Indiana Jones and the Staff of Kings

Protřelý archeolog Indiana Jones se po svém posledním kostičkovém dobrodružství opět vrací na scénu ve zcela novém originálním příběhu, který se populární filmovou sérií pouze inspiruje. Děj je sice posazený do roku 1939 a úhlavní nepřátelé jsou opět nacisté, jenže Indy se po hlavě vrhá do nové příležitosti, kterak najít a uzmout legendární Mojžíšovu hůl králů (odtud podtitul hry), po které samozřejmě pase i hlavní záporňák v německých službách, Indyho konkurent Magnus Völler.

Ten chce pro svého Führera získat mocnou berlu, protože věří, že by mu mohla pomoci v ovládnutí světa. Však Němci na okultní symboliku ve svých válečných plánech hodně spoléhají. Indy tak musí berlu najít dříve a ještě k tomu vypátrat místo, kam byl pravděpodobně unesen jeho učitel a mentor Charles Kingston.

Přitom navštívíte v půl tuctu úrovní nejdříve tajemné chrámy v Súdánu, poté čínskou čtvrť v San Francisku, podíváte se do džunglí Panamy a starobylých zákoutí Istanbulu. Zcela jiným zážitkem pak je zasněžený a mrazivý Nepál, přičemž finále tvůrci umístili na obří německou vzducholoď Odin. Chytře zvolené lokace nabízejí poměrně rozmanitá prostředí na povrchu i pod zemí, přičemž v některých pasážích si jistě vzpomenete na starší Indyho filmové eskapády, nebo na podobné kobky a chrámy třeba ze série Tomb Raider.

I když byl příběh napsán exkluzivně pouze pro tuto hru, několikrát se vrací v mnohých narážkách právě do světa filmového Indyho. A to třeba při bitce na provazovém mostě, úprkem před kutálející se kamennou koulí a ochuzeni nebudete ani o typické padající stropy. Přitom nové putování zpestřují vložené akční pasáže, díky kterým ani ke konci kampaně zvící herní doby na dvě až tři odpoledne hra nespadává do stereotypu nebo nudy a dokáže si udržet slušnou atmosféru prakticky po celý tento čas.

Adrenalinové dogfighty mezi dvouplošníky Luftwaffe, honička ve známých tramvajích v kopcovitém San Francisku, nebo jízdu na slonech bych rozhodně zařadil k zajímavým momentům, byť jsou tyto pasáže, stejně jako dále třeba stíhání na motorce s lodičkou a sjezd divoké vody na loďce, spíše kratšího ražení. Přitom stěžejní části hry, kdy budete Indyho vodit z pohledu třetí osoby pěkně po svých, by se daly nejspíše přirovnat klidně i ke zmíněným cestám Lary Croftové, ale ta Indyho je samozřejmě mnohem jednodušší, přímočařejší a taktéž kratší.

Staff of Kings je totiž v prvé řadě titul pro všechny hráčské kategorie, takže od něj nemůžete čekat složité přeskakovací části, nebo hádanky, na kterých si vylámete zuby. Díky tomu tak Indy prozkoumává tajemná prostředí pěkně svižně, takže hra příjemně plyne a nikde se dlouho nezdržíte. Tedy mimo poměrně častých bitek s protivníky, kteréžto jsou ale veskrze příjemným kořením putování, protože v nich nabízí Staff of Kings chytré využití nadmíru interaktivního prostředí, i pokročilých pohybových schopností stárnoucího archeologa v klobouku.

Tak předně mám na mysli schopnost, kdy Indy dokáže vzít a náležitě použít mnoho předmětů, které se často povalují v jeho bezprostřední blízkosti. Nepřátelé, ponejvíce se rekrutující z řad německých vojáků a příslušníků čínské enklávy, totiž zpravidla útočí ve skupinkách a tak jim archeolog čelí nejen svými schopnostmi, ale taktéž jejich vlastními zbraněmi i bordelem, který se povaluje skoro na každém kroku.

Stačí se tak jen dobře dívat a hnedle můžete lacino získat nějakou dočasnou zbraň. Takže přetáhnete troufalého protivníka např. víkem od popelnice, kulečníkovým tágem i koulemi, košťaty a smetáky po nepozorných uklízečkách, nebo rozkopanými cihlami z vedlejší stavby. Samo sebou stačí dále sebrat nejbližší židli a pořádně se s ní rozmáchnout, nebo ji rovnou hodit přímo na protivníka. Podobně je Indy schopen svoji oběť hbitě přitáhnout ručně i svým bičem, to ji pak lehce svrhnete ze srázu či prohodíte oknem.