Kane & Lynch 2: Dog Days

Hratelnost je zkrátka ohlodaná na kost absolutní akce. Smutné ovšem je, že se stejného osudu dočkalo i herní prostředí. Ne že by Šanghaj nebyla vyvedena realisticky, ale za celou dobu se nedostanete jinam, než do tohoto čínského města. Žádná vykrádačka banky, žádná diskotéka. Jenom ulice, obchody, restaurace a byty obřího špinavého města. Ke konci přechází série klasických úliteb akčních her – sklady, továrny, letiště nebo mrakodrap. Kromě posledně jmenovaného mě prostředí po dohrání stále splývá v jeden sice pestrobarevný, ale pořád stejný obrázek asijské metropole.

I ovládání a herní mechanismy jsou jednodušší. Nicméně zaujala mě zejména možnost získat zbraně pouze od zabitých nepřátel, což hře přidává na opravdovosti. Kromě pár míst, kdy můžete sebrat jednu ze slabších zbraní, si veškerý arzenál musíte poctivě vybojovat. Navíc jste neustále nuceni měnit jednu pušku za druhou a neexistuje žádná preferovaná varianta. Opět můžete mít jenom dvě zbraně a docela mě mrzela absence jakýchkoliv granátů. Ty sice nahrazují kanystry s benzínem, ale můžete mít vždy jen jeden a nelze ho tahat přes celou úroveň, protože při jeho přenosu nejde střílet.

Párkrát mě vytočila kamera. Teď na ní nemáte žádný vliv a ačkoliv po většinu hry funguje dobře, jsou situace, kdy byste ocenili možnost s ní pohnout. Nejčastěji je to, když se schováte a kamera dění zabírá právě z té strany, na které je překážka. To znamená že místo střílení padouchů koukáte třeba na krásnou stříbrnou metalízu prostříleného sporťáku.

Kane & Lynch 2 je opět cílen na kooperativní multiplayer. A při hře o samotě je to znát. Váš parťák ovládaný počítačem se sice nikde nezasekne, ale po většinu času jsem měl pocit, že je naprosto k ničemu, nedokáže mi pomoct ve složitějších situacích a téměř nikoho netrefí. S živým spoluhráčem, kterým mi v tomto případě byl kolega z italské pobočky Eurogameru, je to jiná káva. Rozdělíte bojiště a pomůžete si v těžkých situacích. Vždy je dobré, když jeden na sebe váže nepřátele a druhý jim vpadne do zad nebo je pokropí z boku. V multiplayeru nemusíte při fatálních zraněních ihned zemřít, ale kolega vás může v časovém limitu přijít oživit.

Zamrzí nemožnost v kooperaci ukládat hru. Vždy musíte spustit celou kapitolu, takže opakujete už jednou proběhnuté pasáže. Při hraní přes internet (k dispozici je i LAN) je dobré zjistit, kdo z hráčů má stabilnější připojení. Nejdříve jsem se připojoval do hry já a zažíval nepříjemné lagy, v příští hře se role obrátily a situace se zlepšila.

Tím nabídka multiplayeru nekončí, k dispozici jsou ještě tři módy. Vrací se Fragile Alliance, tedy společné vykrádání banky skupinou gangsterů, kteří se po nahrabání peněz mohou rozhodnout postřílet své kolegy a lup uzmout pro sebe. Mrtví spoluhráči se hned vracejí na bojiště v kůži policistů a zrádcům se snaží pomstít. Druhým módem jsou klasičtí zločinci vs. policisté, kdy první skupina kráde peníze (nebo třeba kokain) a druhá se jim v tom snaží zabránit. Posledním režimem je pak Tajný policista, který po úspěšné vloupačce musí zabránit úniku zločinců z úrovně. První mód si můžete vyzkoušet i sólo v Arcade Game. V tom případě se pokoušíte zdolat stále stejnou úroveň při zvyšující se obtížnosti a získat co největší počet bodů, které lze následně nahrát na internetový žebříček. Zároveň si vysokým lupem odemykáte lepší zbraně. Multiplayerová složka hry je tak slušně bohatá.

Grafika se od minule určitě zlepšila. Když jsem u pivka na telefonu ukazoval, co právě hraji, někteří diváci se mylně domnívali, že jde o filmové sekvence, nikoliv hru samotnou. Na velké obrazovce už dech nevyrazí, ale přesto jsou momenty, které vypadají fotorealisticky. Docíleno je toho zejména silným rozmazáváním okolí a velmi omezeným prostorem. Hra nemusí vykreslovat vzdálené horizonty, ale o to lépe zvládá blízké předměty. A berličkou je i způsob, jakým je pouť dvou parťáků celou dobu snímána. Vypadá to, jako by je někdo nahrával na ruční videokameru. To znamená, že se obraz neustále třese, při běhu lítá z jedné strany na druhou, až se mi z toho zvedal žaludek. Osobně podobný způsob zobrazování filmu/hry moc nemusím a jestli jste na tom podobně, může to být jeden z důvodů, proč tuhle hru raději přeskočit.

Zajímavé je rozkostičkovávání nahých lidí nebo rozstřílených hlav méně šťastných aktérů hry. Jakýsi digitální šum je patrný i při samotné hře. Stačí se rychleji otočit nebo schytat pár kulek a část obrazu se rozpixeluje. Mám pocit, že to docela pomáhá i plynulosti hry, která je na mém průměrném počítači v maximálních detailech neustále na hranici osmdesáti snímků za vteřinu. Zvuky a hudba mě ničím moc nezaujaly. Naopak perfektní je dabing a dialogy obou hrdinů. Smál jsem se zejména u Lynchových psychotických průpovídkách, kdy se sám sebe snaží uklidnit, zřejmě aby nedostal jeden ze svých záchvatů. Pro úplnost zmiňuji přítomnost Steam achievementů v PC verzi.