RECENZE Max: The Curse of Brotherhood
Vydejte se objevovat Anotherland v překvapivé plošinovce.
Tenhle kousek na mém pomyslném "pracovním stole" přistál tak trochu nečekaně a vstupoval jsem do něj s prakticky nulovou představou, co mě čeká. Díky tomu mohu hned ze startu vyseknout upřímnou poklonu: první minuty u mě vzbudily dvě velmi pozitivní asociace. Zatímco úvodní filmeček zapůsobil tak trochu jako "tradiční kousek od Pixaru", první kroky ve hře samotné na mne dýchly atmosférou klasické adventury "Another World". Tahle 2.5D plošinovka nacpaná puzzly nabízí kvalitní výpravu a stylem připomíná podstatně vyspělejší hry typu Limbo nebo Abe´s Odyssey. Příběh ale bohužel není zas tak ambiciózní a hratelnost není zas tak bezchybná.
Samotný vývoj hry má relativně zajímavou historii, která se na ní citelně projevuje. Stojí za ní dánský tým Press Play, zabývající se menšími, nicméně oceňovanými tabletovými a mobilními hrami. Max původně vyšel v technicky i herně mnohem jednodušším provedení na tabletech a Wii. Nicméně v roce 2012 firmu zakoupil Microsoft a podle všeho z ní hodlá udělat líheň nemálo ambiciózních stahovatelných titulů pro Xbox. Jejich první "interní" počin tak vychází exkluzivně pro Xbox One a místy poměrně zdařile demonstruje výkon konzole. Později bychom se měli dočkat také konverze pro Xbox 360.
Příběh vypráví, jak se starší bratr Max vrátí domů ze školy a zjistí, že mu mladší sourozenec Felix vtrhnul do jeho pokoje, který v rámci vášnivého hraní si řádně zdemoloval. Rozzuřen do běla, Max v internetovém prohlížeči zadá "jak nechat bratra zmizet", najde tajemné zaříkávadlo, přečte ho nahlas a... v pokoji se otevře brána do jiného světa, ze které se vynoří obří pařát, popadne vyděšeného Felixe a vtáhne jej k sobě. Max si na poslední chvíli uvědomí co udělal a než se brána do jiného světa zavře, proskočí také na druhou stranu. Ocitne se tak v podivném světě plném monster, kouzel, krásy i nebezpečí.
Zápletka není nejhorší a jejímu podání náležitě napomáhají parádní filmečky, ale především excelentní dabing, který je přítomen v mnohem větší míře, než jsme u podobných her zvyklí. Max skoro každou svoji/vaši akci nějak komentuje, vždy ale krátce, výstižně a vtipně. Jeho rafinované překonávání nepřátel či pastí tak získává parádní náboj a atmosféra hráče snadno strhne. Může za to samozřejmě také citlivě dávkovaná obtížnost a celkové tempo hry, kdy se akční pasáže střídají s puzzly nebo s "pouhými" průchody nádhernou krajinou, zatímco kamera odplouvá do dálky a zazní jedna s povedených hudebních pasáží.
Netrvá dlouho a narazíte na kouzelnou babičku, která svou duši a kouzelné schopnosti přenese do Maxova školního pera. Od toho okamžiku začnete využívat ústřední herní mechaniku hry, kdy pomocí podržení pravé spouště na ovladači přestanete ovládat Maxe a místo toho se chopíte velkého hologramu kouzelného pera, pomocí kterého můžete v herním prostředí kreslit několik předdefinovaných druhů předmětů, jež se následně zhmotní a pomohou vám překonat danou pasáž. Vyčarovat takhle můžete třebas plošinku, lano, vodní proud nebo ohnivou kouli.
Jednou z technicky působivých vlastností hry je simulace fyziky, nicméně právě tady nastávají občas problémy. S ohledem na citlivost jednotlivých materiálů a předmětů je důležité, jak přesně nakreslíte daný předmět - ovlivní to jeho pozici, ale třebas i dynamiku a úhel dopadu. Bohužel tahle mechanika byla citelně vytvořena pro dotykové obrazovky a analogovými páčkami je místy docela složité dosáhnout tak přesných výsledků, jak by bylo potřeba.
Max: The Curse of Brotherhood vyšlo pro Xbox One koncem prosince 2013 a letos vyjde i na X360.
hra se šíří jen digitální distribucí a stojí v přepočtu 300 Kč.
Většinou se tahle nepřesnost ovládání dá snést, nicméně sem tam si na ni zanadáváte. Je to škoda, protože jinak je hra v mnoha ohledech parádní. Prostředí jsou pestrá, puzzly nápadité (obzvláště v druhé polovině hry, kdy musíte kombinovat stále více elementů dohromady) a finální sekvence bez přehánění mimořádná.
Vizuálně má hra pár průměrných momentů, ale také několik opravdu parádních - ať už se jedná o paprsky prosvěcující skrz kouř nebo dokonalou realtime hru stínů v jeskyních. Solidní frekvence checkpointů se postará, abyste při opakování stejné pasáže nebyli příliš frustrovaní. A pokud máte zájem hledat skryté předměty (často brilantně schované), snadno si můžete pětihodinovou herní dobu natáhnout na desetihodinovou.
VERDIKT: Stylová pohádka s parádní výpravou a solidní 2.5D plošinkovo-puzloidní hratelností. Ústřední mechanika, prozrazující tabletové kořeny téhle hry, nefunguje na páčkách ovladače úplně spolehlivě, ale dá se zkrotit. Skvělou motivací během hraní je objevování pestrého fantaskního světa, s jeho historií, faunou i flórou.