Recenze Men of War: Condemned Heroes
Ruští vězni a dezertéři v rolích válečných hrdinů.
Po Vietnamské válce se nehynoucí válečná strategická série znovu vrací tam, kam od začátku patří - na bojiště východní fronty 2. světové války. Už čtvrtý díl toho jména opět slaví méně známé sovětské jednotky, nyní to jsou oddíly degradovaných důstojníků, nepřizpůsobivých vojáků a vězňů, které Stalin ve svém rozkaze č. 227 nařídil nasazovat do těch nejhorších bojů s velkou přesilou nepřítele. Nechal je tak vlastně obětovat a proto jsem se ani nedivil, že jsem ve zdejší kampani víceméně s hrstkou bojovníků a techniky skoro neustále čelil někdy až obrovské přesile protivníka, kterým je zde výhradně německý Wehrmacht.
I proto je třeba vzít v potaz, že zdejší úrovně jsou i na nejlehčí ze tří obtížnostních stupínků poměrně zle náročné a někdy i frustrující zejména pro ty, kteří nemají s Men of War žádné zkušenosti. Však o takové ani nová hra nestojí, když poněkolikáté už zcela postrádá tutoriál a i tištěný český návod je velmi střídmý a vlastně nepředstaví z vlastní hry vůbec nic. Přitom ani velký PDF manuál na disku nenajdete... Pomalu mi ale připadá, že se tato stále poměrně kvalitní strategická série pomalu mění v jakousi zombii, která už jen žije ze svého dřívějšího života. Mám na mysli fakt, že Condemned Heroes vlastně vůbec nic nového nepřinášejí a pouze staví na tom starém a osvědčeném bez jakékoli invence.
Východní vojsko i východní země
Jediná singl kampaň vás postaví do role velitele pouze zmíněných sovětských vojáků, za jinou národnost si v kampani nezahrajete. Ani zasazení mezi roky 1942-1945 a letní či zimní mapy umístěné na Ukrajinu, Brest, do Varšavy či Štětína, vás absolutně ničím nepřekvapí, když jsou velmi podobné východní frontě z minulých dílů Men of War. Každopádně alespoň zimní pohádka se sněžením vypadá velmi pěkně, ostatně jako stále stejná, ale pohledná grafika mírné náročnosti, kde ale došlo snad pouze k vylepšení textur postav, jinak je prostředí na pohled stejně detailní, jako dříve.
Takže zkušené harcovníky série v kampani dle příběhů několika pamětníků vězeňských jednotek nic nepřekvapí, a to ani v dobrém, ani ve špatném smyslu. Dobrodružství je rozděleno do kvarteta kapitol, přičemž ty dávají dohromady přesně 19 misí, tedy nikoli 15, jak se mylně uvádí i na obalu hry. Kromě několika bonusových misí, které s tažením vězňů přímo nesouvisí, musíte hrát kampaň pěkně postupně, vybírat si zde ani z těch kapitol nejde. Každopádně o trvanlivost není nutno mít obavy, kampaň samotná podle obtížnosti zabere mezi 10-12 hodinami, zkušeným možná o pár hodinek méně.
Vystřílet, vystřílet a zase vystřílet
Jenže jádro pudla tkví v tom, že zdejší úrovně už nejsou moc zábavné a motivující, protože na příběh se tu moc nedá (zcela třeba chybí jakékoli střihové scény mezi misemi) a místo pořádného úvodu se musíte začíst do několika stránek suchého textu, který vám pozadí trestaneckých jednotek přiblíží. Hraní samotné je pak prakticky shodné s předchůdci a asi jej nemá cenu blíže rozebírat, protože tady se už léta nic velkého nezměnilo. Opět nechybí skvělá možnost přímého řízení bojové techniky a vojáčka jako v akčních střílečkách, tradičně výborná je i zničitelnost prostředků i prostředí a také vcelku dobrá AI spolubojovníků. Ti se sice občas bezhlavě rozběhnou, vozidla to někdy naperou do vehiklu kamaráda, ale zase se vojáčci dokážou sami stáhnout, popř. relativně jistě krýt.
Náplň misí je bohužel dosti často opakovaná a repetitivní - vaše rozkazy jsou totiž značně podobné a v celé kampani občas neřkuli i stejné. Hra mne tak bavila o poznání méně, než v posledních dvou dílech, což znásobovala i absence zkušenostního postupu mých jednotek, které jsou zde spíše anonymní a dokonale nahraditelné. Situaci plně nezachrání ani multiplayer postavený na GameSpy klientovi, včetně možnosti LAN seancí až pro 8 hráčů. Pouhé dva režimy soubojů o vlajku na čtyřech podobných mapách - to je věru na dnešní standard hodně málo! Však se také skoro vůbec nehraje, já našel po několik dnů testování zpravidla pouhé 1-2 seance, přičemž jindy bývalo lobby zcela opuštěné. Nosným režimem hry je tady opravdu jen singl.
Men of War: Condemned Heroes vyšla 12. dubna v angličtině s českým manuálem pro PC ve standardní (599,-) i sběratelské verzi (1099,-), která navíc obsahuje vojenskou čutoru a čepici, vše vložené ve vojenském batohu.
koupit na Xzone
Nejdřív registrace, pak hraní
Při instalaci je také nutno počítat s mírnými obstrukcemi, protože hra vás požádá rovnou o zadání dvou různých klíčů pro singleplayer i multiplayer, nakopíruje v tichosti ochranu Securom a ještě nadhodí nutnou online aktivaci. Zajímavé, že mi po registraci hra ukázala pouhé 3 volné licence k přihlášení, tedy maximum čtyř instalací na různé počítače najednou. Když jsem pak hru o několik dnů později mazal a registraci rušil, objevilo se znenadání volných 9 licencí. Kdo se v tom pak má vyznat, že...
VERDIKT: Další přírůstek do neúnavně doplňované strategické série už si s sebou nese snad až moc velké ústupky, které staví hru v rámci své řady mezi ty méně povedené a méně zábavné tituly. Ano, jisté kvality hra určitě neztratila a milovníkům Men of War ji lze stále doporučit, ale pro všechny ostatní už je snad až moc náročná, zbytečně přímočará a bez jakýchkoli výraznějších novinek. Tradiční dobré prvky zůstávají, včetně nižší ceny, ale kampaň je oproti předchůdcům plytká a multiplayer opravdu jen do počtu.