RECENZE české verze Kholat: Mrtvá hora
Namísto tajemného pátrání jen simulátor turisty.
Stačí jedna pouhá minuta a Kholat se vám celý odhalí. Jen pár kroků zasněženým terénem a je jasné, jestli je tohle dobrodružství pro vás nebo ne. A tak víte co? Udělejme si i v téhle recenzi takový malý skromný rozřazovák. Co vy a zahloubané Dear Esther? Co vy a dlouhé procházky ve Vanishing of Ethan Carter? Co vy a aktuální vlna atmosférických hororů? Kholat je totiž hra, která by moc moc ráda upletla z těchto tří her svetr. A pokud jste obzvlášť u první jmenované trpěli nudou, bude vám investovaná pětistovka obzvláště drahá.
Kholat je hra jejíž umělecký design výrazně převyšuje její koncept. Když si totiž na začátku prošlápnete cestu uralskou vesničkou a spustí se úchvatná hudební linka s teskným brumendem, udělá to na vás zatraceně velký dojem. Bohužel v prvních minutách hry také zážitek z Kholat předčasně vrcholí. Za zbytek zhruba pětihodinové kampaně se už tak sugestivní scéna bohužel nedostaví. A víte proč? Protože na samotném začátku o hře nevíte vůbec nic. Užíváte si výtečného soundtracku, božsky detailní grafiky na Unreal Engine 4 a na chvilku si připadáte jako v jiném světě...
...bohužel o patnáct minut později vám dojde, že Kholat je vlastně jen krásná skořápka bez oříšku.
Znáte příběh o Djatlovově výpravě? Padesátá léta, skupinka ruských studentů a nevysvětlitelná úmrtí uprostřed studeného Uralu. Ještě jednu nápovědu? Stupidní americký horor Záhada hory mrtvých. Ano, Kholat vás v podstatě posílá samotného na místo činu, abyste rozkryli tuhle mysteriózní věc. Zní to náramně, že? Detektivka s úchvatným vizuálem, která se může ubírat v podstatě kamkoli. Zasněžená variace na zmíněného Ethana Cartera. Jenomže tak tomu není. A je to k vzteku.
Esencí Kholatu je totiž chůze po poměrně velkém kusu temné otevřené přírody a hledání roztroušených stránek deníku či jiných zápisků. Když najdete stránku, hra se uloží. Když narazíte na stan s rozdělaným ohněm, hra se uloží taky. Ze začátku budete v očekávání věcí dalších ještě docela pozitivní. Bohužel, žádné další věci v Kholatu nepřijdou. Jste tu jen vy. Lovec zatoulaných stránek.
Brzy tak vlastně zapomenete i na ten zpropadený Djatlovův incident. Nalezené stránky totiž rozhodně neutváří žádný kompaktní děj, spíše se jedná o fragmenty, které byste pro svou banálnost jinde s chutí přeskočili. Mohli by se klidně týkat laviny na Everestu nebo vražd Kateřiny z Komárova, je to jedno. A ani finále není žádný akrylový tmel, co by zalepil všechny džuzny. Ať je to jak chce, Kholat je vlastně nedějovou hrou. A vypravěč s hlasem Seana Beana občas trousí do tmy abstraktní výrazy v poněkud koženě spíchnuté angličtině. Český překlad je ale naprosto v pořádku a rozhodně pomůže třeba právě při čtení delších textů.
Asi si dovedu představit, co se vlastně autoři IMGN.PRO snažili přednést. Chtěli, aby se hráč toulal. Měl strach z toho, že neví, kde je. Měl mapu, v níž nevidí svou aktuální polohu, to proto, aby se řídil dle kompasu či souřadnic, občas nápadně načmáraných na okolních šutrech. A tyhle toulky, objevování a bloudění vlastně docela fungují. Díky, grafiko. Ať už objevíte jeskyni nebo polozbořený kostel, hra vám zase na chviličku vezme dech. Tedy jen do té doby, než si vzpomenete, že herní náplň je jinak docela nuda.
A abych nezapomněl, občas na vás vybafne duch a pokud se dostatečně neskrýváte, sežere vás a vrátí zpátky k naposledy uloženému bodu. Občas se mi před ním podařilo skrýt, jindy mě vyhmátl, ať už jsem byl neviditelný jakkoli. I kvůli tomu vás prostě nevyděsí. Spíše frustruje a naštve.
Téměř mě až bolí, jak moc jsem na Kholat zlý. Hra vypadá i zní jako ledová královna a minimálně její začátek se vám vryje do paměti. Jenomže! Vše ostatní je polovičaté a vlastně dost nezáživné. Nejblíže má hra asi k Dear Esther. Bohužel autoři nemají básnické střevo a vlastně ani nevědí, co vám vyprávět.
Kholat pro PC v české verzi od Comgadu vychází tento týden za 419-499 Kč nebo na Steamu za 17 eur.
koupit na Alza.cz, Xzone nebo Muve.cz.
A tak namísto příběhu o lákavém tématu si koupíte simulátor turisty. Turisty, který nezvládne přeskočit menší buližník, neumí kreslit do mapy či dělat značky v přírodě. Takže promarněná šance? Lépe bych to nenazval. Za procházku po tak krásně nevlídné krajině bych autorům rád poslal takové dvě stovky korun. Za vyšší částku je ale v Kholatu až nebezpečně málo zábavy.
