Král Artuš

Další zábavnou a důležitou kratochvílí je pečování o osazenstvo Kulatého stolu. Mimořádně silné RPG prvky se nejvíce odrážejí právě zde. Nechybí třídy povolání (šampión, mudrc, ...), charakterové rysy, inventář. S každým levelem získávají rytíři bodíky, které můžete rozdělit mezi další vlastnosti jako velení, boj, magie a především speciální schopnosti. Pikantní je také možnost přenechat správu konkrétních provincií svým rytířům či je dokonce oženit s vybranou dvorní lady. To, jak si ve svých úkolech (včetně správy provincie) povedou, pak samozřejmě záleží na všem před chvíli vyčteném.

Bavilo mě, s jakou bravurou a citem je celý tento systém navržený a jak každý prvek smysluplně ovlivňuje spoustu dalších. Nad přemítáním o slabých a silných stránkách hrdinů, jejich budoucností a vhodném zasazení jsem strávil bezpochyby desítky minut. Herní pravidla jsou překrásně transparentní, vše je přesně určeno v číslech a procentech.

Často bývá u ostatních her smutným faktem, že z celé sady nabízených schopností postav představují dvě jasnou volbu a levelování je po čase jen nudnou povinností. Zde tomu tak není v žádném případě! S každým povýšením rytíře jsem se cítil jako malé dítě v cukrárně, nevěda, kterou z těch lákavých laskomin směnit za jedinou minci v kapse. U každé z možností mě okamžitě napadalo, kterak by se dala efektivně využít. Světe, div se, jedné ušmudlané strategii se podařilo to, o čem si pěkná řádka čistokrevných RPG může leda nechat zdát.

Druhou rovinou hry jsou hned po tahové části samotné bitvy. Boje působí akčním dojmem s hlubokým zdůrazněním přístupu kámen-nůžky-papír. Lučištníci proto obyčejně smetou oddíl nechráněné lehké pěchoty či jízdy jedinou salvou, tj. opravdu nefungují coby škádlítka nepřátelské morálky jako v Total Warech. Zásadní roli tu hrají hrdinové, k nimž vždy musí být přiřazena nějaká jednotka. Na vyšších schopnostech to jsou bijci, kteří dobře umístěnou schopností nebo kouzlem rozhodují výsledek. Ve chvílích, kdy nepřátelský mág plošným kouzlem rozemele dvě stovky elitních lučištníků, se půjdou slabší povahy pravděpodobně oběsit.

Jedinou věcí, o které doteď dost dobře nevím, co si myslet, je AI. Ta má totiž obrovské kvalitativní výkyvy. Na jedné straně mě fascinovalo, jak zručně dokáže operovat s vlastními střelci. Pokud disponuje početní výhodou, neváhá z lučištníků zformovat řadu a začít vás s ní tlačit zpět. Pokud mapu rozděluje řeka s dvěma brody a počítač má na svojí straně obsazeno více vítězných bodů (jedna z metod, jak vyhrát), nikam se netlačí, oba brody opevní a hraje na čas.

Takových příkladů by se dalo vyjmenovat ještě mnoho a stejné množství by se jich bohužel našlo i na druhé straně barikády. Začne-li se totiž hráč chovat poněkud nestandardně, kupříkladu schováváním celých armád do lesa, počítač většinou nedokáže z rukávu vytáhnout adekvátní reakci. Stejně tak se občas stane, že se nacpe celou armádou doprostřed mapy, kde obsadí kopec a odmítá se z něj za jakoukoliv cenu hnout. Potom už jen stačí oběhnout jízdou mapu, obsadit strategické body a počkat si na vítěznou fanfárku.

Obočí mi rozpačitě nadzvedávalo i ovládání během bitev. Řadu problémů v této věci se podařilo vyřešit prvním patchem, který je zcela výjimečně brán při hodnocení v potaz (výhradně digitální distribuce hry s automatickým updatem). Některé ovšem zůstaly. Tím nejhorším je kamera, která se odmítá výraznějším způsobem vypravit za neviditelné zdi čtvercového herního pole.

Snad se vám to zdá nyní jako malichernost, ale jakmile budete muset operovat s celou armádou při okraji mapy a zároveň mít na očích nepřítele ve středu, můžete si být jisti, že vás to bude štvát hodně. Kamera celkově podivně pluje a je málo citlivá. Například při rozhlížení jsem se vždy cítil trochu jako kosmonaut. Po několika hodinách už ovládání relativně dobře přejde do krve, ale dokázal bych si představit i pohodovější průběh seznamování.

Nevypilované ovládání jakoby předesílalo technickou kvalitu hry. Grafika... Grafika během bitev je hnusná, minimálně na dnešní poměry. Od Crusaders urazil engine cestu minimální a King Arthur se tak zapomněl v čase asi před pěti lety. Při dostatečném přiblížení to ještě jde, docela detailní modely vojáků dokonce překvapí i různými obličeji. Jakmile ovšem kameru oddálíte, LOD pohltí veškerou vegetaci a vše vypadá velice chudě. Jistě nemusím říkat, který z obou pohledů je ve strategii využíván 99 % herní doby.

Přes budgetové technické zpracování by se ještě dalo přenést, kdyby nebyla hra chodící výstavkou klasických technických chyb a nedokonalostí. Navzdory neaktuální grafice jsem na své konfiguraci s GeForce 8800GT ve větších bitvách zaznamenával dramatické poklesy framerate až k hranici únosnosti (15 fps). Ani neustálé načítání o desítkách sekund třikrát nepotěší. Co víc, King Arthur je také solidní paměťový žrout, 2 GB a více pro něj věru neznamená problém. Proto není divu, že to po dvou hodinách většinou vzdá a odporoučí se do systému. Během bitev není možné ukládat, a tak jsem měl po čase dojem, že hraju spíše ruskou ruletu a že ji hraju sám.