Lara Croft and the Guardian of Light
Mírná změna žánru zaběhnuté sérii prospěla.
Prsatice Lara opět pátrá do dalším magickém artefaktu, který bohužel naleznou i žoldáci a do světa svou neopatrností vypustí zlého Xolotla. Pradávného padoucha, který tradičně netouží po ničem jiném, než zkáze a zotročení celého světa, protože... protože... protože prostě proto. Asi ho to baví, hra se s motivy raději nezaobírá.
Zároveň s ním naštěstí obživne i dávný bojovník Totec, který se s Larou vypraví neřáda zpacifikovat. Nic víc se nekoná. Žádné dějové zvraty, delší dialogy, odkrývání historie nebo jakýkoliv jiný způsob rozvinutí děje.
Xolotl patří do oné zvláštní skupinky bossů, kterým jste neustále v patách, mohou vás několikrát zabít, ale místo toho po vás jen pořvávají, utíkají a doufají, že to asi vzdáte, nebo co. Děj nového dobrodružství tedy vůbec neoplývá originalitou, logikou nebo zajímavostí a hra jej obsahuje spíše do počtu.
Příběh naštěstí není až tak potřeba, protože Guardian of Light vystačí bez problémů pouze se svou hratelností. Z hlediska žánru prodělala Lara pár plastických operací. Z klasické 3rd person střílečky se kamera přesunula do izometrického pohledu a ovládání, hádanky a architektura levelů se přizpůsobila.
I přes tyto změny zůstává žánr nadále kombinací akce proti obludám všeho druhu a puzzle částí, kde procvičíte svůj postřeh a trošku potrápíte hlavu. Poměr všech částí je vyrovnaný a pravidelně se střídá v intervalech, že do samotného konce hry ani jedna část neomrzí.
Akční pasáže připomínají hru Burn Zombie Burn, pouze s menším počtem protivníků. Jednou páčkou běháte, druhou míříte libovolným směrem a střílíte ostošest bohaté zásoby munice. K dispozici postupně získáte pořádný arzenál, ale přišel mi dosti nevyužitý a zbytečný. Ve výsledku jsem vystačil se třemi zbraněmi, další dvě použil pouze, když je vyžadovala některá hádanka a na ostatní Lara ani nesáhla, protože nebyl důvod. Všechny zbraně mají bohužel společnou munici, takže se liší jen způsobeným zraněním za vteřinu. A mezi brokovnicí, samopalem nebo párem pistolí není téměř žádný rozdíl z hlediska hratelnosti a taktiky.
Po cestě lze nalézt i mnoho artefaktů, kterými si můžete zlepšit základní schopnosti, jako způsobené zranění, obranu a účinnost položených min. Ale podobně jako u zbraní je užitečných je pár z těch nejsilnějších artefaktů a ostatní pouze vytvářejí iluzi bohatšího inventáře. Souboje jsou převážně o šikovném kličkování s prstem na spoušti. I když někteří protivníci vyžadují speciální taktiku jako nalákání na minu nebo uhýbání před střelami. Takže akce na obrazovce vyžaduje neustálé soustředění a přizpůsobování situaci. Přesto je vyvážena tak, že se nikdy nezvrhává v nepřehledný zmatek.
Mimo akci vás čeká řešení hádanek a smrtících pastí. Pasti obsahují klasické valící se kamení, propadající podlahu, kličkování mezi šípy, apod. V některých chvílích je potřeba zapojit i mozkové šťávy a vyřešit nějaký logičtější úkol. I když se v principu jedná o dopravení balvanu na tlakovou plošinku, překonání překážek po cestě bývá často nápadité, originální a vyžaduje zapojení fantazie. Nepotřebujete sice IQ 150, ale o pouhé přesouvání krabic po rovné podlaze se naštěstí nejedná.