Kinect Adventures
Vtipná a aktivní zábava pro všechny.
Do každého balení Kinectu (recenze hardwaru) přikládá Microsoft jednu plnohodnotnou hru (zdarma), kterou je dobrodružný miniherní balíček Kinect Adventures!. Ten tvoří pětice spřízněných pohybových aktivit, při nichž v jednoduchých hříčkách zapojíte celé tělo. Vše je snadno pochopitelné, ovládání intuitivní a nezáludné, takže je hra přístupná již od nějakých tří let výše. Jako startovní titul si Adventures! nesou zacílení na celou rodinu a zejména ty mladší hráče, typický střílečkář asi ohrne nos.
Každopádně bohužel, nebo bohudík nejsou zdejší hříčky takové mega úchylárny a stupidity jako v podobném Start the Party! pro Move, u něhož vidím přístupnost tak od tří let dolů. Nicméně jemu tak tři až pět piv nebo panáků docela pomůžou v tom, abyste se chechtali i takovému plácání much. Adventures! je v tomto trochu dospělejší, ale na druhou stranu vám ani piv deset nepomůže v tom, abyste tuto hru začali brát více s humorem.
Je to tím, že polovina hříček není ani nic hrozně srandovního, ani nic hrozně zábavného. Opět spíše jen taková pěkná prezentačka toho, co Kinect dokáže. 20.000 trhlin, jakožto první příklad, je toho důkazem. Posuďte sami: hra obrys vaší postavičky (vždy hrajete jako avatar na obrazovce, nikoli sami sebe, což je rozdíl proti Move) strčí do skleněné kukaně pod mořskou hladinu. Do skla začnou na různých místech narážet mořské potvory, které bych raději viděl v konzervě, a na vás je pomocí všeho možného, tedy hlavy, rukou, nohou a ..., zacpávat vytvořené díry kudy teče voda.
To je zábava tak pouze ve chvíli, kdy se přiřítí kladivoun a udělá vám paseku na čtyřech místech najednou, jež musíte ucpat docela ekvilibristickým manévrováním rukou, nohou, popř. i hlavy. Mno, tuto hříčku jsem si já i moji sousedé, které jsem pozval na pomoc, docela protrpěli, zábavu v tom nevidíme pražádnou, ani ty rybky nedělají žádné pořádné ksichty. Skupinově vytahujeme známku 2/10.
No nic, na pořadu dne byla další nuda v Brně, v níž jsme se tentokrát přesunuli úplně nahoru, na nějakou vesmírnou stanici s malou gravitací v hříčce Vesmírné bubliny. Tady bojujete proti bublifuku, který vám do komůrky vhání vlny bublin na různé způsoby, a vy je musíte splaskávat. Tak si mácháním rukou vzlétnete, připažením spadnete, upažením se vznášíte, a úkroky se pohybujete do stran.
Jedinou zajímavostí je tak snad jen pěkná expozice 3D schopností Kinectu, kdy jsou bubliny v řadách do obrazovky a vy se krokem dopředu a dozadu můžete pohybovat a splaskávat i v tomto směru. Ani prolétávající zbloudilý kosmonaut snad ještě sovětské provenience ze šedesátých let nás moc nerajcoval, tak jsme se zase přesunuli dále. Čtyřčlenná porota tentokrát za ten další rozměr přidává na 3/10.
Velmi podobný bublinám je už o třídu lepší pozemský sportík zvaný RallyBall, kombinující fotbal s Tetrisem. Jestli nic, tak vás alespoň pořádně rozehřeje, protože se u něj docela pěkně rozhýbete, a to ve svižném tempu, možná nejvyšším z celé sady Adventures. Pro začátek vás hříčka pro změnu zavře do skleněné krychle ve sportovní aréně a volejbalovým odpalem odpinknete míč do kostek před vámi. Ty vám zpět po rozstřelení pošlou často nejen jeden, ale klidně i dva a více míčů, jež musíte opět všemi částmi těla odhlavičkovat, napálit, nakopnout apod., aby vám neproletěly za zadkem ven. Což při více míčích, díky jejich větší rychlosti, není nic lehkého.
Když míč ztratíte, nic se neděje, hned dostanete nový, protože zde se nehraje na nějaké životy, ale na maximální bodový příděl v omezeném čase. Garantuji vám, že více než pár sekund tři míče ve hře neudržíte, i kdybyste měli šest nohou, šest rukou a k tomu dvě hlavy s tykadly. Jestli někdo někdy pochyboval o nízké odezvě Kinectu, zde má důkaz, že zpoždění jsou minimální a vůbec nevadí. Vykopnutí nohou např. hra opravdu ihned zachytí a avatárek na obrazovce ji také bleskově nastaví takřka přesně tam, kam vaše noha míří.
Docela bžunda nastala, když se ke mně do hry přidal i soused. Naše lepší polovičky, vzhledem k jisté nebezpečnosti máchajícího chuchvalce nohou a rukou, si raději hrály spolu. Kinect souseda ihned vhodil vedle mě na palubovku, což neměl dělat, neboť při následné snaze o zběsilé zachycení snad pěti míčů jsem dostal pěstí do nosní přepážky, až to křuplo, načež jsem kolegu nakopnul do holeně a bodyčekem poslal na odstavený gauč. To znamenalo drtivou prohru, neboť při stavu mužstva „jeden hráč nedobrovolně na střídačce a druhý s hvězdičkami před očima a kapajícím a natékajícím frňákem", uznáte sami, se nedalo vyhrát.
Jasně byla to naše chyba, Kinect dokáže v pohodě oba rozpoznat na dostatečnou šíři, ale co můžete dělat, když nemáte herní plochu velikosti haly pro kompletaci raketoplánů, která by se lépe hodila? Každopádně jsme se shodli, že RallyBall je konečně první hříčka, u které se jednak solidně zapotíte, slušně nasmějete, a také využijete dědovu starou motorkářskou helmu! Rozhodčí tasí známku 6/10.