Just Cause 2

Prezentace Just Cause 2, pokračování bláznivé a ohromně zábavné akce od švédských Avalanche, nemohla začít nikde jinde, než někde mezi mraky. Konkrétně na mrakodrapu. „Bigger, better, more. Takový bude Just Cause 2,“ planě popisoval hru na začátku předváděčky Peter Johansson, vedoucí designér hry.

Peter následně své dílko trochu rozvedl, „Opět budete hrát za Rica Rodrigueze a opět se bude vše odehrávat na tropickém ostrově, konkrétně na Panau. Rico je vyslán na zdánlivě tradiční misi, kde má sejmout uprchlého agenta a diktátora ostrova. Jenomže Rico brzy zjistí, že onen cíl je jeho bývalým parťákem a mentorem Tomem Sheldonem, a že tahle mise jen tak neskončí.“

Po rychlém úvodu se Peter s Ricem rozeběhl, skočil z budovy a začal plachtit směrem k pobřeží. Svůj tuze arkádový pád ovládal jako by měl křídla a těsně před dopadem do řeky otevřel padák, podletěl pod mostem, vyletěl opět do vzduchu a přistál na rychlostním člunu zaparkovaném na pobřeží. Stačilo třicet vteřin a bylo mi jasné, že Just Cause 2 se s realitou opět úspěšně míjí, byť stylem vskutku osobitým a zábavným. Ve skutečnosti vypadá ještě ujetěji než jednička, ale o tom až později.

„Vydáme se teď do jedné vojenské základny a uděláme tam pěkný bordel,“ vykresloval Peter své plány s loďkou. Podobně jako v jedničce, „V Just Cause 2 chcete vyvolávat chaos kde to jde, chcete páchat neplechu. Čím lepší v tom jste, tím více Toma Sheldona budete prokovat, až se nakonec ukáže.“ V tom okamžiku Peter najel na skokánek, člun přistál někde uprostřed inkriminované báze, on se vznesl s příručním padákem a začal si hrát tak, jak to jen Rico Rodriguez dokáže.

Rico párkrát vystřelil a posléze začal využívat svůj největší trumf, totiž vystřelovací a navíjecí hák, tzv. grapple hook. Oproti jedničce ho má přidělaný na levé paži a může ho používat prakticky kdykoliv a kdekoliv. Dle libosti jej může vystřelit a k danému bodu se bleskově přitáhnout, tak trochu jako hrdina v Bionic Commando. Ricovi nedělá problém doslova přeletět vzdálenost sta metrů během jedné vteřiny, elegantně tak zůstat v pohybu a totálně při tom mystifikovat nepřátele.

Když ho v základně otravoval ostřelovač na věži, Rico prostě vystřelil hák do věže, přitáhnul se a nepřítele promptně zlikvidoval z bezprostřední blízkosti. Anebo, pokud muška dala, hákem z věže vojáčka rovnou stáhnul a ještě ve vzduchu jej proděravěl. Normálně už na zemi si Rico také párkrát vyhlédl dvojici oponentů a vystřelovacím lanem je spojil dohromady, což je dokonale odzbrojilo a poté dostali už jen ránu z milosti.

Vtipně pak působil moment, kdy jeden konec lana chytil vojáka, druhý se zabodl do vrcholku stojanu s vlajkou a nepřítel najednou zůstal viset ve vzduchu. Nebo se podobným stylem nepřítel přimontoval k džípu a Rico se pak rozjel. „Mým osobním favoritem,“ podotkl Peter, „je situace, kdy přidělám džíp k vrtulníku, letím a všechno pod sebou tím upevněným vozem kosím.“ Jen škoda, že tenhle trik neukázal na živo.

Po chvilce hraní se Peter rozhodl vystřelit do vzduchu pomocí komba háku a padáku a dopadl na střeše s kufříkem. Kufřík v sobě neskrýval nic menšího, než raketomet. „Hmm, tímhle bych mohl vyhodit do vzduchu ty zásobárny paliva,“ pousmál se Peter, rozbalil padák a za letu pod sebou rozpoutal naprosté peklo.