Recenze Michael Jackson: The Experience

V úspěchu taneční hříčky Dance Central pro Kinect se určitě zhlédl dnes už nebožtík Michael Jackson, respektive Ubisoft, když zakoupil práva na další tanečně hudební hru, věnovanou bohatému odkazu popového krále. Samozřejmě, práva na Jacksonovu hudbu nebyla určitě laciná, takže nepřekvapí, že se jedná o multiplatformovku, která ve třech edicích vyšla na všechny současné konzole pod televizi i do ruky.

Zatímco prvotiny pro kapesní konzole jsou hodně ořezané a pouze rytmické hříčky na mačkání tlačítek do rytmu, Wii verze s Move edicí už je o třídu bohatší, když nabízí i využití pohybového ovládání. Ale pozor, obě varianty dokážou snímat pouze pohyb ovladače v ruce a nikoli pozici celého těla, takže při hraní tak můžete klidně sedět, což zábavu trochu devalvuje. Jasně nejlepší verzí je pouze ta pro Kinect, jež jako jediná dokáže snímat kompletně celé tělo. Jacksonova hra je vlastně snad první vlaštovkou, která ukazuje širší možnosti Kinectu oproti staromódnímu řešení Move a Wii. A právě proto jsme si vybrali pro recenzi právě potenciálně nejlepší xboxovou verzi z letošního jara.

V kostce se dá říci, že i tancování s Michaelem je prakticky totožné, co dřívější Dance Central, jen musíte samozřejmě počítat s náplní hudby pouze od jediného interpreta. Cílení na miliony fanoušků Michaela Jacksona je nabíledni. Pokud se mezi ně řadíte, můžete se těšit na necelou třicítku jeho originálních skladeb (nejsou to naštěstí žádné covery), samozřejmě s přihlédnutím k jeho největším a nejprofláklejším hitům. To na jednu stranu není mnoho, však znalci by přivítali jistě i další skladby, načež sice na tu druhou stranu hra inzeruje, že podporuje stahovatelný obsah, ale ani za více než měsíc od vydání se žádná další skladba ke stažení neobjevila, což je velká škoda.

1 of 15

Caption

Attribution

Základní úkol je jasný. Podle dvou pomůcek musíte co nejpřesněji opakovat zobrazované taneční kreace ve třech obtížnostech, za něž pak dostáváte bodíky a závěrečné hodnocení od jedné do pěti hvězdiček. Takže taneční klasika... První pomůckou je malé informační okénko v rohu obrazovky, které vám na siluetě tanečníka vždy ukáže následující krok. Pokud skladbu tancujete poprvé, tak vám prakticky v ničem nepomůže, snad když trsáte delší dobu, už budete zhruba vědět, co ten který krok znamená. Nu a tou druhou a užitečnější pomůckou jsou obvyklí spolutanečníci na obrazovce, jejichž kreace právě musíte stínovat.

Historka z recenzování

Vybavuji si, že když jsem poprvé předstoupil před Kinect a tuto hru, tak jsem měl na sobě jen trenky. Začal jsem tancovat, resp. se o to pokoušet a brzy jsem zpozoroval na obrazovce, kde jste vidět jako stínová postava uprostřed pódia, dva podivně se mihotající body na prsou. Říkám si, safra, asi nějaké mouchy před kamerou či co, a pak jsem zjistil, že to byly moje bradavky! Ano, i tak pěkně zabírá kamerka Kinectu celé tělo.

Kroky se ve skladbách pravidelně opakují, takže posléze už si je zapamatujete, byť s provedením se asi hned tak chytat nebudete. Ani nevím, jestli to je velkou citlivostí Kinectu v této hře, nebo mými prkennými pohyby (asi spíše to druhé), ale vystřihnout i jednoduchý taneční krok na nejvyšší hodnocení byl v mém podání takřka nadlidský výkon. Nicméně musím také uznat, že globálně je virtuální Jackson v té dolní stupnici docela benevolentní, když jsem místo pořádného kroucení ruky jen tak zlomil loket, aby se neřeklo, a stejně jsem kreací prošel, byť s odřenýma ušima.

Takže tajtrdlíkování před kamerou (pozor, potřebujete opravdu hodně prostoru! viz recenze Kinectu) vypadá asi takto: chvíli očumujete tanečníky na obrazovce, abyste se k nim přidali. Zpočátku vám to nejde, takže hra stále prudí tím, že se vám kroky nevedou, načež vám dá pár sekund pauzu na vydýchání a už v okénku odpočítává další taneční kreaci. Tu také proskáčete, načež v druhé půli celé skladby už víte co a jak, takže bodíky už pěkně rostou a nakonec trochu zpocení a se šrámem na ruce od zasáhnutého lustru vyválčíte třeba pěkné dvě hvězdičky. Tak nějak to probíhalo u nás...

No jo, zatančíte si na své oblíbené skladby, zlepšíte se za pár hodin o jednu, dvě hvězdičky, a co dál? Ano, pozvat kamarády a rozjet to až ve čtyřech tanečnících! Jenže ouha, Michael tasí pouze jeden párty režim výhradně s postupným hraním, takže velká přednost Kinectu, jakože možnost snímání dvou hráčů najednou, zde padá do kytek, což už je trestuhodné opomenutí (to umožní až Dance Central 2)! A nespraví to už ani fakt, že můžete tancovat nejen proti sobě o co největší skóre, ale také v kooperaci spolu, takže pro co největší společný výkon.

Takže je víkend s Michaelem Jacksonem fuč, ze soboty vás bolí ruce od překonávání vlastních rekordů, z neděle napálený plastový lustr z IKEA už je zase složený a na svém původním místě, a už jen odklízíte rozsypané buráky po nedělní hromadné seanci s přáteli, s nimiž jste soutěžili proti sobě. Dobrá, dva dny s Michaelem zábavně zabité, ale co dále? Mno, asi nic. Hra totiž zhruba v těchto okamžicích bohužel končí. Tedy ona samozřejmě nekončí, že se objeví titulky, šmytec a vykopne vás do dashboardu, jenže jiný druh zábavy tu prostě není.

Chybí tu jakýkoli karierní nebo alespoň déletrvající režim, další herní módy i internetový multiplayer, což je další trestuhodné opomenutí. Nabízí se tak jen prosté tancování na bodíky a konec. Dobrá, zapomněl jsem zmínit ještě mistrovu taneční školu, ale ta ani nestojí za řeč. Nabízí totiž pouze sbírku dvaceti instruktážních videí, jak správně v reálu cvičit a tancovat, což se vám možná může později hodit, nebo se na to ani nepodíváte a budete si tancovat podle sebe, což byl i můj případ. Já si chci hrát hned a ne čučet nejdříve půl hodiny na to, jak si mám před tancovačkou protáhnout bicáky!

1 of 13

Caption

Attribution

Však jsem se něco nachodil na diskotéky a jako trénink jsem měl jen pár točených a jeden doutník, a vidíte, noha mi na parketu neupadla a i dnes mi pohyb nedělá potíže. Jedinou pořádnou devizou tak je asi výborná mistrova hudba, která oslovila i mě a to popík zrovna moc nemusím. Zdejší skladby jsou křišťálově čistě reprodukovány, nejsou osekané a velmi dobře se poslouchají, až jsem si pomyslel, jaká je to škoda, že hra nemá žádný samostatný hudební přehrávač. No, v minoritní míře si můžete ještě zazpívat jako v karaoke, pokud máte mikrofon, popř. na expertní obtížnost do toho ještě tancovat, ale skladeb pro zpěv je pomálu a navíc mi to ani nepřišlo moc zábavné jako ve specializovaných zpívánkách.

V určitý okamžik vás hra také vyfotí, ale vloženou volnou část pro vlastní taneční eskapády Michael Jackson nenabízí, jen tanec podle jeho not. Podle jeho not, takže by tu asi neměla chybět ta hlavní - jeho proslulá měsíční chůze! Sice mi trvalo trochu déle, než jsem našel skladbu, v níž je tento prvek obsažen, ale nakonec se povedlo, i když moje měsíční chůze vypadala spíše jakou zamačkávání bubáka v koberci, než ladné šourání, jak to všichni známe. Naštěstí si Kinect trochu zamhouřil čočku, takže jsem i tento krok zvládl na hodnocení, ale samozřejmě to nejnižší. Ano, sice si můžu jako v Madagaskaru směle říci "Já tak rád trsám, trsám. Já tak rád trsám, trsám...", ale jen u poga šiknutého zběsilým čardášem, což je asi jediná kombinace, která by mi šla... Tu ale hra bohužel nezná a nehodnotí.

Takže když jsem se vrátil ze Star Dance zpátky do reality mého obýváku, tak jsem po několika dnech pilování tance ala Michael Jackson vyvodil dva závěry. Jednak ze mě takový akrobat, jako byl on, nebude, a druhak je jeho hra jen jednoduše pojatá zábava na pár večerů, kterou asi po několika tancích nadobro odložíte. Taneční Jackson postrádá větší hloubku, když je bohužel citelně vidět, že Ubisoft vzal jeho slavné skladby a šupito presto na ně narouboval vlastní verzi Dance Central, ovšem možná s trochu méně přesnou odezvou na vaše pohyby, která se mi v rychlejších skladbách zdála, že krapet nestíhá.