Metro: Last Light

Pak se vrátil ke vstupu do stanice a až uvnitř zjistil, že zastávka patří fašistické frakci. Vpravo plápolal oheň a na něm se ohřívala polévka. Aby zůstal skrytý, protože jak komentoval zástupce THQ "Hratelnost je přímo podřízena tmě a světlu", střelil hlavní hrdina do kotlíku a vylitá tekutina po chvilce oheň uhasila. Stejně jako u první zabité stráže, okolo stojící postavy nehnuly ani brvou.

Po skončení prezentace se proto zástupce THQ ptám, zda takhle ignorantské chování je u protivníků normální. Nicméně podle něj měli stráže reagovat na zhasnutý oheň, zároveň ale objasňuje: "Pro lidi žijící v metru je tma naprosto přirozená a protože je elektřina vzácná komodita, už jsou zvyklí, že občas lampa nebo světlo zhasnou."

Arťom pak pokračoval v zatemňování místnosti, ale v jednu chvíli si nedal pozor a fašisté ho zmerčili. Okamžitě se rozpoutala zběsilá střelba, na pomoc přibíhaly posily, takže Arťom čelil asi deseti vojákům. Prostor ozařovaly záblesky z hlavní a dřevěné bedny se tříštily na malé kousky. Protože v šeru se stírá vnímání barev, najednou jsem měl pocit, jako by hra byla pouze černobílá. Temná atmosféra působila ještě nabušeněji, než v prvním díle.

Další mela se strhla, když si ve strážní věži Arťom vzal rotační kulomet. Začali na něj dotírat vojáci ze směru, kterým přišel. Následně, při průchodu skrz skladiště, jsem byl opět svědkem vylepšeného systému destrukce, konkrétně dřevěných krabic, které se rozpadaly na malinké třísky. Za dveřmi na Arťoma čekal spojenec a spolu se vydali do nitra fašistické základny, kde zrovna probíhalo jakési shromáždění. Scéna byla plná krásně provedeného kouře a průchod mezi desítkami postav mi připomněl Eziovo prodírání davem v Assassin's Creed.

Za chvilku ale bylo po idylce, protože za řečníkem přiběhli vojáci, kteří mu šeptali zprávy o masakru u vchodu do stanice. Jeden z nich Arťoma poznal a opět vypukla střelba. Podivné bylo, že kromě lidí na pódiu si vás v bitce nikdo nevšímal, přitom by stovka kolem stojících lidí oba hrdiny v pohodě umlátila ručně. Oba zaběhli za roh, Arťom schytal kulku a kamarád mu pomohl vylézt za kulomet umístěný na drezíně. Ještě než se rozjeli, tak za oběma dorazili dva fašisté, jednoho kolega sejmul a druhý, když viděl bezvýchodnost situace, se raději vzdal.

Tím začala poslední část prezentace. Zběsilá honička na vozících byla příjemnou změnou a šancí všimnout si dalších povedených grafických efektů. Skvěle vypadaly animace textilií třepotající se ve větru, i když jsem si všiml, že kulky na nich, na rozdíl od jiných materiálů, nenechávaly žádné stopy. Kupodivu předvádějící při jízdě používal brokovnici, která byla na větší vzdálenost absolutně neúčinná... Za chvilku se se Arťom zmátořil a bryskně přeskočil na druhý vozík, kde vyřídil ještě pár stráží, načež se vlak přiřítil do stanice Hanzy, tedy nejmocnější frakce v Metru. A tím hratelné demo skončilo.

Autoři si pro nás na závěr připravili ještě ukázku nového mutanta, který vypadal jako ork z Pána prstenů, ovšem s rakovinou kůže. Na těle měl pláty podobné želvímu krunýři, prorážel zdi a na jeho likvidaci byla potřeba hromada nábojů. Metro: Last Light vyjde ve čtvrtém kvartálu příštího roku a já se na něj ohromně těším, protože atmosféra a grafika, kterými jsem se zaklínal v celém článku, byla naprosto úžasná! Jsem proto ochoten odpustit hře i trochu vyčpělou koridorovitou hratelnost. Nepotěšila mě ale odpověď na délku hry, když mi zástupce THQ s nechápavým výrazem ve tváři říkal, že se mu nezdá, že by první díl nebo třeba Homefront, byly nějak krátké hry. Čímž asi naznačil, že délka hry asi nebude nijak nadprůměrná.