RECENZE Legend of Zelda: A Link Between Worlds
Udrží pozornost akčnějším pojetím a zajímavými dungeony.
Jsem rád, že z původně zamýšleného remaku A Link to the Past producent Eiji Aonuma nakonec vytvořil úplně novou hru. Znamená to sice, že na mě původní SNESový klenot ještě čeká, ale zároveň je pravda, že předělávek Zeldy bylo posledních pár let už dost.
A Link Between Worlds se odehrává šest generací po skončení A Link to the Past, což ovšem pro většinu českých hráčů pramálo znamená. Pamětníků, kteří by na začátku devadesátých let měli místo počítače Amiga konzoli SNES, je minimum. Pro nezasvěceného hráče je nová inkarnace prostě další z řady příběhů o mladém chlapci v zelené kápi, který zachraňuje princeznu. Na rozdíl od Skyward Sword mi přišla zápletka předvídatelnější, protože přibližně od půlky bylo jasné, kdo je zloduch a kdo hrdina, v bandě co je jedna rodina.
V porovnání s první plně trojrozměrnou Nintendo 3DS Zeldou - Ocarina of Time, je ptačí perspektiva v A Link Between Worlds pro malý displej vhodnější. Od začátku je odhalená celá mapa Hyrule a zajít jde do každé části - hor, jezer, pouští, lesů, vesničky či do centrálního hradu. Nedostanete se pochopitelně do všech dungeonů, protože ještě nemáte patřičné schopnosti a vybavení, ale Link se pohybuje v podstatě v otevřeném světě. Vždyť po první přímočařejší pasáži je jen na vás, v jakém pořadí budete plnit následující úkoly. A to v každém ze dvou světů.
Schopnost, která definuje tento díl Zeldy, je umění Linka převtělit se do kresby a pohybovat se po zdech. Je na ní postaveno spousta skvělých hádanek v dungeonech, ale pobyt v dvourozměrné formě omezuje ubývající mana. Stejnou energii spotřebováváte i používáním zbraní - luku, přitahovacího háku, ohnivých a ledových kouzel, bomb nebo bumerangu. Myslím, že jde o lepší variantu, než obvyklé sbírání šípů skrze sekání vysoké trávy. Prostě chvilku počkáte, mana se doplní a můžete směle kouzlit dál. Na druhou stranu nelze nespoléhat jen na magii, ale zhusta využívat i meč. Obecně je tentokrát Link akčněji zaměřený, což mobilnímu formátu jen prospívá. Samozřejmostí je vývoj postavy, co se zdraví i množství magické energie týče.
Master Sword, stejně jako veškeré ostatní vybavení, máte k dispozici téměř od začátku. Jedinou překážkou mezi vámi a plným inventorářem je nutnost si předměty pronajímat, později kupovat. Snad poprvé v sérii má místní měna smysluplné poslání. Dříve jste mohli nosit omezené množství rupií, tentokrát žádný limit neexistuje. Ovšem připravte se na velký vítr v kapse, pokud zemřete. Všechny předměty si po exitusu vyzvedne původní majitel a pronajmout si je nazpět stojí majlant.
Štvalo mě, že i když máte dost peněz, nelze zaplatit všechny položky v obchodě najednou, ale musíte si každou poctivě odklikat. Smrt vás proto nakrkne dvojnásob, protože si ihned uvědomíte, že budete trávit následující minuty nudným nakupováním. A autoři zřejmě počítali, že budu umírat častěji, protože až před posledním závěrečným soubojem mi obchodník ukázal, jak využívat rychlý inventorář. Očekával bych takovou radu na začátku, zvláště, když kapsy jsem měl plné po pár desítkách minut.
Vrcholem každé Zeldy jsou dungeony a jejich překonávání řešením logických hádanek. V dílech na velké konzole jde o pořádnou fušku, ale v A Linkt Between Worlds jsem se moc nezasekával. Důvodem je rychlejší hratelnost daná jednak přehlednějším pohledem na herní svět a za druhé cílením na mobilní platformu. Tudíž v jedné kobce nehnijete hodiny, ale maximálně třicet minut. Na druhou stranu jich je teď požehnaně. Přesto jsem celou hru poprvé prošel za třináct hodin, což je na poměry série málo. Nicméně jste tlačeni do opětovného rozehrání spoustou nedokončených vedlejších úkolů a alternativním zakončením, pokud zvolíte těžší ze dvou obtížností.
Legend of Zelda: A Link Between Worlds vyšlo jen pro 3DS v listopadu 2013.
koupit na Xzone.
Vizuální zpracování je účelově jednoduché, ale autoři si vyhráli s využitím světla a tmy. Na druhou stranu jde po delší době o titul, který jsem hrál téměř pořád s aktivním 3D zobrazením, protože v něm grafika vypadá lépe než v prostém 2D. Navíc určité vedlejší úkoly bez prostorového efektu zdoláváte jen těžko. Famózní je orchestrální hudba, ale to je v sérii už delší dobu standard (čtěte také nedávnou recenzi jiné Zeldy pro Wii U - Wind Waker HD).
VERDIKT: První originální Zelda pro Nintendo 3DS udrží vaší pozornost akčnějším pojetím se zajímavými bossy a kratšími, pro mobilní platformu skvěle navrženými, dungeony. Potěší originální prvky, jako pohyb v otevřeném světě nebo smysluplnější využitím peněz. Pokračování jedné z nejoceňovanějších her historie se podařilo splnit očekávání, které jsme do něj vkládali. Pro mě další důkaz, že přenosná konzole od Nintenda byla letos nejlepším herním systémem.