město a část dungeonů, s některými částmi krajiny už to bylo horší: hory i les v okolí města působí až odfláknutě. Postavy nepřátel opravdu dávají vzpomenout roky starým RPGčkům, ale tak nějak mi to v rámci atmosféry celé hry nevadilo; jen animace by měli autoři ještě dotáhnout. Stejně jako rychlost nahrávání - některé loadingy zatím fakt trvají. Jo, a líbí se mi deník úkolů a zápisník s přehledem míst, legend a příšer i s bojovými informacemi, které odkrýváte až v boji s tím kterým nepřítelem.
Might and Magic X: Legacy pro PC je možné již hrát po předplacení hry za 30 eur na Steamu.
plná verze se plánuje na začátek roku 2014.
Ač jsem nehrál všechny díly MM, považuji tuhle sérii celkově spíš za takovou pohodovější a ne úplně hardcore. Prostě chodíte po otevřeném světě, prozkoumáváte dungeony a v celkem svižném tahovém režimu se zhusta mydlíte s potvoráky všeho druhu. A levelujete partičku, samozřejmě. Vypadá to, že i aktuální Legacy jde touhle cestou. I když doufám, že směrem k pohodlnějšímu hraní (tím nemyslím snazšímu) autoři ještě pár kroků udělají.
Automapa bez poznámek je zatím užitečná jen napůl, bojů je místy tak moc, že jsou nudné, a častá potřeba odpočinku společně s poměrně omezenou kapacitou zásob jídla zbytečně kouskuje dobrodružství. Předsevzetí vytvořit oldskoolový dungeon v přístupném moderním kabátě se hochům z Limbicu a Ubisoftu každopádně zatím daří plnit. A já doufám, že finální verze přinese i perfektně odladěnou hratelnost a zábavu.