IL-2 Sturmovik: Cliffs of Dover
Torzo vyžadující zásah technika, aby vůbec vzlétlo.
Bezmála 10 let již uplynulo od vydání zásadního počinu na poli leteckých simulátorů z období druhé světové války. IL2 Sturmovik v roce 2001 skvělým způsobem vyplnil žánrovou mezeru a i když rozhodně nebyl bez chyb, postupem času se stal opravdovým pojmem. Díky řadě samostatných datadisků a poslední oficiální edici IL2 Sturmovik: 1946 (nemluvě o spoustě neoficiálních vylepšení z dílen nadšenců), se tento titul dodnes těší značné popularitě u rozsáhlé komunity virtuálních letců. Zprávy o pokračování (dříve známém pod názvem Battle of Britain, později přejmenovaném) se koncem letošního března staly realitou. Bohužel vydání Cliffs of Dover patří k těm, které si budu pamatovat hodně dlouho, a vzpomínky nebudou zrovna nejlepší.
Obvykle nemám ve zvyku popisovat v recenzi dojmy z nově nainstalované hry, ale nemám zkrátka jinou možnost. Krátce po uvolnění hry na Steamu jsem otestoval, co hraní obnáší a to s počítačem, jehož konfigurace se blížila doporučeným požadavkům. Krátce poté jsem dospěl k závěru, že tento simulátor je díky naprosté neodladěnosti a tragické optimalizaci, vlastně nehratelný pro drtivou většinu lidí. Dokonce i nešťastníci s mnohem nadupanějšími počítači, než je ten můj, hlásili velmi podobné zkušenosti.
Hra při spuštění třeba jen základní mapy s terénem a jedním vlastním letadlem (tedy bez jakéhokoli dalšího AI letounu) měla velice nízký framerate pohybující se pod 20 snímků za vteřinu doplněný o nepřetržité škubání obrazu. Pokud jste se odvážili letět například nad Londýn, přešla hra do nefalšovaného slideshow módu, tedy cca 2-4 snímky za vteřinu.
Nepomohlo ani nastavení těch nejnižších detailů. Dál bylo hraní doprovázeno velice otravným trháním, které v podstatě znemožňovalo vést jakékoli přesné míření při leteckém souboji. Nejvtipnější na tom byla skutečnost, že ony nejnižší detaily vrátily grafiku do podoby tak 10 – 15 let zpátky (například textury letadel při nejnižších detailech nebyly vůbec přítomny) a stejně si člověk nijak herně nepomohl. Jedině nad mořem (bez viditelnosti terénu) se dalo jakž takž trochu proletět. Každopádně v tomto stavu zůstalo hraní kampaně nebo online létání zapovězené.
Zde by mohla recenze končit a to s ostudně nízkým hodnocením a konstatováním, že v této podobě hra nikdy neměla spatřit světlo světa. Naštěstí jsme se rozhodli vyčkat a to i díky velice živým debatám na fóru 1C Company. Po cca 14 dnech čekání vyšel poměrně objemný patch, který umožnil začít testovat singleplayerové kampaně a další zbylé části.
Vývojáři navíc informovali, že další opravné balíčky budou následovat a pořeší takové problémy jako rozchození efektivní podpory vícejádrových procesorů (ani tohle v základní verzi moc nefungovalo), další HW optimalizace a dokonce i přidávání herního obsahu. Tak zní plán na následující týdny až měsíce. Je tedy více než pravděpodobné, že nyní mnou kritizované stránky hry mohou být dříve nebo později opraveny (to ale neznamená, že si na ně nebudu stěžovat). Proto upozorňuji, že následující text platí pro evropskou verzi hry 1.00.14101.
Nabídka singleplayerové části není zrovna přesvědčivá. Sami vývojáři to přiznali a prý pracují na nápravě. Otázkou je, co vlastně dělali do této chvíle, protože herní kampaně vypadají, jako by je někdo vysmrknul v editoru za jedno odpoledne. Chvíli jsem přemýšlel nad vhodným přirovnáním a napadá mě jediné – hodně amatérské.
První kampaň odlétáte za britské královské letectvo. Tažení čítá necelou dvacítku čistě lineárních misích, které tak nějak postrádají i návaznost na sebe. Spojuje je sice vaše postava britského pilota a rádoby zajímavé texty popisující situaci u jednotky s přímou řečí mezi Vámi a velitelem, ale to je taková omáčka navíc, která vlastně není vůbec důležitá. Mnohem zásadnější informace například o předletové přípravě, letovém plánu, soupisu úkolů nebo náhled operační mapy, hledáte zcela marně. Prakticky jediné, co se před misí dozvíte, je, že například letíte s Hurricanem a máte sestřelovat nepřátelské Štuky.
Nedokážu si rozumně vysvětlit, jak tohle mohl někdo opomenout. Přitom vše výše zmíněné normálně fungovalo i v 10 let staré původní hře. Je sice pravdou, že na tomhle nedopatření "už" tvůrci taktéž pracují, ale opravdu marně hledám slov omluvy.
Tragédie nicméně pokračuje. Ať totiž při bojových misích sestřelíte řadu nepřátel, neexistují zde žádné kampaňové statistiky, které by počítaly součet vašich sestřelů a není zde ani žádný žebříček letky, aby bylo aspoň nějaké srovnání s ostatními AI kolegy. Zároveň nejste nijak povyšováni do vyšších hodností, nedostáváte žádná vyznamenání, prostě nic. Vše je osekáno až na samotnou kost. Jestli si někdo stěžoval, že v původní hře byla lineární kampaň nedotažená, tak tady je to mnohem ale mnohem horší.
Samotné bojové lety v rámci kampaně nejsou žádný med. Pamatujte, že máte minimum informací. Přesto, pokud se jakkoli odchýlíte od autory zamýšleného průběhu mise, většinou skončíte s výsledkem neúspěšné mise. A jestliže jste se vyloženě sami nerozmázli se svým letadlem o zem, tak ani nezjistíte, co špatně jste vlastně udělali. Spásou je, že i neúspěšná mise se dá po svém skončení buď letět znova, nebo i přeskočit a pokračovat beztrestně dál. Výčitky mít nemusíte, žádné hodnocení tahle hra stejně nedělá, kariéru si zde nebudujete a ani vlastní hrdinná smrt není na překážku. Opět musím přemýšlet, čím jsme vývojáře za poslední léta naštvali, že musíme hrát tuhle ubohou napodobeninu kampaně.
Abych ale jen nekritizoval, jednotlivé mise jsou alespoň poskládány vcelku zábavně. Jako nováček začínáte se starším Hurricanem a od deváté mise přesedláte na Spitfire. V úvodu Vás čekají rozcvičkové úkoly, kdy honíte bombardéry a Štuky, což jsou relativně snadné cíle. Od minule totiž AI střelci přestali mít schopnosti zázračných sniperů a chovají se tak poměrně reálně. Postupně se prokousáváte dalšími misemi, kde už máte za soupeře německé stíhače, kteří jsou už důstojnějšími protivníky, ale zase jak kdy. Samostatná skupina "stodevítek" se s Vámi pustí do pěkného manévrovacího souboje, ale pokud dělají těsný doprovod svým velkým bratrům, nehnou se od nich a klidně se nechají sestřelovat jako kačenky. Vlastní AI kolegové se také nechovají zrovna ideálně a celé to zhoršuje fakt, že nefunguje udílení příkazů a rádiová komunikace vůbec.
Zajímavá se zdála britská mise s přeletem ukořistěného německého letounu Me-110. Úkol zněl jasně, najít cílové letiště a přistát. Normálně žádný problém, ale se zdejší herní mapou, která postrádá názvy měst, to byl poněkud oříšek. Vhodné tedy jen pro otrlé nebo pro trpělivé (názvy do mapy přidá s největší pravděpodobností další patch).