L.A. Noire

Jestli jste v mládí někdy zahořeli láskou k románům Dashiela Hammetta nebo Raymonda Chandlera a k celé té staré škole tzv. hardboiled detektivek, L.A. Noire na vás bude působit jako zjevení. Zapomeňte ale na to, že byste v autentickém modelu Los Angeles roku 1947 stáli výhradně na straně spravedlnosti, protože podobně jako doboví poldové budete často rozhodovat o lidských osudech na základě jen velmi mála důkazů. Vzpomenete si na všechny ty filmy o nevinných trestancích? Ať chcete nebo ne, v L.A. Noire se dříve či později stanete právě tím zlým poldou, který za mříže občas pošle i úplné neviňátko.

Protože dnešní badatelské metody a detektivní pomůcky byly v roce 1947 teprve v plenkách, musíte se spolehnout na přímočařejší způsoby vyšetřování. Ze seznamu dostupných otázek si při konfrontaci podezřelého jednu vyberte a pak důkladně pozorujte mimiku obličeje; díky detailním modelům tváří a pokročilému systému animace se totiž brzy naučíte rozlišovat, kdy lidé lžou a něco skrývají.

Do jisté míry je to samozřejmě sázka do loterie. Když ze lži obviníte někoho nevinného, často tím ztratíte jeho důvěru a v nejhorším případě si navždy zavřete dvířka k tomu, abyste se dozvěděli pravdu. Jeden zpackaný případ naštěstí ještě neznamená, že by vás LAPD pustila od válu nebo že budete muset restartovat celou kapitolu - o to víc práce ale budete mít se škrtáním podezřelých na seznamu a spojováním nalezených důkazů, jak to po vás dříve či později budou vyžadovat nadřízení. Teprve na konci případu vás hra odmění skrze skóre a prozradí vám, kolik z vašich rozhodnutí bylo skutečně správných.

1 of 4

Caption

Attribution

Během vyslýchání podezřelých budete moci hrát hodného nebo zlého policajta a na základě toho, jak si povedete, vás hra případně odmění vyšším rankem a získáním tzv. Intuition Points (IP). Ty naopak budete moci použít na místě činu ve chvílích, kdy si nebudete vědět rady: výměnou za jeden IP vám hra automaticky zvýrazní a podtrhne všechny důkazy, které na místě činu jsou. Stejně tak budete moci IP použít během vyšetřování a zbavit se tak v dialogu jedné špatné otázky - problém je v tom, že v každé scéně lze utratit vždy nanejvýš 1 IP.

Do vyšetřování jednotlivých případů zasahuje také, zda si vsadíte na svoji intuici. Sotva co v roli detektiva Colea Philpse nahradíte někdejšího policejního veterána Floyda Rose, který očividně odchází za nějakých nevysvětlených okolností, ve městě znovu udeří slavný vrah řečený Vlkodlak a společně s Roseovým starým parťákem Rustym ihned zamíříte na místo činu. Kolem mrtvé, znetvořené a nahé Hispánky, jejíž tělo policejní hlídka ráno objevila u radnice, se to jen hemží reportéry a tak jste okamžitě pod tlakem, ještě než cokoliv začnete řešit.

Zkoumání probíhá stejně jako ve skutečnosti: ohledáváte tělo, dokud vás něco nezaujme a nerozhodnete se to prohlédnout zblízka. Někdo si třeba všimne, že Hispánce vrah strhl svatební prsten, že opodál leží obálka s nějakou adresou anebo že krvavé fleky na chodníku vás přivedou až k zapomenuté, pohozené kartičce do městské knihovny. Teprve ověřením totožnosti zjistíte, jak se zavražděná jmenovala.

Tady hra do jisté míry nabírá na stereotypu, protože je třeba navštívit všechny rodinné příslušníky a známé, od majitele jejího bytu až po manžela. V dlouhých rozhovorech si musíte dávat pozor a pamatovat si každý střípek informace, protože i ten nejdrobnější přeřek může odkrýt řešení k celému případu. Po půl hodině rozhovorů zjistíte, že zavražděná se měla rozvádět se svým manželem, který na noc vraždy navíc nemá moc věrohodné alibi.

Tady se asi většina lidí zastaví a půjde dotyčného rovnou zabásnout. Ale ouvej, to by byla chyba! Skutečnost je mnohem prostší a točí se kolem skoro absurdní teorie, že s vraždou souvisela návštěva Hispánky u zelináře, kam si šla zavolat taxík. Teprve když v zelinářově obchodě najdete zakrvavený skalpel a prodavač před vámi začne prchat v adrenalinové automobilové honičce napříč celým městem, pochopíte, že na L.A. Noire si musíte své instinkty vycvičit - jako správný detektiv.