Homefront

Kromě goliáše a stejného navádění bezpilotního letounu se posadíte ještě pouze jako střelec do Humwee (všechna vozidla a vrtulníky jsou k mání pouze v MP), ale ani zde nemůže chybět další řádně akční vsuvka s helikoptérou. Tu nejen pilotujete, ale také z ní střílíte a vysazujete výsadek, což skrze velmi příjemné a přesné ovládání značí další skvělý zážitek, který pohříchu v úplném finále trochu poleví, vlastně stejně jako tomu bylo u Frontlines. Závěr hry mi navíc přišel trochu předčasný. Raději bych podle příběhu epičtější bitvu o osvobození nějakého velkoměsta, kam se nikdy nedostanete, než nečekaně rychlou stopku těsně před jeho branami, kdy se z typické americké "country" vlastně nikam jinam nepodíváte. No, snad se dočkáme v dalším dílu.

Ono se totiž toho do sedmi kapitol kampaně, kterou jsem dohrál i s opakováním jediné frustrující pasáže v poslední misi na normal nastavení za pouhých pět a půl hodiny na jeden zátah, moc nevejde. Na nejlehčí obtížnost Homefront pokoříte za směšné čtyři hodinky, takže tomu, že někomu trvalo dohrání sedm-osm hodin, bych ani za mák nevěřil. Homefront je tak jednou z nejkratších singlových her současnosti, no ani grafika v testované xboxové verzi nijak neohromí, spíše naopak. Lineární prostředí, které si ale díky chytrému designu ponejvíce úzkých zahrádek ani neuvědomíte, je kromě občasných výbušných sudů, světel a zídek jinak nezničitelné, obloha je vždy statická, ale hodně znát je zejména velká hrubost textur poukazující zpátky snad až na první generace xboxových her. A PS3 na tom prý není o nic lépe.

Hra ovšem nepostrádá efektní hrátky se světlem, které asi nejvíce vyniknou na nejhezčí PC verzi (POZOR, vyžaduje kromě instalace z disku ještě stažení dalších 5 GB dat a účet na Steamu!), u konzolovek raději očekávejte horší obraz, než u všech konkurentů na trhu. Na druhou stranu hudba je zde fenomenální, stejně jako špičkový a dokonale prokreslený dabing, který nezapře náturu jednotlivých členů odboje. Zvláště extrémně sprostý kolega-odbojář Conor a oproti němu jemná spolubojovnice Rianna jsou parádní figurky! Dívka vás často rozteskní svojí starostí o bližního svého, načež jí totálně sprostě sundá Conor svými masakrózními a humornými hláškami mnohdy nepublikovatelnými ani po desáté hodině. A to platí i pro naprosto parádní český překlad formou titulků, který se ničeho nebojí a přesně replikuje nejen ty Conorovy sprosťárny, ale i všechny ostatní charaktery. To se Comgadu povedlo, zde opravdu nehrozí, že by se nadávalo spisovně, jako v Mafii, jadrná mluva je v češtině snad ještě lepší než originál!

1 of 8

Caption

Attribution

Stejně jako u ostatních stříleček je jediným dlouhotrvajícím režimem výhradně kompetitivní online multiplayer, když kooperace ani rozdělená obrazovka nejsou přítomny. Ten ale samozřejmě ještě neběžel, takže jsem do něj mohl pouze nahlédnout a vyzkoušet si mapy nanečisto. Obecně bych očekával podobný směr jako u všech ostatních stříleček, i zde se rozdělíte do dvou týmů až po šestnácti hráčích a v bitkách amerických vojáků proti Korejcům (postavy ze singlu nejsou v MP k dispozici) si to rozdáte o killy nebo místa na mapě v duchu multiplayeru z Frontlines.

Trojici herních módů hostí sedmička map, xboxová verze si jako jediná vybojovala ještě jednu další mapu navíc. Tato místa, inspirovaná lokacemi ze singl kampaně, si lze projít i v osamocení, takže nechybí třeba americké předměstí nebo obchodní dům. Přítomna je klasika v podobě několika tříd vojáků i sbírání zkušeností a hodností skrze dosažené úspěchy. Velkým rozdílem oproti konkurenci je ale pojetí odměn. V Homefrontu totiž neustále navyšujete příděl tzv. bitevních bodů, které dostáváte za obvyklé laskominky, jako jsou headshoty, nebo splněné úkoly v seanci. Jenže třeba pro takové obrněné vozidlo nepotřebujete někam doběhnout a čekat na jeho respawn, protože si je prostě za nastřádané bodíky můžete přímo do probíhající hry objednat.

Je tedy na vás, jestli za méně bodů nakoupíte třeba laciného bojového drona nevalné síly, ať už pozemního či leteckého, podobného těm z Frontlines (malí droni oproti Frontlines v singlu ale tentokrát zcela absentují), nebo si naškudlíte na mnohem silnější bitevní vrtulník. Nicméně pokud hra skončí, o nasbírané body přijdete. Kromě toho si lze do boje ve zbrojnici předem nakonfigurovat vojáka mimo nesené vybavení tak, že mu vyberete vždy dvě unikátní schopnosti do dalších bojů, jež si svým zkušenostním postupem průběžně odemykáte, jako např. vyšší odolnost, nebo větší zásobníky do zbraní.

Tradiční jsou i dílčí výzvy a úkoly za odměnu typu zastřelte xxx nepřátel do hlavy, zastřelte xkrát určitou zbraní atd. A konečně je zde i poslední čerstvý prvek bojového velitele, což je taková AI entita nad celou hrou. Ta jednoduše napráská vedoucího nejlepšího hráče seance ostatním tím, že jim třeba prozradí přibližnou lokaci hráče apod., aby jej mohli ostatní snáze zlikvidovat, když je tak dobrý a tolik vyčnívá, což se samozřejmě po zásluze trestá.

Největší devizou Homefrontu tak ve světle konkurenčních titulů stále zůstává jeho atmosférou doslova nabitá kampaň se skvělými charaktery, řádně kořeněným dabingem a několika vychytávkami, jako je navádění bojového robota nebo řízení i palba z vrtulníku zároveň. V potaz se musí brát i stěžejní multiplayer s novým způsobem hodnocení a postupem hráčů. Singl je ovšem na dnešní poměry extrémně krátký, zajímavé pozadí nedokáže pořádně vyždímat a kampaň končí až moc brzo, když toho zrovna moc nenavštívíte. Jako by celá hra měla být jen jednou epizodou v delším seriálu na pokračování. Multiplayer bych si dokázal také představit bohatší, když chybí alternativní režimy kooperace, splitscreen a bitvy proti botům, jak to umí třeba mnohem bohatší Killzone 3. A v poslední řadě konzolové porty graficky na dnešní dobrý standard málem nestačí. Jak je hra v žánru FPS tradiční (což ale nemusíte nutně brát jako zápor) ilustruje už jen fakt, že jsem po dohrání měl v bloku tak málo poznámek, jako už dlouho ne.