Dojmy z The Lord of the Rings: War in the North
Umírněnější God of War pro tři v kulisách Tolkiena.
Při prezentacích není trapnějších momentů, než když novináři dostanou do rukou gamepady, aby si hru osahali na vlastní palce, a vzápětí se ukáže, že někteří lidé asi hry moc nehrají. Však ono to není jen tak, najít na ovladači trigger nebo modré X... V takovémto rozpoložení se odehrávala i předváděčka The Lord of the Rings: War in the North a mělo to jeden nezáměrný efekt - kdo do té doby hru považoval za celkem triviální rubačku, mohl se za svou prozřetelnost popolácat na zádech. Když totiž hru designér viděl, jak někteří z účastníků nedůvěřivě prohlížejí ovládací xboxové zařízení, kápl božskou: "Ok, prostě jen mačkejte tyhle dvě tlačítka [názorně demonstroval], jedno pro rychlý útok, druhé pro útok silný, ale pomalý. To vám bude stačit."
Bezhlavá řezanice, říkáte? Do značné míry ano. Ostatně, za hrou stojí Snowblind Studios, kteří se za svou existenci výhradně soustředili na (velmi) akční RPG. Když jsem se pak jednoho z designérů ptal na celkovou náturu hry, rázně dementoval, že by mělo jít o RPG s rozsáhlým herním světem à la Oblivion. "Samozřejmě tu budou klidné lokace a huby, např. Roklinka. Také budeme mít interaktivní NPC, vedlejší questy, vylepšování schopností nebo třeba elementární inventář. Ale určitě nechceme, aby nás lidé brali za přímou konkurenci Bethesdě," rozpovídal se nečekaně upřímný vývojář a konečně spustil hru.
V něm jsme byli tři. Hra totiž vypráví o drobnějším, konkrétně tříčlenném společenstvu, a prezentovaný kooperativní režim pro stejný počet hráčů má být jedním z hlavních taháků. Protože jsem byl z přítomných novinářů nejfousatější, ujal jsem se trpaslíka, nejsilnějšího a nejodolnějšího bijce ze skupiny (tank, chcete-li). Lidský hraničář s lukem vedle něj působil trochu slabě a nevýrazně, což kompenzovala nepostradatelná elfská čarodějka - ovládala totiž uzdravovací kouzla.
Začali jsme drobným lootováním z nedaleké truhly a je třeba podotknout, že, na rozdíl třeba od Borderlands, o kořist jsem se neměl s kým hádat. Každý hráč si z jedné a té samé bedny vytáhl pro svou postavu exkluzivní vybavení, které ti ostatní ani neviděli. Vyměnil jsem starou sekyru za novou, seběhl po schodech na nádvoří rozpadající se trpasličí pevnosti Nordinbad a než jsem se stihl rozkoukat, už začali nabíhat skřetí poskoci Agandaûra, hlavního antagonisty a Sauronova severního spojence.
Koneckonců, události LotR: War in the North se mají prolínat s knižní trilogií, hned několikrát se cesta hráče skříží s rozkouskovaným Frodovým Společenstvem a když se to vezme kolem a kolem, svými činy jedna výprava nepřímo zajišťuje přežití druhé. To už ale příliš odbíhám od hlavní náplně ukázky, jíž byla takřka nepřetržitá akce. Citelně násilná a brutální akce, nutno dodat - na rozdíl od možná až přehnaně pacifistického filmového zpracování, kde se nikdo nikoho krve nedořezal. Ve War in the North padají hlavy, létají končetiny, všude cáká krev a snad jen v Dragon Age odcházeli hrdinové z bitev červenější.
Tato hra u nás vyjde už tento pátek 4. listopadu pro PC, PS3 a X360 v anglické verzi s českým manuálem za cenu začínající na 899 Kč.
Koupit na Xzone
Spíše než RPG hra evokovala umírněnější God of War v kulisách J. R. R. Tolkiena. Někam jsem přišel, spustila se dramatická hudba, naběhli nepřátelé a dokud jsem je se svými dalšími dvěma souputníky nepobil, děj se dál neposunul. Anebo mi bylo řečeno, abych bránil vstup do pevnosti, takže naběhla jedna vlna protivníků, chvilka pauza, druhá vlna, zase pauza a nakonec přifuněla dvojice horských trolů, plnících funkci mini-bossů. Brána do pevnosti měla vlastní ukazatel zdraví, který se každým úderem trola nebo skřeta zmenšoval a multikulturní komando muselo ve jménu dobra nepřátele eliminovat dříve, než se protlučou dovnitř. Tohle je příklad zcela standardní pasáže, která se v akčních hrách objevuje už od nepaměti a vyčpělejší je snad už jenom usednutí za stacionární kulomet a kosení hord nabíhajících nepřátel...
... což jsem ve War in the North zažil také! Dobře, nešlo o dnešní, olovo plivající kvér, pod ruku se mi dostala balista s výbušnými šípy, ale kadence jejích střel by převálcovala kdejaký tank a rázem jsem si více než v Pánovi Prstenů připadal jako v nějakém Serious Samovi. Skřeti se hrnuli přes hradby jako zběsilí, šli přímo do rány a dva experti se dokonce zasekli o nějaký zlomyslný pixel a stáli jak přibití, čekajíce na ránu z milosti. Jediné, co tuto pasáž paradoxně oživovalo, byl právě onen enormní nával nepřátel, který nešel zvládat pouhou "raketometnou" balistou a tak se museli angažovat i mojí dva kolegové a krýt mi záda. Což se jim zpravidla moc nedařilo (již jsem přeci upozorňoval, že hráli herní novináři, nikoliv hráči) a demonstrovaný level jsme tak nakonec dohráli s hodně odřenýma ušima. Ještě štěstí, že padlý souputník nerovná se mrtvý souputník, a že jej jde oživit.
The Lord of the Rings: War in the North tak na mne i nadále působí jako nenápaditá rubačka, zlehka okořeněná prvky RPG. Možná je ale všechen ten skepticismus daný jen tím, že autoři doposud ukazovali stále jenom akci a nic jiného než akci, která se sice v jejich podání hraje docela příjemně a i vypadá slušně, ale dnes už nikoho neohromí. A také tím, že všechnu tu akci prezentují v šedohnědých, resp. šeredných koridorech, ačkoliv slibují rozmanitý zájezd do půlky Středozemě. War in the North je tedy zatím spíše taková šedá myš (ne nepodobná LotR: Conquest), ale třeba se nakonec z plné verze vyklube pohledný bílý laboratorní potkan. A potkani jsou super.