Mata Hari
Slavná špionka hraje na všechny strany.
Z pera osvědčených tvůrců Hala Barwooda a Noaha Falsteina vznikla nová point & click adventura staré školy, tentokráte po Indianu Jonesovi zobrazující špionážní aférky legendární holandské špionky a tanečnice Maty Hari na sklonku 1. světové války. Příběh ovšem není historicky zcela přesný, však jej sami tvůrci popsali jako mix spojující mýty a fakta o Matě Hari do jednoho dobrodružství, jenž se postupně odehrává v Paříži, Berlíně, Monte Carlu a Madridu.
Vše začíná roku 1905 ve městě nad Seinou, kde se Mata snaží prosadit jako exotická tanečnice, když dostane lákavější nabídku vydělávat si jako tajná agentka pro neznámý spolek, který si klade za cíl zamezit vypuknutí 1. světové války. Nicméně tanečnice to posléze rozjede shodou okolností rovnou na více stran, když její půvab a šarm dokáže okouzlit prakticky kohokoli, tedy myšleno na mužskou populaci.
Nakonec se, jak už to tak bývá, nechtěně zaplete do vysoké politiky více, než je záhodno, ovšem finále kupodivu vůbec negraduje, jak bývá u takovýchto adventur zvykem, ale spíše tak nějak volně propluje, ostatně jako celý příběh již od začátku. A právě děj je první bolístka hry, protože postrádá větší napětí a soustřeďuje se prakticky po celou dobu 8-10 hodin své délky skoro jen na neustálé plnění špionážních úkolů pro jednu ze stran počínajícího světového konfliktu.
Mata totiž sice každého okouzlí, ale kdokoli ji dokáže pro sebe využít, což pokaždé znamená zadání, kterak vypáčit důvěrnou informaci či vojenské tajemství z té druhé strany barikády, až se z toho Matě točí hlava více, než z jejích břišních tanečků. Díky tomu nestrávíte nejvíce času řešením hádanek, či přemýšlením nad dalším postupem, ale pouhým a mnohdy otravným cestováním. Když Mata obdrží další zakázku, musí zpravidla vlakem dojet do jiného města, aby se dozvěděla, že pro další indicii musí zase do jiné vísky, atd.
Nejvíce času tak z celkových tří desítek obrazovek jisto jistě prožijete hlavně na nádraží každého z měst, skrze které se dostanete do další destinace. Při cestě si pak můžete procvičit mozek při tahové minihře s rostoucí obtížností. Na mapě Evropy jsou železnicí spojena velká města. Kliknutím na město vedle vaší pozice se postavička Maty přesune dále. Jenže různě po světě jsou na čekané také nepřátelští agenti, kteří každý váš tah provedou taktéž jeden pohyb do sousedního města, tedy směrem k vám. Vy tak musíte volit takovou cestu, abyste se agentům vyhnuli a dostali se do cílové destinace.
I když není toto tahové rozptýlení nijak složité, i tak jej lze bez postihu prostě přeskočit, popř. si vybrat rovnou cestu expresem bez obtěžování. Přitom podobných miniher je ve hře povícero. Kdykoli si můžete zaskočit do divadla zatančit, což je zase provedeno skrze rytmickou hříčku, kdy klikáte na pohybující se noty podle rytmu ve chvíli, kdy se dostanou do vymezených pozic. A musím zmínit taktéž několik dalších úkolů, jako je spojování elektrického vedení ve stylu Pipe Mania, nebo již složitější míchání chemických látek.
U chemie jsem měl trošku problém, protože je třeba si najít překlady pro anglické názvy chemických prvků a sloučenin, a ještě k tomu znát základy míchání látek. Celkově je ale hádanek naprosté minimum a jejich náročnost je spíše nízkého kalibru. Navíc je lze, stejně jako všechny minihry, prostě vynechat a pokračovat dále, což ale považuji za milý ústupek méně zkušeným hráčům. Za řešení miniher bez přeskakování jako odměnu obdržíte určitý počet bonusových bodíků, které ukazují vaši schopnost špionáže, zručnosti a velikost bankovního konta. To když úspěšně zatančíte.