Recenze oficiální hry k olympiádě London 2012
Zúčastnit se můžete bez gamepadu i bez holínek.
London 2012, oficiální to videohra letní olympiády od Segy, je už na první pohled naprosto příšerná. K tomuto šokujícímu zjištění lze navíc dospět ještě dřív, než si ji vůbec zahrajete a vyzkoušíte - stačí prohlédnout obal a vyhodnotit dané informace. Licence kupříkladu vůbec nezajistila účast skutečných sportovců, takže závodit byste měli proti "bezejmenným" tajtrdlíkům. Žádný Bolt, Svoboda, Phelps, Špotáková..., jen generické tváře a podivná jména. Je tristní, že si vývojáři nedokázali sehnat křišťálovou kouli, aby měsíce před zahájením her věděli kdo bude reprezentovat, komu zhatí účast zranění a jací borci si zajistí finále.
Dalším velkým zklamáním je nabídka sportovních disciplín, které jsou hráčům k dispozici. Je to nepochopitelné a neuvěřitelné, nicméně tvůrci nezvládli zpracovat všechny olympijské sporty. Ano, slyšíte dobře! Proběhl patrně jen náhodný výběr a do hry bylo převedeno pouze to, co se programátorům takříkajíc hodilo do krámu.Chybí třeba fotbal, tenis, box, basket, házená..., je toho víc a je zvláštní, jak se vývojáři z malého studia bojí kolektivních sportů. Nedokáží snad konkurovat titulům jako FIFA, Top Spin, Fight Night, NBA a dalším? Takový šlendrián je zkrátka neomluvitelný a s podobnou "oficiální hrou" nemá vůbec cenu ztrácet čas. Šlus, hotovo, konec recenze.
Klasická olympiáda
Jestli jste si nad úvodními odstavci ťukali na čelo, získáváte kladné body a můžete číst dál. Byla to pochopitelně ironie a zároveň příklad toho, co od olympijské hry v žádném případě NELZE čekat.
Podobné nesmysly bohužel na adresu London 2012 skutečně zaznívají. Jakoby snad v tomhle žánru existovaly tituly, kde narazíte na reálné sportovce (je přece snadné vymodelovat jich desítky tisíc, naskenovat obličeje a smluvně ošetřit použití jmen). Potažmo jakoby některá ze starších olympiád měla fotbalový/basketbalový turnaj a drtila jimi specializované série od EA a 2K Sports. London 2012 - The Official Video Game of the Olympic Games je prostě klasickou olympiádou a spíše souborem mini-her, přičemž důraz byl kladen na pestré a variabilní sportování.
Dokonce i ta jména sportovců vyřešila tentokrát SEGA asi nejlépe jak mohla, totiž imaginárními reprezentanty jednotlivých zemí. Což je určitě lepší, než soupeřit s roboty se jmenovkami CPU-USA či CPU-GER. Států je mimochodem v nabídce šestatřicet a česká ani slovenská vlajka nechybí. Kde hledali autoři u jmen inspiraci můžeme jen hádat, přesto v českých národních barvách jsem závodil v kůži atletů jako Černý, Sivok, Němec, Čech, Laštůvka, Procházka, Dvořák, Svoboda, Novotný či Martinek. Pokud neměli k ruce soupisky fotbalových a hokejových nároďáků, tak telefonní seznam určitě. Díky jednoduchému editoru lze navíc sportovce lehce upravit (jméno, vizáž...), víc tudíž snad ani chtít nemůžeme.
Bez gamepadu v Londýně reprezentovat nelze?
Jestli to předešlé letní hry od Segy (povedený Beijing 2008) za něco schytaly, pak za ovládání. V tomhle směru se naštěstí London 2012 poučil, ačkoliv hned jedna z prvních obrazovek jasně hlásá, že hra byla navržena pro gamepad a právě on je doporučován. Ostatně zmiňován je také v hardwarových požadavcích a X360 pad se zobrazuje takřka ve všech menu. Máte-li ho k počítači připojen (či některý z kompatibilních), máte vyhráno a užijete si komfortu srovnatelného s hraním na konzoli. Po krátké aklimatizaci je ale možno zasportovat si také s klávesnicí (dobrá zpráva), s ní se nicméně ergonomie a smysl chvílemi vytrácí. Proč?
Absolutně například nelze měnit rozvržení tlačítek, což by možná nebylo tak fatální, kdyby je nějaký rozumbrada nenamapoval stylem zelené X360 A-čko je klávesa A, červené X360 B-čko klávesa B... asi už víte, kam mířím. Zaparkovat prsty šikovně na tlačítka, respektive mít vše stále na paměti a pod kontrolou, není zrovna snadné. Mnohé z disciplín jsou v pohodě, jiné (speciálně kontextové, více o tom dále) vás spíš rozzuří. Občas se dokonce ke klávesnici přidává také myš a znovu - někdy ku prospěchu věci (na střelecké disciplíny je přesnější a rychlejší), jindy jen zvýší vaši frustraci (myška je používána pro nastavení úhlu při skocích a hodech).
Tentokrát joystick ani klávesnici nerozmlátíte
Spousta hráčů bude jistě kvitovat nižší fyzickou náročnost ovládání, čímž míním ono tradiční a letité bušení do tlačítek, nejlépe na střídačku, používané k nasbírání síly nebo energie. London 2012 to pojal jinak a v klidnějším tempu, když používá pouze jeden "akční button" a dbá hlavně na rytmus, přesnost a obecně pravidelné mačkání. Jelikož jde o multiplatformní titul a analogové ovladače dnes vítězí nad těmi digitálními, nepřekvapí masivní zapojení gamepad kloboučků a triggerů. U většiny sportů jimi hráč napodobuje pohyb sportovce, ať už se rozmachuje při hodu diskem, či pravidelně zabírá levou a pravou paží v bazénu.
Až na pár výjimek jsou všechny sportovní disciplíny skvěle navržené a je opravdu zábava je hrát. Konečně SEGA má licenci Mezinárodního olympijského výboru v držení už nějaký ten pátek a rozhodně ví co dělá. Po shlédnutí tutoriálu (je k dispozici před každým závodem) tak není problém začít hned útočit na mety nejvyšší, přestože při vyšších obtížnostech skutečně nedostanete medaili zadarmo. Ale o tom to je, všechno si natrénovat a každý sport pokud možno vychytat - přepisovat světové rekordy s každým pokusem by asi nikoho nebavilo. Pozitivní je jistě i snaha disciplíny měnit, některé z Beijing 2008 už tu nenajdete, s několika novými a neotřelými naopak tvůrci letos experimentují.
Atletika, ráchání v bazénu, pak nějaké to střílení...
Nejfrekventovanějším sportovištěm je pochopitelně zbrusu nový londýnský olympijský stadion. V tomhle ohledu vytěžila licence maximum, těšte se na takřka dokonalou virtuální kopii nejen zmíněného svatostánku, ale i dalších hal a prostranství. Atletické soutěže samozřejmě reprezentuje opravdová klasika v podobě běhů (sprinty, překážky, z delších tratí přežila jen čtyřstovka, patnáctka byla patrně shledána nudnou), skoků (výška, dálka a trojskok) a hodů vším možným. Právě skoky do písku patří k těm náročnějším, trefit správně odraz a švihnout levým analogem (potažmo myší) v ideálním úhlu chce trochu cviku. Naproti tomu oštěp, koule a disk (kladivo bylo vyškrtnuto) zůstaly stejně úžasné, jako za starých časů. Znovu žádají jen dobrý rozběh a včasný hod se správnou trajektorií.
Překvapivě zábavné je také plavání, právě díky navrženému ovládání, kdy se kopírují plavecké styly a hra sleduje pohyb rukou. Ať už je to motýlek, prsa či znak, vyžadováno je tempo a přesné záběry, okořeněné na delších tratích dobře načasovanou obrátkou. V olympijském bazénu už někdy prsty opravdu bolí, no hotový simulátor. ;) Naopak skoky z věže a z prkna jsou nutným zlem, jelikož v jejich případě úřadují kontextová tlačítka. Po výběru sestavy, odstupňované dle obtížnosti, totiž následují prakticky quick time event pasáže, při nichž jen během sledování skoku mačkáte co je potřeba. A oživení, v podobě synchronizovaného skákání (pár disciplín tu je navrženo pro dva hráče naráz) tomu už moc nepřidá, QTE jednoduše neskýtají moc velkou zábavu.
Co se hraje dobře a co ne je samozřejmě hodně subjektivní, každopádně skoky do vody a podobně zpracovaná gymnastika (přeskok a trampolína) najdou předpokládám jen minimum přívrženců. Protipólem jsou potom střelecké disciplíny, zastoupené rychlopalnou pistolí, skeetem a lukostřelbou. Ať už pálíte s gamepadem (klobouček zaměřuje letícího asfaltového holuba, natahuje tětivu luku...) nebo se snažíte dostat terč do zaměřovače myší, vždycky je to výzva a reprezentativní skóre zaznamenají vskutku jen ti nejšikovnější, nejpřesnější a nejrychlejší.
...a trocha netradičních sportů navíc
Jestliže výše jmenované sporty patří mezi klasiku, v dodatkovém balíčku předkládá London 2012 disciplíny ne tak často viděné, případně něčím zvláštní. I když jak se to vezme, takový ping-pong je rarita (jistě, až na extra titul od Rockstaru a můj oblíbený osmibitový od Konami), ale SEGA ho úspěšně představila již v čínské olympiádě. A boduje i na té anglické a znovu díky analogovým kloboučkům, s nimiž předvádíte smeče, falše a tanečky kolem stolu jako profíci. Kajak K1 je rovněž relativní stálicí (vzpomeňme na hry od Accolade) a opět je sakra náročný, když dobře simuluje pohyb na divoké vodě - odpor pádla je skoro cítit, nejen kvůli force-feedbacku.
Zabrat dá i vzpírání, přestože to určitě není takové maso, jako kdysi v Sydney 2000. Pohodu nečekejte ani na umělém kanále, při veslování. Jakkoliv je hladina klidná a doslova jako zrcadlo, záběry pádla budete cítit v prstech už v půli tratě. Naopak dráhová cyklistika se jeví poklidnější, znovu při srovnání s legendárními dosovými Summer Games. Stačí ohlídat si tempo a výdrž. Na samý závěr jsem nechal plážový volejbal, v reálu atraktivní podívanou, v herním provedení však nic moc a takřka zbytečnou záležitost. Pouhé jedno akční tlačítko pro všechno, spolu s nijak oslnivou AI vaší spoluhráčky, totiž nezaručuje kdovíjaké zážitky. Leccos ale vysvětluje xboxová verze hry, jelikož volejbal byl navržen pro Kinect, čímž je asi řečeno vše.
Nabídka bohatého sportovního vyžití
Zní to jak z inzerce nějakého střediska, ale na London 2012 to pasuje také. Z celkové nabídky přibližně čtyřiceti disciplín (záleží jak to počítáte) si užijete dobré tři čtvrtiny, zbytek okupují QTE akce a nezáživný volejbal. Buď jak buď, každý si najde to svoje, pestrost a různorodost je skutečně velká. Konečně ve stejném duchu lze shrnout i herní módy, nic důležitého nechybí, věnovat se lze jednotlivým sportům a tréninku, potažmo režimu kompletní kampaně.
Ta je tentokrát pojata v lehčím duchu, už není zapotřebí budovat ultimátního hrdinu skrzeva RPG bodíky, bohatě postačí postupovat den za dnem a protlačit své svěřence z kvalifikačních kol až k závodům o medaile. Disciplíny si lze navíc vybírat (zobrazují se náhodně), takže s trochu štěstí nebudete tlačeni do sportů, které vás nebaví/vám nejdou. Z minula je samozřejmostí také soupeření po internetu (multiplayer ozvláštňuje žebříček národů), série výzev a především párty režim, ve kterém se dosyta vyřádíte s kamarády. Na adresu vývojářů nelze než zatleskat, pokryli vše, nic nevynechali a zabaví jak jednotlivce, tak větší skupinky.
Nejkrásnější letní hry?
Palce nahoru zasluhuje též technické zpracování, především pak grafika, která v tomhle žánru nemá konkurenci, hezčí olympiádu jsme ještě neviděli. Na první pohled zaujmou nabité ochozy olympijského stadionu, s detailními a pěkně animovanými diváky, shadery na každém kroku, zajišťující třeba "televizní" ostření kamery a perfektní motion-capture animace. Fyziku obstarává Havok a komentář profíci z BBC, ostatně prezentace a režie všech sportů si s reálem nezadá, jistě nejen díky titulkům a oficiální grafice. Však mrkněte na nějaké gameplay video, lépe to vidět v pohybu.
Drobné připomínky ke komentátorům (klidně vás pochválí za třetí pokus, přestože hned váš první byl mnohem lepší) si odpustím, toho se nevyvarují ani EA Sports. Vlastně líbilo se mi zaujetí, sympatické emoce a časté historické vsuvky - třeba připomínka Jana Železného při hodu oštěpem s dodatkem, že v devadesátých letech dominoval, přičemž nyní přebrali štafetu Finové. A poznámkou, že Češi jsou stále dobří (napoprvé jsem pochopitelně vzorně reprezentoval), takže není důvod neodvézt si domů medaili. Oko (ucho?) je mimochodem nutno přimhouřit i nad hymnami, pro všechny národy zkrácenými a zremixovanými. Není čas!
Hru London 2012 - The Official Video Game of the Olympic Games u nás vydal Comgad pro PC, PS3 a X360.
koupit z Xzone
Menší otazník ovšem visí nad systémovými nároky, které jsou na můj vkus trochu vyšší. Dvoujádrový CPU, tikající takřka na 3GHz a DX10 grafika (na WinXP si nezahrajete) coby minimum? Herní olympiáda, to byla vždy lidová zábava, na železo nenáročná. A přestože asi nelze mluvit o nabušeném PC, mnohé hvězdné AAA tituly si vystačí se slabšími komponenty. Aneb FPS roku si zahrajete, ale soubor olympijských mini-her ne? Ale kdo ví jak to vlastně je, když London 2012 jede na konzolích v DX9 a na PC je pro optimální běh oficiálně doporučen procesor čtyřjádrový (proboha k čemu?) a stařičká GeForce 8800.
VERDIKT: Nejlepší letní olympiáda? Pravděpodobně ano, buď Peking nebo Londýn, nic lepšího na PC v posledních 10 letech nevzniklo. Obě želízka má v ohni SEGA a záleží čistě na vašich preferencích (ovládání, kampaň, disciplíny...), které dáte přednost. London 2012 vzal každopádně částečně na milost klávesnici a také po fyzické stránce je k hráčům přívětivější. Navrch útočí povedeným audio-vizuálem a širokou nabídkou herních módů. Na "blbou olympiádu" si ale možná dělá zbytečně vysoké systémové nároky.