Mata Hari

Nicméně tyto schopnosti nemají ve hře na nic vliv, pouze se od jejich výše odvíjí konečné hodnocení a tvoří tak jen spíše takový drobný sběratelský prvek. Když už jsem nakousl tu chemii, nelze nezmínit asi nejslavnější charakter ve hře, čímž je laureátka Nobelovy ceny Marie Curie-Sklodowská, jakožto vaše pozdější přítelkyně a pomocnice. Vůbec ve hře potkáte několik známých osobností skutečného světa, když se seznámíte s dalším skvělým fyzikem Fritzem Haberem nebo proslulým divadelníkem Gabrielem Astrucem. A jednou se Mata v rozhovoru dokonce zmíní i o Praze.

Jenže všechny známé postavy hrají vlastně vždy jen druhé housle, protože Mata se musí chtě nechtě soustředit jen a pouze na získávání cenných informací, kdy pendluje po předválečné Evropě a pomocí svého umění svádět a dvořit se nakonec požadované materiály vždy dostane. Vy tak můžete při těchto rozhovorech vždy vybírat, jaký způsob svádění Mata použije. Od odmítání, po nehorázné návrhy a mazání medu kolem huby. Ovšem i když zvolíte techniku, vůči které je postava imunní, stejně lze posléze postupně vybírat i všechny ostatní a tak muž nakonec vždy podlehne, čímž možnost volby trošku ztrácí na významu.

A navíc v okamžicích, kdy by mohla být hra více vtahující a napínavá, přijde nečekaný propad, čímž mám hlavně na mysli zprvu zajímavou misi, kdy máte uloupit tajné plány v Daimlerově automobilce. Zpočátku pěkně tajemný úvod rázem vystřídá naprosto nudné bloudění mezi automobily na montážním pásu. Cesta dále je totiž jen jediná a neznačená, když každé vaše šlápnutí vedle odmění otravná animace pištících krys, jejichž zvuk vždy přivolá mechanika ve vedlejším hangáru.

Je tak velká škoda, že právě podání příběhu, které by mělo u takovéto hry hrát první housle, je spíše nicotné a nezajímavé, tedy v kontextu atraktivní látky špionky hrající na všechny strany hodně vysokou hru s mlhavým koncem. Přitom způsob ovládání je do jisté míry neortodoxní, protože prakticky všechny činnosti řešíte jednoduchým přetahováním ikonek s postavami, událostmi a předměty na příslušná místa v obrazovce, což je rychlé a pohodlné.

Potřebujete si promluvit s policejním prefektem o rozluštění zašifrovaného dokumentu? Stačí tak jen ikonku s tajným spisem přetáhnout na postavu policisty a posléze listinu zase myší vložit do dešifrovacího stroje. Intuitivní a rychlé zároveň. Tradičně znamenité je také audiovizuální provedení, kdy jsou všechna statická pozadí s pěkně animovanými elementy výhradně ručně kreslená, což hře dává stylovou historickou patinu. Nadto jsou některá pozadí širší, než scéna na monitoru, takže se při pohybu krajina dále posouvá do stran, což výsledný příznivý dojem z obrázků ještě vylepšuje.