Skip to main content

FOTOSERIÁL z české PC verze Metro: Last Light

Šestadvacet okomentovaných momentek z podzemí.

Po pondělní recenzi, úterních exkluzivních videodojmech a kauze se zpoplatněním vyšší obtížnosti, středečním vizuálním srovnáním PC/PS3/X360 verzí a souhrnem zahraničních recenzí, čtvrtečním odhalením neuvěřitelných pracovních podmínek a startovním traileru, pátečním hardwarovém okénku a ještě před zítřejším pohledem do kanceláří tvůrců pomalu zakončujeme velké pokrytí nejdůležitější a v ČR asi i nejprodávanější hry měsíce Metro: Last Light s tímto fotoseriálem s námi vybranými momentkami, který doplňuje recenzi s dalšími poznatky z hraní přeložené verze snadno stravitelnou formou.

Zdá se, že u Sparťanů vládne pohoda. Kytara je v metru oblíbený nástroj a za jeden náboj, což je místní měna, vám lidé budou hrát třeba pět minut.
Jsou ovšem i tací, kteří brnkání na struny nedokáží snést a pouští si do uší techno z magnetofonových pásek.
Škoda, že si dámu nemůžete zahrát, maximálně se dívat.
Na povrchu občas svítí sluníčko, což vám při vyhrabání se z temného metra vždycky zvedne náladu.
Ovšem jen do té doby, než začne hustě pršet a kolem se vyrojí mutanti.
Last Light není v žádném slova smyslu otevřená hra, ale z podobných scenérií je vidět, že by úzké koridory šly občas trochu rozšířit.
Zpočátku jsou souboje s mutanty zábavné díky hutné atmosféře, kdy se na povrchu rosí maska, slyšíte své hluboké dýchání a kolega vám občas nechtíc zasvítí baterkou do očí.
Pavouček, do něhož nemá kvůli silnému oplátování cenu sypat olovo. Stačí na něj posvítit baterkou.
V Metru se najíte buď prasat ...
... nebo houbiček. Proč? Obojí nepotřebuje pro svůj růst světlo.
Téměř na každém kroku najdete v knihy Metro 2033, 2034 nebo 2035. Zároveň na zdech visí reklamní plagáty. Vypadá to, že Dmitry Glukhovsky místo peněz za scénář dostal spoustu reklamy?
Lidé sice stěží přežívají, ale zábava musí být. První náznak erotičtějšího obsahu.
Hned po pár krocích se začně přiostrovat. Naneštěstí kvůli koridorovitému designu se do koupelny nedá dostat.
Ale ani tohle není vše, při hraní vám bude ještě více horko.
Zábavu s dívkami si nemůže dovolit každý, takže se v metru dost chlastá. A padá s flaškou u huby.
Opíjejí se fašisti i komunisti, vojáci i velitelé. Intoxikovat se můžete i vy, stačí dojít do baru.
Metro: Last Light nejsou jen stanice, ale i tunely vedoucí mezi nimi...
... a úžasně vypadající exteriéry.
Venku se potí vnitřek plynové masky a zvenku se na ní zase objevuje krev nepřátel, třeba jako tohoto nepříjemného Démona.
Špínu zakrývající výhled musíte občas utřít. Maličkost, která ovšem skvěle dokresluje určitou úroveň realističnosti.
Jak hloupě vypadají, tak se i mutanti z povrchu chovají.
Moskva je krásná i v noci.
Alespoň do té doby, než na vás z vody vyskočí potvora velikosti rodinného domku.
Případně její kamarádka dosahující výšky menšího mrakodrapu.
Kromě průzkumu a přestřelek s menším počtem nepřátel se dočkáte i zběsile akčních sekvencí.
Všechny dopravní prostředky, které se tu ještě dají používat, mají jedno společné. Jezdí po kolejích.

Chcete-li se na tyto vytípané obrázky z hraní podívat ve vyšším (původním) rozlišení, máte možnost v této speciální galerii.

Read this next