Max Payne 3

Max Payne je na dně.

A jeho noví autoři z Rockstaru? Mají pověst největších miláčků a díky sérii GTA je zná celý svět, přesto nyní upadají v nemilost. Když hráči poprvé spatřili nový vzhled Maxe Payne a to, co mu tihle vývojáři "provedli", div že fanouškovská obec nevyrazila do ulic s dlažebními kostkami v ruce. Z charismatického a utrápeného newyorského detektiva, který v nocích bloudí opuštěnými a zasněženými ulicemi, se stal vyholený a fousatý, sice pořád svalnatý, ale o poznání zestárlý chlap v maskáčích s tváří podobnou Samu Fisherovi. Seznamte se, tohle je Max Payne 3.

"Je to samozřejmě ošemetná věc," brání se šéf výpravy Rob Nelson, když mu ke spánku tiskneme pistoli ráže 9mm, jednu ze vzpomínek na starého dobrého Maxe. "Děláme pokračování hry, kterou jsme nevytvořili, a musíme ji někam posunout, ale přitom zachovat ty podstatné prvky," vysvětluje Rob stanovisko vancouverského studia Rockstaru, které hru vyvíjí. Dáváme mu šanci. Ostatně, Rockstar neměl dvakrát na výběr: značku přejal po finských Remedy, autorech prvních dvou dílů, kteří mají momentálně plné ruce práce s Alanem Wakem. Takže se pohodlně usaďte a začínáme...

Sao Paulo, Brazílie. Latinskoamerická megapole s více než dvaceti miliony obyvateli. Na jejích okrajích leží favely, nechvalně proslulá ghetta, která platí za jedna z nejnebezpečnějších míst na světě. Daleko spíš než policii tahle část města náleží gangu Primero Comanda da Capital, který za svých patnáct let existence ze Sao Paula udělal hotové peklo. Organizované útěky z vězení, častá uliční přepadení, výkupné, zkorumpovaná policie, soukromé žoldácké organizace a ulice plné tajemných sekuriťáků.

Max Payne je uprostřed toho všeho na umření. Alkohol a závislost na lécích proti bolesti ho přivedla na úplné dno, připravila ho o práci u newyorské policie a vyhnala ho z města a později i z celé země. Dvanáct let po událostech druhého dílu je hrdina fyzicky i psychicky naprosto vyčerpaný a jediné, co mu zbývá, je práce pro jednu ze soukromých bezpečnostních agentur v Sao Paulu. Skrze ní se zaplete do nepředvídatelného kolotoče nevyjasněných vražd a záhadných událostí, ne nepodobných těm, které už jednou řešil.

"Favely jsou jako malá bludiště," říká nadšeně šéf vývoje, Jeronimo Berrera, zatímco na monitoru běhá Max úzkými chodbičkami a ulicemi. Z polorozpadlých domů, dřevěných chýší a dvou až třípatrových baráků s prohnilou omítkou chvíli co chvíli vyskakují nepřátelé, někteří střílí dokonce přímo z oken nebo ze střech. "Není to úplně otevřený herní svět, ale v rámci jednotlivých levelů si můžete chodit, kde chcete a kudy chcete. Vaši protivníci sice budou často reagovat podle naskriptovaných událostí, ale jinak vás budou pronásledovat kamkoliv."

V jednu chvíli Max vystřelí ve stejnou chvíli jako protivník a obrazovka už začíná černat, nakonec se ale hrdina znovu postaví na nohy. To je jedna z novinek: pokud zabijete nepřítele zrovna ve chvíli, kdy by on měl správně zabít vás, dodá vám to maličký kousek zdraví. Čili na tom budete mizerně, ale přežijete. Váš zdravotní stav bude mimo to drtit i Maxova závislost na lécích na bolest; zdá se, že pokud je nebudete brát pravidelně, začne hrdina upadat do depresí a stavů, ve kterých se nebude úplně ovládat. Že by návrat psychedelických levelů z původní hry? To se nám z vývojářů vypáčit nepodařilo, ale vše tomu nasvědčuje.