RECENZE Lost Planet 3
Levnější varianta Dead Space jen pro skalní fanoušky.
Málokdo si to dnes pamatuje, ale původní Lost Planet byla jedním z výrazných průkopníků nové generace konzolí. Vedle unikátního světa, hmyzoidních nepřátel všech velikostí (od hejn malých až po kráčející hory) a kombinace pěší/mecha-akce nabídla - na svou dobu - mimořádně poutavý vizuál; obzvláště množství a kvalita speciálních efektů dokázaly opravdu ohromit. Bohužel hru táhl k zemi naprosto zmatený příběh, který jen zhoršovalo množství nesmyslných filmečků s absurdními postavami a zvraty. Je tedy docela ironie, že po šesti letech přichází třetí díl série s téměř dokonale opačnými kvalitami: slušné postavy a příběh, ale průměrné technické zpracování. Hry jako tahle to v dnešní době a drtivé konkurenci nemají snadné. Přesto ale dokážou alespoň oddaným fanouškům žánru nabídnout dostatečnou motivaci na to, aby jim věnovali svůj čas a nelitovali ho.
Počátky kolonizace
Třetí díl, byť od nového vývojářského studia (kalifornské studio Spark Unlimited, autoři např. Turning Point nebo Legendary, nahradili původní japonské vývojáře z Capcomu), se vrací zpátky k odkazu a stylu první hry série. Zapomeňte tedy na pestré, ale neosobité džungle či pouště z druhé hry. Místo toho se vracíme v čase před události první Lost Planet: zapojíte se do budování první kolonizační stanice na planetě E.D.N.III, v době, kdy je ještě celá pokrytá ledem a sněhem. Patříte do jediné skupiny lidí na planetě (samí civilisti - vědci a dělníci), sněžní piráti ještě neexistují, společnost NEVEC je váš dobrotivý chlebodárce a celá planeta se samozřejmě hemží všudypřítomným hmyzem všech velikostí.
Příběh je podán zajímavě, kromě velkého množství filmečků také za pomoci textových a hlasových záznamů. Začíná smrtelným zraněním prošedivělého hlavního hrdiny, který následně využívá posledních sil/okamžiků, aby své vnučce odvyprávěl svůj životní příběh, včetně desítky let tutlaných tajemství, stojících za klíčovými událostmi v historii planety.
Uvidíte tedy příchod Jima Peytona na planetu, jeho seznamování se s jejími podmínkami i obyvateli první NEVEC základny. A společně s ním učiníte objev, který všechno změní. Autorům se povedlo vystavět poměrně vtahující a hlavně logicky plynoucí příběh, který sice obsahuje plno klišé, ale neurazí a místy dokáže příjemně překvapit. Fanoušci a znalci obzvláště ocení, jak elegantně hra ke konci vystaví základy mytologie série.
Vetřelec a Věc
Původní hra se sice také snažila o atmosféru a příběh, ale ve skutečnosti fungovala jako „tradiční japonská old-school arkáda", tedy intenzivní střílečka plná nekonečných rojů nepřátel a obrovských bossů. LP3 jde výrazně odlišným směrem. Klade důraz na osamělost zamrzlých sněhových plání a strašidelnost temných podzemních labyrintů. Ve výsledku tak budete mít často pocit, že hrajete jakousi levnější variantu série Dead Space, případně zamrzlou adaptaci Red Faction. Je mi jasné, že tohle mohou být pro fanoušky žánru lákavá přirovnání. V praxi to znamená hodně chození, střílení a sem tam nějakou tu minihru (oprava rozbitého ovládacího panelu například).
Čtěte také dojmy z rozehrání plné verze od Michala Jonáše nebo sledujte hodinu z hraní.
Po povrchu planety se nejčastěji budete procházet ve svém mechovi. Během těchto pasáží se hra přepne do pohledu z vlastních očí a nabídne některé z nejpůsobivějších okamžiků. První vystoupení ze dveří základny na rozlehlá ledovcová pole, ať už prozářená paprsky slunce nebo zahalená do jedné z pěti tříd masivních sněhových bouří, vám snadno vezme dech. Tyhle scenérie se autorům obzvláště povedly a překvapí výtvarně (byť si hodně půjčují z Prométhea) i technicky.
Poněkud tradičnější jsou pak podzemní pasáže, absolvované většinou pěšky, připomínající Dead Space - obzvláště pokud máte spravovat rozbitý masivní generátor v odlehlé části základny. Vaše postava je mechanik, žádný voják. Podobně na tom je i většina NPC. V důsledku tak hra kombinuje omšelost a lidskost vesmíru z Vetřelce s pocity mrazivé opuštěnosti filmu Věc.
Škoda jen, že tu snad s jedinou výjimkou nenajdete hororovou atmosféru - většinu času jde prostě o tradiční sci-fi. Škoda také, že váš mech není vojenský model: nedočkáte se žádných rotačních kulometů ani raketometů, některé souboje s největšími bossy tak budete muset zvládnout občas frustrující kombinací QTE (= správně načasovaným používáním vrtáku, svářečky apod. na protivníka).
Vtahující struktura
Hra není žádná arkádová série misí či úrovní. Její rádoby „otevřený svět" je ale bohužel porcován častými nahrávacími obrazovkami jednotlivých oblastí. Jádrem všeho je kolonizační stanice, po jejíchž několika patrech a budovách se můžete procházet, hledat skryté předměty, povídat si s NPC, nakupovat vybavení a vylepšení pro sebe i svého mecha či odemykat a spouštět hlavní i vedlejší mise. Bohužel samotná základna, stejně jako herní svět za jejími branami, je protkaná nahrávacími body, takže si občas budete připadat uměle zdržovaní nahrávacími obrazovkami, podobně jako třebas na palubě Normandy v Mass Effect 3.
Přesto domovská základna poskytuje hernímu světu dostatečný kontext a skutečnost, že můžete nabírat vedlejší mise a přepínat se mezi nimi, dodává hře na pestrosti i jejímu tempu na přizpůsobivosti náladě/preferencím hráče. Neznamená to ovšem, že by hra byla nějak obzvlášť rozsáhlá: zhruba dvacítku opakujících se prostředí nakonec budete znát zpaměti a hlavní mise snadno dohrajete za nějakých 12 hodin. Pokud si ovšem vychutnáte všechny vedlejší mise a ulovíte všechny upgrady, monstra či sběratelské předměty, snadno můžete na zamrzlé planetě strávit i 30 hodin.
Hra disponuje také kompetitivním multiplayerem. Ten jsem sice nemohl v review-verzi pro X360 vyzkoušet, ale docela bych tipnul (a dostupné informace tomu nasvědčují), že se v něm nebude skrývat žádné zásadní překvapení nad rámec tradičních deathmatch/horde variant.
Všechno nebo nic
Jak jsem nakousnul na začátku, hra rozhodně nemá šanci soupeřit s AAA tituly kalibru Dead Space 3 nebo The Last Of Us. Ať už po obsahové nebo technické stránce. Grafika kolísá od velmi působivé (modře pastelové horizonty exteriérů) přes průměrnou (postavy a interiéry) až po vyloženě slabou (např. někteří nepřátelé vypadají jako z minulé generace konzolí). Animace, které by měly pořádně oživovat všechno, od lidí přes monstra až po prostředí, jsou mírně řečeno úsporné.
Poměrně často narazíte na vizuální bugy typu zatuhnutí zabitých nepřátel, visících ve vzduchu (mimochodem, dost podstatné je uvědomit si, že mrtvoly nepřátel - i těch největších - je možné rozstřílet na kusy: budete to potřebovat skrz vytěžení jejich „T-Energy" i pro prosté projití chodbou). Nicméně celkové ovládání, umělá inteligence a hratelnost jsou funkční - více se o nich opravdu nedá napsat, protože originality moc nepobraly. Naštěstí se nekonají se žádné hru-rozbíjející bugy.
Lost Planet 3 pro PS3 a X360 v angličtině vydá Cenega 30. srpna, PC verze koncem září.
rezervovat na Xzone.
Hra je sice průměrná, ale rozhodně ne špatná. Příběh odsýpá, herní svět nabízí příležitosti k průzkumu, vylepšování výzbroje i mecha motivuje k plnění vedlejších aktivit a některé momenty dokáží vtáhnout nebo překvapit. Ve svém mechovi máte například zabudován hudební přehrávač, takže pokud nechcete během pochodování zamrzlou krajinou poslouchat skučení větru, můžete si pouštět dokonale trefné country, instrumentální i zpívané). Jiné zajímavé momenty souvisí například se smrtí některých postav nebo s odhalením největších monster na planetě (na tohle téma na vás čeká parádní překvapení, které mi dá docela práci vám nezkazit ani náznakem).
VERDIKT: Lost Planet 3 není kouskem, který by si mohl dělat naděje na titul hra roku. . Jejím hlavním problémem je celková průměrnost obsahu, zpracování i zábavnosti. Zároveň ale není hrou úplně špatnou nebo bezduchou. Pokud jste fanoušci tohoto žánru, herního nebo filmového, či dokonce přímo fanoušci této série, pravděpodobně si ji docela užijete. Nový vývojářský tým si dal záležet na věrnosti předloze, ale zároveň dodal mnohem zajímavější příběh a vtahující herní strukturu, s relativně otevřeným herním světem a příležitostmi pro vedlejší aktivity či vylepšování vybavení. Kromě svérázné atmosféry spojené s kolonizováním zamrzlé planety nabízí také několik povedených okamžiků, díky kterým si budete přát, aby tenhle díl nebyl poslední a aby se tomu příštímu dostalo většího rozpočtu. Pokud naopak staré díly Lost Planet nepamatujete, nějaký ten bod si z hoidnocení strhněte.