RECENZE Killzone: Shadow Fall

Startovní hry, vycházející zároveň s vydáním nových konzolí, to zřejmě nemají jednoduché. Teoreticky musely být dokončovány pod časovým tlakem a vyvíjeny na nestabilní konfiguraci, což má pravděpodobně dopad nejen na jejich zpracování, ale i design. Zároveň ale mají příležitost vykouzlit onen "wow" efekt dosud nevídaného a je vysoká pravděpodobnost, že se dobře prodají, jelikož zákazníci prostě nemají v dané chvíli moc z čeho vybírat. Vedení Sony se už nechalo slyšet, že je recenze startovních her pro PS4 zklamaly, nicméně Killzone: Shadow Fall není špatná hra. A rozhodně uspěla v oné důležité misi "ukaž nám, co Playstation 4 dokáže".

Kontrasty

Navzdory svému jménu a historii, Killzone tentokrát nevypráví o válce. Alespoň ne o té, ve které pobíhají po bojišti vojenské jednotky, vyměňující si silácké hlášky s vojenským žargonem. Tentokrát se totiž dostáváme do období mnohem zajímavější a pestřejší války studené. Tři dekády po konci minulého dílu, kdy Vekťané (hodní lidé) úspěšně zničili domovskou planetu Hellghanů (zmutovaní fašisté) se zbytky poraženého národa usídlily na domovské planetě jejich původních nepřátel. Oba národy nyní žijí v křehké rovnováze, odděleny gigantickou zdí, proti které ta Berlínská vypadá jako prcek. Jak ale tušíte, pod zdánlivě stabilizovaným povrchem se chystá ničivá odveta, mnohem zákeřnější, než útoky v minulosti.

Příběh je rozhodně zajímavější než v minulosti a to nejen svou zápletkou. Zhostíte se role speciálního agenta (představte si spíš Black Ops jednotku než CIA) Lucase Kellana a jeho příběh začínáte docela působivě od jeho dětství (přičemž konec je neméně zajímavý).

1 of 6

Caption

Attribution

Hra je rozdělena do deseti navazujících kapitol (každá má zhruba hodinu), mezi kterými se ale občas přesunete o pořádný kus v čase i prostoru. Díky tomu hra dosahuje parádní pestrosti. Podíváte se samozřejmě na obě strany zdi, ale také do vesmíru a dokonce i na jinou planetu. Nejlepší na tom všem jsou kontrasty mezi čistou architekturou Vekťanů (nádherné skleněné budovy apod.) a špinavou, tovární infrastrukturou Hellghanů (víceméně slumy, maskující masivní továrny pod nimi). Škoda jen, že příběh kazí některé hodně slabé herecké výkony.

Výkon

Díky pestrosti lokací autoři dosáhli také mimořádné pestrosti vizuálu, což je o to působivější, že výtvarně i technicky jde o fascinující dílo. Pokud máte nakoukanou ukázku/demo z konference na začátku roku, máte dobrou představu, jak dobře hra vypadá. Pamatuji se, jak jsem tenkrát váhal, zda některé pasáže oné ukázky nebyly předpočítané či dodatečně vylepšené... o to příjemnější je ten zážitek, když se vám to všechno začne "hýbat pod rukama" v 1080p a 60fps na vaší domácí televizi. Výhledy na ocelovo-skleněné visty Vekťanských velkoměst vám budou spolehlivě brát dech, ale ani gigantické podzemní továrny Hellghanu nebo mimozemská krajina u konce hry se nedají zahanbit.

Barevná paleta je tak pestrá, že mi místy připomínala Halo 4. Oproti němu je ale hra méně "komiksově" stylizovaná/zjednodušená a díky "next-gen" efektům jako jsou odlesky, volumetrický kouř nebo celková hra světla se stínem Killzone prostě vypadá mnohem "hmatatelněji". Na druhou stranu se zde ale nedočkáte žádných vozidel, pokud nepočítám ta nepřátelská a jednoho dálkově ovládaného, malého robota.

Tvůrci jsou si vizuální hostiny a nápaditosti prostředí vědomi a poměrně často vám ji umožňují vychutnat pomocí "nestřílecích/prožitkových" pasáží, jak je znáte třebas z prvního Unrealu. Pohromadě s již zmíněným rozlišením a plynulostí si užijete podívanou během prakticky každé pasáže hry, obzvláště v exteriérech.

1 of 6

Caption

Attribution

Zábava

S potěšením musím konstatovat, že pestrost misí a prostředí se projevila také na hratelnosti. Samozřejmě nechybí tradiční úkoly "seber tři předměty a dones je na určité místo", ale vedle toho si užijete také poměrně otevřené boje v lesích, přestřelky ve stavu beztíže, solidní odstřelovačské pasáže a tak dále. Jedna z pro mě nejzábavnějších sekvencí byla intenzivní přestřelka se zhruba tuctem odstřelovačů uprostřed spletité vertikální konstrukce plné kouře a překážek. Zábavné to bylo také díky tomu, že nepřátelé často měnili pozice a působili dojmem, že spolupracují a snaží se mne obklíčit.

Umělá inteligence ale není vždy tak uspokojivá, rozhodně má i své slabé chvilky, obzvláště s protivníky schopnými se zaseknout v nějaké nesmyslné pozici. A přestože design misí je poněkud otevřenější než staré Killzone koridory (občas si můžete vybrat pořadí plnění úkolů nebo dokonce zda některé bonusové úplně vynechat - v nejlepších momentech to připomíná Crysis), příliš často se hra uchyluje k nepříjemnému "Horde" scénáři, kdy musíte přežít na jednom místě několik vln nepřátel. Alespoň, že už to nejsou takové "houby", jako v minulosti (= nemusíte do nich vysypat celý zásobník). Bohužel, zbraně jsou hodně stereotypní. Kromě vaší základní pušky a ještě jedné výjimky jsou to všechno obyčejné variace na samopaly, brokovnice a pušky, co jsme už stokrát viděli jinde.

Co rozhodně nezklamalo, to je nový ovladač, DualShock 4. Ovladač má mnohem pohodlnější tvar (spodní část dlaně dospělého už se má o co opřít), analogy jsou pevnější a prsty vám nebudou klouzat ze spodních spouští. Navíc Killzone šikovně demonstruje přehrávání zvuku z repráčku v ovladači, stejně jako indikaci vašeho stavu pomocí barvy senzoru na hraně ovladače. I ta dotyková plocha uprostřed je nakonec docela příjemná: jednoduchým přejetím prstem do jednoho ze čtyř směrů říkáte vašemu dronovi jménem Owl, zda má útočit na nepřátele, hacknout dveře, dodat vám štít, vystřelit lano nebo dokonce vás oživit (pokud jste předtím sebrali adrenalinovou injekci). Jen škoda zhruba o třetinu menší výdrže baterie v ovladači, způsobené zřejmě oním světelným senzorem.

Společnost

Pokud budete mít kampaň za sebou nebo prostě preferujete střílení po sobě s jinými lidmi, Killzone opět nabízí také solidní kompetitivní multiplayer. Pamatujte jen na to, že PS4 již vyžaduje předplacení služby PS Plus, abyste mohli hrát online (nicméně k nové konzoli dostanete 14 dní na zkoušku zdarma). Jádrem multiplayeru je oblíbený režim "Warzone", který umožňuje dynamické měnění cílů v průběhu boje při udržení skupin hráčů pohromadě - jednu chvíli dobýváte pozici nepřítele a další chvíli se ocitnete v klasickém týmovém deathmatchi. To vše na deseti mapách a pro 24 hráčů ( s možností zapnout také offline boty), nicméně s příslibem budoucích přídavných map, údajně dokonce zdarma.

Na titulní obrazovce si buď můžete vybrat některou z oficiálních Warzone a nebo si nastavit svou vlastní: poměrně snadno zvolíte mapu, zbraně, cíle a další vlastnosti. Pokud chcete třebas jen souboj dvou odstřelovačů proti sobě a s jediným životem, není problém. Tvorba misí je snadná a na online návštěvníky většinou nemusíte moc dlouho čekat. Otevřenost hry je podporovaná také odemčením všech povolání a zbraní od začátku, byť některé drobné doplňky musíte získat plněním specifických úkolů během hraní.

Killzone: Shadow Fall v angličtině jen pro PS4 u nás vyjde tento pátek 13. prosince za 1599 Kč.

rezervovat na Xzone.

Klasická trojice tříd asi nikoho nepřekvapí: Assault nabídne verzatilního bojovníka na každou vzdálenost, Scout zneviditelňujícího se odstřelovače a Support užitečného zásobovače, schopného rozmisťovat automatické kulometné věže. Díky podpoře nastavitelných herních režimů, vyváženosti a parádnímu technickému zpracování má tenhle multiplayer zřejmě slušnou budoucnost.