Recenze gravitační střílečky Inversion
Když dojde munice, proč si nehodit autem?
Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, říká se. Pánové ze studia Saber Interactive podle všeho na pořekadla moc nedají a rozhodli se znovu uvařit podle jednoduchého receptu, díky kterému se jim podařilo vysoupit z davu už jednou. TimeShift byla stěží revoluční sci-fi střílečka. Vlastně to byla béčková záležitost jako řemen. Přesto si ji vzhledem ke svěží, upřímné hratelnosti a správné dávce originality v podobě manipulace s časem nedokážu vytěsnit z živé paměti. Na rozdíl od mnohých ambicióznějších titulů.
Inversion se právě v TimeShiftu shlíží jako v zrcadle. Autoři se nesnaží vymýšlet nějaké velké zázraky, ve kterých by se mohli utopit. Dělají to, co umí nejlépe, a proto to dělají dobře. Hodně výbuchů, hodně akce v third-person pohledu, přímočará hratelnost.
Příběh je jedna velká vata bez hlubšího přesahu a věnování v závěrečných titulcích Robertu A. Heinleinovi beru spíše jako přidrzlý vtípek. Hlavní hrdina D (čti dý) na pozadí probíhající invaze brutálního národa Lutadorů pátrá po ztracené dcerce a když už je v tom... No pěstovat kukuřici na mateřských lodích nájezdníků asi nebude, že. Na druhou stranu musím uznat, že to obsahově na těch pět šest hodinek herní doby vydalo tak akorát a děj si mou pozornost udržel i bez rizika, že bych během zívání spolkl monitor před sebou. Nejspíš mám pro ty sci-fi béčka slabost.
Ty z vás, kteří po předchozí zmínce o pětihodinové herní "době" nasadili zuřivou grimasu středověkého inkvizitora, snad ukonejším dovětkem, že je to pět hodin využitých opravdu na maximum a celá hra je jedna pekelná jízda skrz hurikán ohně a kvílejících kulek. Scéna střídá scénu a Inversion se daří budit dojem, že je relativně krátký jen proto, že do vás zážitky hustí dvakrát rychleji než konkurence. Jistě, ve skutečnosti jde jen o opíjení rohlíkem, protože Inversion krátká hra prostě je, nicméně to působí tak nějak méně nepatřičně, než by muselo.
To samozřejmě jistým způsobem závisí i na tom, zda jste fanoušky co-op multiplayeru, kde vidím slušný potenciál znovuhratelnosti. Inversion je pro co-op okatě koncipovaný (v singleplayeru se parťáka pouze chopí AI). Škoda jen, že chybí dříve slibovaný split-screen, a co-op si tak lze užít jen online formou.
Hra je velmi zhusta proložena souboji s bossy v uzavřených arénách a předkládá před duo hráčů v rámci možností rozmanitou paletu úkolů. Obtížnost plynule a velmi smysluplně graduje a zhruba od poloviny jsem si už musel začít hlídat parťáka, spolupracovat s ním, pseudotaktizovat a využívat krycího systému a la Gears of War. Mrzí mě jen to, že autoři skoro úplně vypustili úkoly, které by vyžadovaly kooperaci na dvou různých místech najednou. Vzpomínám si snad jen na dvě situace, kdy se cesty hrdinů rozdělily, a i to bylo v podstatě jen na pár sekund. Leo a D by tak mohli být stejně dobře zády srostlá siamská dvojčata a nic moc by se nezměnilo.
Bojový systém je ohromně uspokojující a dokonce i na ten trochu poněkud tužší konzolový způsob ovládání jsem si za ty uplynulé roky stihl zvyknout. Vztekal jsem se jen trochu. Občas postava odmítne vykouknout ze zákrytu, občas se zasekne o prkno ležící na zemi, ale celkově jsou potíže zanedbatelné a pořád ještě hluboko pod hranicí, kdy se lámou klávesnice a židle létají oknem.
Na první pohled docela překvapí vysoká míra poměrně surové brutality. Nepřátelům po zásazích odlétávají končetiny všemi směry a obzvlášť perfektní pukavý zvuk mě motivoval k pečlivému rozdávání headshotů po celý čas hraní. Tohle prostě nemůže omrzet. Konzervativnější hráče určitě potěší i to, že si z 95 % zastřílí do humanoidů, takže žádný velký zvěřinec, obskurní mimozemšťani, oživlé rostliny ani nic podobného.
Moc hezkou žánrovou inovací je samozřejmě propagovaná možnost manipulovat s technologií ovládající gravitaci. Bez okolků dodám, že právě toto se na výsledném hodnocení projevilo minimálně jedním plusovým bodíkem. Oba hrdinové disponují mobilními zařízeními, které podobně jako manipulace s časem v TimeShiftu fungují ve dvou módech - navýšení a snížení (resp. anulování) hmotnosti zasaženého objektu.
Nejvíce je přirozeně technologie využívána k získání výhody během soubojů. Není větší legrace než zakopaného nepřítele rozhodit dobře umístěným výbojem energie, po kterém začne levitovat jak on, tak překážka, za níž se kryl. A zdaleka nejen to. Na nepřítele dokážete vrhat kusy skály, barely, těla jejich méně štastných kolegů, firebally nasbírané z nedalekého lávového jezírka - prostě co se vám dostane pod ruku. Na druhé straně navýšení hmotnosti perfektně funguje jako zpomalení opancéřovaných bossů nebo robotických poletuch ke konci hry.
Sympatický je přitom i (prosím VELMI lehký) náznak RPG prvků. Nehrozí proto, že by se vám příruční udělátko omrzelo. Postupem času získáte přístup k dalším možnostem využití a i maximální tonáž se zvyšuje až do té míry, že závěrečné bossy budete otloukat pohazováním osobních aut.
Hrátkám s gravitací je do značné míry přizpůsobený i leveldesign, který je na místě pochválit. Pokud se tedy dokážete přenést přes linearitu a také lehce podbízející se samoúčelnost. Je-li například vaším frontální útok na kulometné hnízdo, můžete si být stoprocentně jisti, že je po stropech rozvěšené obrovské množství strategicky umístěných kontejnerů a nebo kolem poházená RPGčka.
Prostředí je často prošpikováno gravitačními anomáliemi. Některé pasáže proplouváte ve stavu beztíže, což generuje velmi zajímavé přestřelky mezi všudypřítomnými troskami. Výslednému dojmu ohromně nahrává smysl autorů pro epičnost a decentní využití fyziky, kdy lze třeba střelbou řídit rychlost "letu". Komorní souboje v budovách jsou střídány obrovskými otevřenými prostorami. Gravitace je střídána stavem beztíže, strop se točí všude kolem a zažitý pořádek věcí dostává na frak.
Rozhodně Inversion nedoporučuji lidem trpícími závratěmi. V ulicích rozbořeného velkoměsta můj smysl pro prostorovou orientaci zkrátka bil na poplach a já měl co dělat, abych udržel nedělní oběd na svém místě - když jsem si zrovna uvědomil, že to, po čem zrovna běžím, je bok rozbořené budovy, stěny jsou ve skutečnosti její patra a ty blikající tečky přede mnou reprezentují ulici dole a bojující jednotky ozbrojeného odporu proti nájezdníkům. Později v domovině Lutadorů ani na gigantických vesmírných lodích to nebylo o nic lepší. Zase ale můžu s klidným svědomím tvrdit, že právě díky těmto situacím si tuhle hru si opět pamatovat budu.
Podobně jako před lety v TimeShiftu ze sebe jen nedokážu setřást dojem, že Saber Interactive zapomněli okořenit akci trochou logiky. Jasně, Inversion je bohapustá řezničina a žádný Portal, ale přece jen... Hraní si s gravitací a co-op koncept k podobným myšlenkám zkrátka svádí a když autoři vidí vrchol potenciálu v otevření brány pomocí zatížení závaží vedle ní, tak je to pro mě spíš zklamání. Stejně tak jsem postrádal nějakou formu bonusů nebo skrytých lokací. Munice jsou všude mraky, autoheal funguje, takže nemá smysl se kdekoliv zdržovat. Je to škoda. Asi by to byla i dobrá možnost, jak herní dobu natáhnout.
Inversion u nás koncem června vydala Cenega pro PC, PS3 a X360.
koupit z Xzone
Technické zpracování je v normě a co postarší engine ztrácí na technické vyspělosti, to myslím bohatě vynahrazuje celkovým dojmem a perfektní svižností. Moje GTX 460 si to dávala na maximální detaily s přehledem na 60+ snímků za vteřinu a ani se moc nezapotila. Filmovou atmosféru příjemně dotváří pohodový soundtrack a také bohaté předělové animace v enginu hry, které nejsou střihově zvládnuté vůbec špatně.
VERDIKT: Rád bych napsal, že je Inversion příjemným překvapením letního herního sucha, ale vzhledem ke stejně povedenému TimeShiftu jde spíše o splněná očekávání a udržení si kvalitativního standardu. Pětihodinová akční smršť se správnou dávkou originality. Za odpovídající cenu 699 Kč není co řešit.